Brumbálův příkaz // Snarry

#5#

Harry vyšel z ředitelny, ale nezamířil rovnou do věže. Chtěl se trochu projít, aby si srovnal myšlenky a nabral sílu čelit novému způsobu života. Nikdy by s něčím takovým nesouhlasil, kdyby nevěděl, že je opravdu důležité, aby přežil a zničil Voldemorta. Nejednalo se jen o věštbu, vše bylo mnohem komplikovanější než se zdálo. Ale jakmile dostane pod kontrolu… 

Harry se zastavil uprostřed schodiště a několikrát zalapal po dechu. 

,,No do háje. “

Zase se vše musí komplikovat. Velmi rychlým krokem, téměř během, zamířil do nebelvírské věže. Cestou si stihl zavolat Dobbyho a vysvětlit mu situaci. V jeho ložnici byl jen Ron, což Harrymu udělalo odchod o něco nejpříjemnější. 

,,Tak jak to šlo u Brumbála? “

Harry se nervózně poškrábal na zátylku a pomalu přešel k posteli a začal zpod ní vytahovat kufr. 

,,No vlastně se stěhuju. “

,,Cože? Proč? A kam? “

Harry konečně vzhlédl a podíval se na Rona. Na malou chvíli se mi zdálo, že v zrzkových očích vidí vztek, ale pak to bylo pryč.

,,Brumbál se domnívá, že jsem při cvičení příliš nesoustředěný a roztěkaný. A protože musím být připraven se Voldemortovi bránit, tak mou nepozornost bere opravdu vážně. Stěhuju se k němu, aby mě mohl učit efektivněji. “

Harry se cítil jako zrádce. Ani jedno slovo, které pronesl nebyla pravda. Ronovi i Hermioně tvrdil, že se učí různé techniky boje. Na jednu lež nabalil další a další až nakonec zjistil, že jen lže. Pořád se však uklidňoval, že to je pro dobro všech. 

Velmi rychle si pobalil své věci a zavolal Dobbyho, který ihned kufr přemístil na správné místo. Podíval se na Rona, který si prohlížel nějaký časopis o famfrpálu. 

,,Tak já půjdu. Uvidíme se na večeři. “

,,Jo, jasně. “

Tohle nečekal, proto byl nakonec rád, když ložnici opustil. Myslel, že jeho kamaráda doopravdy zajímá, že Harry odchází, ale zřejmě se mýlil. Potřeboval si promluvit. Potřeboval Albuse. Ne ředitele bradavické školy, ale přítele, který stojí opravdu na jeho straně. Musel se pousmát, když si představil, jak by okolí reagovalo, kdyby věděli jak se v největším soukromí baví s ředitelem Brumbálem. Ale po tom všem co se událo a změnilo, byl tohle naprosto přirozený vývoj jejich přátelského vztahu. 

Byl nesmírně rád, že Snape už v ředitelně nebyl. Brumbál se na něj díval skrze své půlměsícové brýle a mírně se usmíval. 

,,Tak jak jsi to zvládl, Harry? “

Hoch se posadil a chvíli uvažoval nad odpovědí. Nakonec ho však přemohly vnitřní pocity a na otázku neodpověděl. 

,,Potřeboval bych si s vámi soukromě promluvit, pane řediteli.“

Vypadalo to, že Brumbál přesně tohle očekával. Párkrát mávnul rukou a Harry ucítil tu známou magii, která je začala obklopovat. Věděl, že teď může mluvit bez obav. 

,,Odchod proběhl v pořádku, dá-li se to tak nazvat. Mluvil jsem jen s Ronem a ten to nějak vlastně nekomentoval. Jakoby ho to ani nezajímalo. “

,,To je zvláštní, nemyslíš Harry? “

,,Možná trochu. Ale nedivím se mu. Vždyť jsem vlastně pořád pryč, Albusi. Buď jsme v kanceláři nebo někde na cestách.“

,,Mrzí mě to. “

,,Já to vím. Je to nutné, ale to neustále lhaní a předstírání mě unavuje. Jsou to mí přátelé a já jim lžu do očí. Připadám si jako nějaký zpropadený Zmijozel, Albusi. “

,,Ale tím taky z části jsi, Harry. Mám dojem, že jsi nechtěl probrat jen tohle. “

,,Jde o Snapea. Co když se vydám pryč zrovna když u toho bude? “

,,Měl by jsi se snažit ovládat, Harry. “

,,Já se snažím, Albusi! Opravdu! Ale nejde to, jak bych chtěl. Minule jsem byl pryč celou hodinu Dějin. A oba víme co by se dělo, kdybych ho potkal v ne zrovna dobrém rozpoložení. Minule mě profesorka McGonagallová musela poslat na ošetřovnu, byl jsem prý bílý jak stěna. A to jsem se snažil zadržet nutkání odejít. Budu se Snapem trávit příliš mnoho času a oba víme, že některé výlety nejsou zrovna lehké, Albusi. “

,,Harry, zvládl jsi toho už mnohem více. Severus se to nesmí dozvědět, pokud by se nejednalo o naprosto bezvýchodnou situaci. V tom případě mi je samozřejmě úplně jedno, že se to dozví, protože jsme viděli co se stalo, když jsi se to pokusil potlačit. Na dveře svého pokoje si úval tišící kouzlo, ale nezamykej se. Severus pozná zamčené dveře na míle daleko a nemusíme podporovat jeho zvědavost. “

,,Zvědavost? To by mě nenapadlo, že zrovna on zná takové slovo. “

,,Jistě by to popřel. Zítra večer tě vyzvednu. Teď bys měl jít, protože slovo dochvilnost Severus rozhodně zná. “

Harry se krátce zasmál a postavil se. Ještě než překročil ochrany, které kolem nich byly, otočil se s jiskřičkami v očích na Brumbála.

,,Díky, Albi. “