Kdysi dávno vypukla válka pro vyhynutí draků, kde padla samotná matka draků, královna Viktorie.
Mnoho lidí věří, že draci nikdy neexistovali. Mohl za to například důvod toho, že se báli nebo nebyly zkrátka důkazy.
Dokud se nenarodila dívka s dračí...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Co by se mělo stát?" vyzvídala jsem. Taky jsem si všimla, že jeho znak na ruce se prodloužil. Přistoupil o krok blíže a promluvil: „Stala jsi se binatem Trice,". Jak to k sakru ví?! „Cože?" znervózněla jsem maličko. "Beatrice, je na čase ti povědět jak se mají věci," povzdechl si. „Předem toho všeho, co ti povim, se ti omlouvám, že všechno se dozvídáš až teď. Věř mi, že dříve jsem ti to říct nemohl," V téhle rodině zmást jeden druhého je asi normální, jinak si to neumim vysvětlit. „Sire Chaime!" zvolal otec. V tom se k nám přiřítil veliký otcův vlk. Něco mu pošeptal a Sir odešel. Táta se posadil a já ho napodobila.
„Fajn, nevim jak začít, všechno je to tak zamotané, ale nějak začít musim prostě. Uhh... Víš, já, no... Začnu tim hlavním, zřejmě budeš šokovaná, ale vyslechni si všechno prosim. První věc je ta, že jsi určitě moje dcera, ale mámi ne a nejsi ničí sourozenec. Nejsi ani žádný prosté dítě. S rodinou Linhartů nemáme společného vůbec nic. S Vanessou, tedy mámou, mám jen vztah. Asi si teď říkáš, co teda Louis a Lydie, no, Vanessa měla menší románek s někým jiným ještě. Takže nejsou moje, ale nikomu to z rodiny neříkej. Další věc. Tvá maminka. Oh, jak moc mi chybí. Kdyby tu teď byla... Bože..." když promluvil o mamince, stočil svůj pohled k nebi. Jako by čekal, že se mu najednou objeví. Takže je moje maminka mrtvá? „Tvoje maminka byla nejkrásnější žena, kterou jsem kdy poznal, tak moc jsem ji miloval a stále miluji. Je mi tak líto, že si ji nepoznala. Umřela totiž při tvém porodu. Pár měsíců po tvém narození jsme museli utéct. Jeden jistý člověk se dozvěděl, co jsi zač a chtěl tě zabít. Nechal jsem si udělat tento znak," ukázal mi tu spirálu. „Prodlouží se vždy, když se stane něco důležité v tvém životě. Tohle je předposlední část spirály. Předposlední část vždy znamená, že se jistý člověk stal binatem. Poslední, že už jsi dospělá a nemusim mít nad tebou kontrolu. No a tim se dostáváme k tomu, kdo jsi."
Po rozhovoru s otcem jsem ještě trénovali a bylo vidět, že mé schopnosti se zlepšili. Otec o mně všechno věděl. Taky mě naučil něco nového. Přešli jsme k potoku, přes který nevedl most. Takže z toho vylívalo, že ten most závisí na mně. Prosila jsem kořeny stromu aby mi pomohly. Byla jsem vyčerpaná už a myslela jsem, že to nezvládnu. Pravdou bylo, že mi nakonec kořeny povolili a já tak vytvořila most. Přísahám, že kdybych měla sílu, ozdobila bych ten most okvětními lístky, více barvami a dala bych tomu víc života. Takhle vypadá jakoby se měl každou chvíli rozpadnou, aniž by na něj nedej bože jenom nakročil. Svalila jsem se únavou na zem a jenom, co jsem dopadla jsem na ruce ucítila něco štiplavého. Bylo to říznutí. Když jsem zaregistrovala od čeho, nevěřícně jsem hleděla na tátu. „Než mi budeš chtít něco vyčítat, mlátit tě nebo co já vim, neřízl jsem tě úmyslně. Jenom ti chci ještě něco ukázat," vzal moji ruku a společně jsme se dotkli vody. Má řezná rána se hojila. Bylo fascinující na to hledět. No ale moje energie byla stále na dně. Táta mi vyprávěl ještě nějaký historky, kterým jsme se smáli a pak když jsem si už odpočinula, jsme vyrazili domů.
Byli jsme blízko domů a Sir Chaime šel kousek před námi, když v tom se rozeběhl naproti nám a otec se prudce zastavil. Ti dva vedli telepatickou řeč. Abych je náhodu neslyšela. No jenže já mám eso v rukávu. Možná. Pokud jsem kdo jsem, tak by se mohli a měli nějaké věci přenést z draka na binata. Zkusim číst myšlenky. Pevně jsem se soustředila a kolovala otcovým tělem.
'našel nás ... pokusim se ... dobře ... Beatrice...' jsem ještě stále oslabená, takže jsem nebyla v tátově mysli dostatečně. Podle toho ale, co jsem slyšela soudim, že je tu nevítaný host. Táta mě čapl za ruku a zašli jsme za nějaký dům, kde nás nikdo neviděl. Odešel se slovy: „Zůstaň tady, přijdu si pro tebe," a dal mi pusu na čelo. Povzdechla jsem si a sedla jsem si na písčitou zem. Čekala jsem a čekala a otec stále nikde. Ani Sir Chaime. Kolem jsem nikoho neslyšela. Napadlo mě, že bych se mohla podívat po něm. Po obou. Jak mile jsem vylezla, narazila jsem do něčeho, respektive někoho.
Chytila jsem se za kořen nosu a podívala se nahoru. Byl to kluk, vysoký kluk. Zrzavý a hnědooký s ostře řezanými rysy. „Omlouvám se," špitla jsem. „To je v pořádku," usmál se. Taky má medový hlas a roztomilý úsměv. „Jsem Zachary, Zack," mezi tím, co se mi představoval a podával mi ruku, jsem se mu vloupala do mysli. Zjistila, jsem, že se snaží najít právě mě. Pravděpodobně ví moje jméno, rychle si musim nějaké vymyslet. Podala jsem mu ruku taky „Vivian," a usmála jsem se. Za tu dobu, co jsem seděla jsem nabrala sílu, takže jsem se vloupala do jeho mysli. 'Ah tak to ona není ona, její jméno znělo Trice, Beatrice...' . Kdybys jenom věděl chlapče. Myslim, že si z nepřítele udělám přítele. „No tak, já budu muset jít, těšilo mě Viv," políbil mi hřbet ruky, usmál se (on se snad usmíval furt) a odešel. Oh, byl tak okouzlující. Ale je to nepřátel! Ani já jsem na sebe nenechala dlouho čekat a šla jsem dál. Byla jsem opatrná. Pravděpodobně znají jméno, ale nikdy mě neviděli. Nenápadně jsem se rozhlížela, ale táta nikde. Po pár metrech jsem ho viděla, zarazila jsem se a ani nedýchala. Byl uvězněný ve spárech nějakého mohutného muže. Kdybych mu pomohla, hrozila bych nebezpečí. Bylo by zřejmé, že jsem jeho dcera. Táta mě taky viděl a hodně rychle mi naznačil ať se odsud pakuju. Musim něco vymyslet. Někde poblíž musí být Sir Chaime. Rozeběhla jsem se a šla ho hledat. Mám ho. Byl v kleci. Co se tu k sakru děje?!
Když jsem se k němu přiblížila, dával mi káravý pohled. „Jsi jako tvoje matka, neuposlechneš, co se ti řekne," „Já myslela, že neznáš moji mámu, vždyť si tě táta našel tady," byla jsem zmatená. „Neřešme tu teď nepodstatné věci a radši teď poslouchej. Tihle lidi jsou od prince Salvatora, jdou po tobě. Až půjdeš za drakem, dozvíš se víc. Pravdě podobně si nás teď odnesou za princem, ty se musíš schovat. Doma nic neříkej, prostě nic nevíš a až půjdeš za drakem, on vědět bude. Rozumíš? Tak už jdi, dělej, jdi! Někdo přichází!" sebrala jsem se a utekla.
