Brumbálův příkaz // Snarry

#1#

Albus Brumbál nebýval nervózní, neměl k tomu důvod, ale dnes byl přece jen lehce nesvůj. Měl na profesora lektvarů žádost, o které si byl jist, že odmítne. Ale bylo pro něj a především pro Harryho Pottera důležité, aby se Severus Snape svého úkolu ujal. Kdo jiný by chlapce mohl ochránit lépe než mistr nitrobrany. A možná si k sobě po letech naleznou cestu, i když o tom ředitel školy pochyboval. Ať měli ti dva společného cokoliv, jejich vzájemná nenávist byla příliš silná. Z rozjímání ho vyrušilo rázné zaklepání. 

,,Dále!“

Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil přísně vyhlížející muž. Když si ho ředitel školy prohlédl, nedivil se, že spoustě studentů nahání strach. Přísný pohled, rty semknuté do úzké linky a černý oděv působily věru strašidelně. Ovšem narozdíl od studentů, Albus Brumbál znal i dobré stránky profesora lektvarů.

,,Volal jste mne, pane řediteli? “

,,Ano, Severusi. Posaď se prosím. “

Snape se posadil a nepřestával ředitele propalovat pohledem. Znal Albuse Brumbála dost dlouho na to, aby si byl vědom, že se jistě nebude jednat o čajový dýchánek. Měl zvláštní pocit, že to co se dnes dozví, se mu rozhodně nebude líbit. 

,,Severusi, donesly se mi velmi znepokojivé zprávy o Voldemortově vlivu. Jak se zdá, má opravdu dlouhé prsty a dostal se až sem, do Bradavic.“

,,Jak to myslíte, pane řediteli? “

,,Řekněme, že má na své straně spoustu lidí, kteří stahují další a další lidi, aby se přidávali na stranu zla. Samozřejmě, že se ne vždy jedná o dobrovolný odchod. Tahle informace se ke mě dostala na začátku roku a pečlivě jsem ji prověřil, abych se přesvědčil o její pravdivosti.“

Severus Snape se mračil a tvářil se nadmíru vážně. 

,,Bohužel, o tomhle plánu nic nevím. Pán zla zjevně nepovažoval za nutné mi něco takového sdělit.“

,,Jsem si zcela jist, Severusi, že takovouto informaci by jsi mi sdělil. Mám za to, že Voldemort tento svůj plán sdělil pouze těm, kteří ho dostali za úkol splnit.“

,,To je pravděpodobné. “

,,Ano. Tím se ovšem dostáváme k žádosti, kterou na tebe mám.“

,,Poslouchám.“

Severus sice řekl že poslouchá, ale raději by odešel zpět do sklepení. Jeho pocit, že se mu Brumbálova žádost nebude líbit, ještě zesílil. 

,,Podle toho, co jsem zjistil jsou někteří studenti v nebezpečí. Přesněji jeden z nich je přímo ve smrtelném nebezpečí a to i zde na pozemcích školy.“

,,A já mám udělat přesně co, pane řediteli?“

,,Řekněme, že by onen student potřeboval ochranu. Nazval bych to spíše dočasným azylem. Maximálně na měsíc, do té doby bychom měli najít původce těchto problémů.“

,,Chápu-li vás správně, chcete po mě, abych si na měsíc nastěhoval do sklepení nějakého tupého studenta a dělal mu chůvu. Proč já? Minerva by se této povinnosti jistě mileráda ujala.“

Zatím se Snapeovi dařilo nevybuchnout a zachovávat chladnou hlavu. Představa, že ho bude po celý měsíc otravovat nějaké děcko, byla odporná, ale pokud se jedná jen o toto, byl ochoten to zkousnout. Sice obtížně, ale jistě by to zvládl. 

,,Máš pravdu, Severusi, Minerva by jistě ochotně pomohla s ochranou kterékoliv studenta této školy. Bohužel, jediným, kdo má opravdu velké zkušenosti s nitrobranou a kletbou Imperius jsi ty. A nemyslím si, že by se daný student cítil u Minervy zrovna dobře, přece jen je to chlapec, troufám si tvrdit, že dokonce mladý muž.“

Severus pochybovačně nadzvedl obočí. Pochyboval, že by kterýkoliv student Bradavic, byť by byl v sedmém ročníku, mohl být považován za muže. 

,,O koho se vlastně jedná?“

Než ředitel stihl odpovědět, někdo lehce zaklepal. Na ředitelovo vyzvání do pracovny vstoupil mladík, kterého si Severus Snape přál vidět čím jak nejméně. 

,,Dobrý den, pane. “

,,Jen pojď, Harry! Zrovna jsme o tobě mluvili.“

Severus se na ředitele nevěřícně podíval a vzápětí si dal jedna a jedna dohromady. 

,,To nemyslíte vážně! “