Brumbálův příkaz // Snarry

#73#

Severus vystoupil z krbu ve sklepení a nalil si sklenku whisky. Brumbálova slova mu stále zněla v uších.

„Už jsem ti říkal Severusi, že Harry cítí mnohem intenzivněji než ty. Ani já sám netuším, co vše se mu poslední dobou honilo hlavou, ale jsem si jist, že sám má obav více než dost. To, že by se neuklidnil a nepochopil tvé pohnutky je zcela nemožné, jediné co by nám mělo dělat starosti je místo, kam se přesunul. Na Grimmauldově náměstí nebyl a pokud se objeví, Dudley nám dá vědět. Vrať se do sklepení, Severusi. Ráno moudřejší večera.“

Opravdu úplně zapomněl na Harryho silnější cítění. A když se na jejich hádku podíval zpětně, bylo nefér na mladíka křičet. Vždyť se jen zeptal co se Severusem je. Naopak by měl být rád, že si všímá co se kolem něj děje.

Chvíli upíjel alkohol a pozoroval plameny v krbu, jako kdyby doufal, že zezelenají a mladík se s úsměvem vrátí z jeho tréninku s ředitelem.

Nic se však nestalo, plameny byly stále stejně oranžové, červené i žluté, ale žádná stopa po zelené. Zelené, stejně jako Harryho oči.

Položil sklenku na polici a vydal se do Harryho pokoje. První, co ho však zarazilo, byly zavřené dveře. Byl si jist, že když odcházel k řediteli, dveře za sebou nezavřel.

Vytáhl hůlku a opatrně vstoupil do místnosti. Nikdo uvnitř nebyl, ale kufr, který si mladík bral s sebou, ležel vedle postele.

Již podruhé toho večera Severus nepomyslel na letax a hnal se do ředitelny. Aniž by klepal, rozrazil dveře a zůstal v nich překvapeně stát.

Harry byl v ředitelně, ale atmosféra byla téměř nenávistná. Ani jeden si Severusova neslušného příchodu nevšiml.

„To nemyslíš vážně, Albusi?!“

„Harry, nebudu to opakovat. Do žádného boje se nezapojíš!“

„Uvědomuješ si, že konečně mám možnost to všechno ukončit? Zabít Voldemorta jednou provždy?“

„Nehodlám riskovat tvůj život, když se může jednat o past.“

„A já se nehodlám schovávat! Půjdou do Bradavic s jediným cílem, zabít mě a tebe! Já se neschovám! Kvůli tomu jsem tak tvrdě nedřel!“

„Harry nenuť mě, abych tě donutil poslechnout!“

„Donutil? Vyhodíš mě ze školy nebo mi dáš školní trest?“

Severus vůbec nechápal o co se jedná, ale ještě nikdy neviděl Harryho, že by se k řediteli choval s takovou neúctou. Nejen neúcta,ale i potlačovaný vztek a snad i strach způsobili, že se mladík vůbec neovládal.

„Svážu tvou magii!“

Harry couvl o krok zpět a nevěřícně se díval na svého dobrého přítele a učitele.

„T-to ne! To bys neudělal!“

„Pokud mě k tomu donutíš tak ano. Věřím, že tvůj plán je jistě bezchybný a jedná se o skvělou strategii, ale to byl i plán na záchranu Dudleyho a málem jsi zemřel.“

„Víš moc dobře, že to bylo úplně něco jiného!“

„Nejsem si tím zcela jistý. Můžeš mi ty sám zaručit, že se tvé vědomí zase nepřenese? Že nenastane stejná situace?“

Harry mlčel, nevěděl zda by se něco takového mohlo či nemohlo stát.

„Učil jsem tě a cvičil proto, abys porazil Voldemorta, ale nikdy nebylo mým cílem tě obětovat. Teď se vrať do sklepení a ráno přijď i se Severusem.“

Severus stále stál mezi dveřmi a teprve nyní se zdálo, že si oba kouzelníci uvědomili jeho přítomnost. Harry jen zacouval ke krbu a letaxoval se do sklepení. Albus se na profesora lektvarů unaveně podíval.

„Dnes už ne, Severusi. Přijď ráno s Harrym.“

Severus mlčky přešel ke krbu a letaxoval se za mladíkem do sklepení.