Brumbálův příkaz // Snarry

#50#

Vždy si zakládal na svém vystupování, na chladném, odměřeném výrazu a skrývání pocitů.
Ale s mladým čarodějem se nedokázal ovládat. Ani nechtěl. Nechtěl si hrát na nezájem, nechtěl ho od sebe odhánět.
Nikdy nepotkal člověka, se kterým by tak moc toužil být, jako teď s Harrym.

Bylo nevhodné, aby profesor líbal a objímal studenta? Aby mu mezi polibky šeptal slůvka lásky, která z jeho rtů nikdy dříve nevyšla? Aby mladíka držel a odmítal pustit, ze strachu, že se rozplyne jako sen? Možná. Ale bylo mu to jedno.

Ráno byl ještě rozhodnut hrát svou roli až do konce a teď místo toho seděl na gauči a držel Harryho blízko u sebe.

Nemluvili, i když věděl, že se to brzy změní. Teď však oba s jistotou znali důvody toho druhého a mohli se snad domluvit. Nebo v to Severus aspoň doufal. Bál se, že jakmile začnou mluvit, zase se pohádají, proto mlčel a vyčkával.

Harry na tom byl podobně. Uvědomoval si, že tohle je mnohem více než v co mohl doufat. Ani na malou chvíli netušil, že by Severus mohl jeho city opětovat.
Měl strach úplně stejně jako starší muž. Každé slovo, každý krok, který udělá, bude muset pečlivě zvážit. Chápal, až příliš bolestně si to uvědomoval, že to co se před chvílí odehrálo, je příliš křehké a může se jediným špatným slovem či gestem, rozbít.

Ale věděl, že si musí promluvit. Bez hádky, bez křiku. Musí se domluvit a držet spolu. Nechtělo se mu opouštět teplou náruč, ale neměl na výběr.

Lehce se pohnul, aby se narovnal, čímž se vzdálil od Severuse a způsobil tak ztrátu fyzického kontaktu. Jasně viděl, že ani Severus není potěšen.

„Měli bysme dokončit náš rozhovor...ehm a zkusit to bez křiku.“

Severus se nadechoval k nějaké patrně pádné poznámce, ale Harry ho zarazil. Musel mu vysvětlit celou situaci a teprve pak ať se muž před ním vzteká.

„Dřív než mi začneš spílat do nezodpovědných spratků mě prosím vyslechni.“

Když viděl, že Severus opravdu mlčí, byť ho to muselo stát spoustu přemáhání, spustil.

„Tohle je první plán, který jsem si promyslel do posledního detailu a vzal v potaz veškerá rizika i komplikace, které můžou nastat. Čas strávený s Albusem mě dost ovlivnil a vím, že se nemůžu do všeho hnát po hlavě. Setkání s Nicolasem bylo nejnebezpečnější částí mého plánu, aspoň prozatím. Zbytek můžu provozovat tady z Bradavic a tím pádem neriskovat. Já vím, že mě pořád máte za nezodpovědného blbce, který se už v prvním ročníku hnal chránit Kámen mudrců, aniž by přemýšlel co se může stát, ale takový už nejsem. Vím, co musím udělat, proč i pro koho to dělám. Jen mi trochu věř. Nejsem neschopný a rozhodně nemám v plánu se nechat zabít.“

Čekal a měl pocit, že se snad ani nedočká. Severus se zvedl a přešel ke krbu.

„Takže po mě chceš, abych ti věřil a nestaral se
o to co děláš?“

„No, spíše abys mi věřil a už nechodil na schůze?“

„Co? A kde asi-“

„Počkej, nepřijdeme o informace. Celou dobu se snažím vypilovat vysílání svého vědomí pryč aniž bych ohrozil sebe nebo musel čekat až budu v blbém stavu a Voldemort použije nepromíjitelnou. Proto...“

Harry se odmlčel a připravoval se na Severusův výbuch vzteku až mu řekne, co vlastně dělal s Nicolasem.

„Proto jsem se propojil s Nicolasovým Znamením zla a udělal si na něj značku.“

Nic. Žádný křik, žádné nadávky. Severus se stále díval někam do krbu a mladík se začínal opravdu bát. Kdo znal Severuse Snapea věděl, že ticho je velmi špatné znamení.

„Takže znovu. Mám ti věřit, nechat tě dělat si věci po svém, nechodit na schůze a vlastně sedět na zadku.“

Severus se nebezpečně pomalu otočil a Harry na sucho polknul.

„Co budu v tom případě dělat já, Harry? Očekáváš ode mě, že tě nechám, aby jsi všechno udělal sám a já si jen tak budu sedět a popíjet čaj? Víš vůbec co po mě chceš? Měl bych to být já, kdo bude chránit tebe a ne ty abys chránil všechny kolem. K čemu tady budu?“

Harry se postavil a přešel k Severusovi. Přestože se do výšky vytáhl, stále si připadal směšně malý.

„Stačí, když budeš ochoten tady být pro mě, protože ať si namlouvám co chci, sám tohle nezvládnu. Odstřihl jsem všechno, co jsem kdy měl s místo, abych byl silnější, byl jsem slabý. Ale teď jsem zase získal pevnou půdu pod nohama a chci si ji udržet. Můžeš to pro mě udělat? Můžeš jen být tady? To je pro mě víc
než všechny hrdinské činy světa.“

Harry se prosebně díval do Severusových očí a přemýšlel, kdy se z něj stala pochodující červená knihovna. Asi bude přece jen pravda, že láska člověka změní, protože před rokem by ze sebe takové proslovy nedostal ani kdyby mu šlo o život.

„Dobře.“

Mladík měl chuť tancovat indiánské tance, ale místo toho se schoulil do hřejivé náruče a nechal se unášet neuvěřitelným pocitem štěstí.