Brumbálův příkaz // Snarry

#52#

Cítil horko, takové to příjemné, které si představoval, že by zažil třeba na dovolené u moře. Tohle teplo se však dalo považovat za mnohem příjemnější, jelikož vycházelo z polonahého těla muže, který Harry pevně držel v objetí.

„Už jsem zpátky.“

Jeho vlastní hlas zněl chraplavě a mdle.

„Zaplať Merlin!“

„Promiň. Nechtěl jsem tě vystrašit!“

„Vypadal jsi, že se nemůžeš nadechnout a pak jsi prostě...“

„Já vím, snažil jsem se udržet vědomí. Opravdu jsem tě nechtěl děsit.“

„Co se vlastně stalo?“

Harry se ošil a vzhlédl do obličeje svého milého.

„Jen si vyřizoval účty s nějakým mudlou.“

Bolelo ho, takto Severusovi lhát, ale nemohl jinak. Pokud by mu řekl pravdu, nedovolil by mu Dudleyho zachránit. A on tam svého bratrance nemohl nechat napospas Voldemortovi a jeho poskokům.

Natáhl se a lehce Severuse políbil předtím než se mu schoulil do náruče.

„Přivedeš mě do hrobu, Pottere.“

„Od nesnesitelného profesora lektvarů to fakt sedí.“

„No dovol!“

Harry se uchechtl, čímž staršího muže zašimral na nahé hrudi.

„Je to pravda. Většina studentů je na pokraji smrti, když mají mít lektvary.“

Severus si odfrkl a sklonil se k Harryho rtům.
Než je políbil, neodpustil si poznámku k Harryho předešlé větě.

„To bude tím, že nemají tvojí nebelvírskou povahu.“

Harry jejich polibek přerušil tichým smíchem, který nedokázal zastavit.

„Co?“

Severus zněl trochu nevrle, když byl nucen se od Harryho odtáhnout.

„Umíš si představit, že všichni tví studenti jsou jako já?“

„Myslím, že bych musel podat výpověď. Domnívám se, že jeden Harry Potter mi bohatě stačí.“

„Ještě, aby ne.“

Už nemluvili a nechali se unášet vlastními pocity ve víru polibků a vzájemných doteků.

Připadal si jako odporná stvůra, když si uvědomil, co se chystá za Severusovými zády udělat. Věděl, že pokud vše půjde podle plánu, tak se vrátí zpět do sklepení a bude v naprostém pořádku, ale stále ho jeho lež trápila. Odpustí mu Severus nebo to zase mezi nimi postaví novou zeď?

Severusi,

vím, že jsme se jasně domluvili na tom, že si nebudeme lhát, ale nemohl jsem jinak. Voldemort má Dudleyho a ani ty, ani Brumbál byste mě nepustili přímo do jeho sídla. Mám plán, promyšlený a dobrý, tak mi prosím věř. Dudley nemá šanci přežít, pokud mu rychle nepomůžu a ač mi ze života dělal peklo, stále je můj příbuzný.

Pokud vše půjde jak má, během dopoledne se objevím i s Dudleym na Grimmauldově náměstí. A odpoledne už budu doma.

Harry

Položil vzkaz tak, aby ho Severus hned po probuzení spatřil a přehodil přes sebe neviditelný plášť. Vydal se ze sklepení a modlil se za úspěch své akce. Snad ho jeho nebelvírská povaha nezklame.