Brumbálův příkaz // Snarry

#80#

„Severusi?“

„Neprobírá se! Proč se neprobírá, řediteli?!“

„Domnívám se, že se jeho tělo snaží vyrovnat s náporem magie, kterou získal. Ale jsou to jen mé dohady.“

„Já mu věřil! Říkal, že nezemře a bude v pořádku!“

„Věř mu dál, Severusi. Žije. Jeho vědomí je na svém místě. Není vhodná doba ztrácet víru.“

„Rok! Je to už rok, co je v tomhle stavu! Kde mám brát víru? Copak to je normální? Není! Ani u Pottera tohle není normální!“

„Nerad to připomínám, ale oba jste znali rizika. Byl to váš osobní plán a tohle je jen výsledek!“

Židle třískla na zem jak prudce se Snape postavil.

„Výsledek je ten, že Pán zla je nadobro pryč! Harry dokázal to, co nikdo jiný nezvládl! Ani vy!“

„U Merlina, nehádejte se. Nedá se to poslouchat a třeští mi z toho hlava.“

Oba muži rázem oněměli a zaměřili se na černovlasého, trochu pohublého mladíka, který se snažil přivyknout zrak světlu ošetřovny.

„Harry?“
„Mám dojem, že se tak jmenuju. Dokonce celých šestnáct let.“

Harry se zazubil a namáhavě se posadil

„Co je? Koukáte jako kdybych vstal z mrtvých.“

„Je to bezpochyby Harry, Severusi.“

„Co? A kdo jinej bych asi tak byl? Měl jsem dojem, že já jsem pacient, ale jak tak na vás koukám, tak byste si asi taky měli tady lehnout, protože-“

Více už mladík neřekl, protože ho Severus sevřel v medvědím objetí.

„Ty jseš ten nejhorší nebelvír, jakého jsem kdy potkal.“

„Opravdu? To jsem rád.“

Harry si všiml Albusova pátravého pohledu a lehce přikývl. Chápal, že budou chtít odpovědi a on jim je bude muset dát, i když nerad.

„Seve, nemůžu dýchat.“

Snape Harryho rychle pustil a postavil se svým obvyklým výrazem všemi nenáviděného profesora.

„Co se tam stalo, Harry?“

Tedy Albus nehodlá čekat ani chvíli déle.
Harry viděl, že i Severus se napjal v očekávání a bylo mu jasné, že se výslechu nevyhne.. Přesto však chtěl ještě alespoň malý okamžik klidu.

„Jak dlouho jsem byl mimo?“

„Zítra to bude rok.“

Mladík se netvářil nijak zvlášť překvapeně,.

„Co dělá Znamení, Severusi?“

Profesor byl Harryho otázkou zaskočen, přesto si vyhrnul rukáv a ukázal své levé předloktí. Znamení bylo jen o trochu světlejší než v době Voldemortovy vlády.

„Nezmizelo, ale od toho dne se nijak neozvalo.“
Harry se pousmál a jemně se dotkl jizvy na čele. Profesor lektvarů ztuhl a vytřeštil na mladíka oči.

„Jak?“

„Copak tobě nepřišlo zvláštní, že Znamení nezmizelo, když Voldemort zemřel?“

Brumbálův výraz zvážněl a okamžitě na Harryho namířil svou hůlkou. Hoch pouze nadzvedl obočí, zatímco jediným lehkým pohybem Albuse odzbrojil.

„Vážně Albusi? To opravdu věříš, že bych se nechal ovládat nějakým hadím xichtem?“

Harry mu zpátky hodil hůlku a zvedl se z postele. Pravda, nohy ho téměř zradily, ale naštěstí to ustál.

„Je mi jasné, že oba chcete odpovědi, ale já vám to vyprávět nehodlám. Můžete se podívat v myslánce na vzpomínku.“

Harry si oblékl župan, který byl úhledně složený v nohách postele a vydal se ke dveřím. Ještě než za nimi zmizel se ohlédl na oba muže.

„Tak jdete?“