Brumbálův příkaz // Snarry

#32#

Až příliš bolestně si uvědomoval, že Harry měl pravdu. Neměl žádné právo mu něco takového zakazovat. Právě teď viděl na vlastní oči, jak rychle musel mladík ve vedlejším pokoji dospět. Co ho však žene k tomu, aby pro bídáka jakým byl zrovna Severus tolik riskoval? Dlouhých pět let mu jen nadával a hledal na něm sebemenší chybičku. Neustále v něm viděl jeho otce a nemínil si připustit, že to není on.

Ale za velmi krátkou dobu zjistil, že kromě podoby nemá ze svého otce zhola nic. Přítomnost mladíka s jizvou na čele mi nebyla nepříjemná jak předpokládal, právě naopak. Přistihl se, že často Harryho pozoruje a musel by být naprosto slepý, aby si nevšiml, že z něj vyrostl opravdu pohledný mladý muž. Včerejší večer ho donutil hodně přemýšlet. Štít, který Harry pohotově vyčaroval způsobil, že se Severusovi v hrudi rozlévalo příjemné teplo. Naprosto úžasný pocit, že by ho chtěl někdo chránit i za cenu života. Ale on nechtěl tenhle mladý život obětovat pro ten svůj.

Když si k ránu konečně uvědomil, že mu Harry přirostl k srdci více než bylo vhodné, bylo mu jasné, že nemůže přihlížet tomu, jak hoch trpí, aby chránil Smrtijeda. Nepočítal však s Potterovou tvrdohlavostí.

A teď se díval na zavřené dveře a zjišťoval, že je spousta věcí, které by mu chtěl a hlavně měl říct. Přešel ke dveřím a chystal se zaklepat, ale nakonec ruku spustil zpět dolů a místo toho se posadil na zem a opřel se o dveře zády. Alespoň jednou ve svém životě by se měl chovat tak, jak se cítí a ne jako profesor, který žádné city nemá. Pokud má Nebelvíra v pokoji přesvědčit, aby zbytečně neriskoval život, bude muset udělat něco, co by profesor Snape nikdy neudělal.

„Máš pravdu, nemám právo ti něco přikazovat nebo zakazovat. To ale neznamená, že budu tiše přihlížet jak obětuješ svůj život. Víš, proč jsem předtím změnil názor a rozhodl se žít? Nenechat se jen tak zabít? Můžeš za to ty. Je to už strašně dlouho, kdy někoho zajímalo jestli budu žít nebo ne, kdy o mě měl někdo upřímné obavy. Ani nevím proč, ale pocítil jsem chuť žít a vidět pád Pána zla tvou rukou. Nevím proč se tak strašně ženeš za mou ochranou, ale vážím si toho. Jenomže nedokážu žít s představou, že pokud mě zasáhne nepromíjitelná, tak ty budeš zraněn. Od ředitele taky vím, jak nebezpečné je, když se tvé vědomí bude často přemisťovat k Pánovi zla. Ne proto, že jsi student nebo proto, že jsi Potter. Ale proto, že mi na tvém životě záleží a .... mám tě rád.“

Harry seděl na posteli a pozorně poslouchal. Neuměl si představit, kolik přemáhání muselo Severuse stát, aby řekl to co právě slyšel. Teď byla řada na něm, ale netušil co a hlavně jak říct. Proto mlčel.

„Některé věci je potřeba nechat v klidu uležet, aby se člověk rozhodl správně. Prozatím nejsem v přímém ohrožení života, tak navrhuji, abysme tenhle rozhovor odložili na vhodnější dobu. Ale rád bych se podíval na to předloktí a vyměnil ti obvaz. Jsem si jistý, že jsi se ošetřil sám a myslím, že by nebylo na škodu, aby se na to podíval někdo, kdo umí ošetřovat.“

Chvíli bylo ticho a Severus začínal trochu panikařit, ale pak se ozvalo cvaknutí zámku jak Harry odemkl dveře. Ulevilo se mu a konečně se zvedl ze země, aby mohl vstoupit do pokoje.