Brumbálův příkaz // Snarry

#41#

Severus rázoval po místnosti sem a tam a jímal ho vztek. Co si ten kluk o sobě myslí? Jak si vůbec může dovolovat rozhodovat o tom, co Severus má a nemá vědět? A proč si ksakru myslí, že se musí do všeho pouštět sám? Neslyšel celý rozhovor, ale bylo mu jasné, že se ten potrhlý, drzý a paličatý kluk hodlá hnát do nebezpečí.

Tichý hlásek v jeho nitru mu předhazoval druhou stránku věci a to fakt, že se o něj mladík bojí a záleží mu na něm. Severuse nikdy nenapadlo, že Harry čeká, kdy se vrátí ze schůze. Opět tady však byla ta otázka proč? Mluvil natolik nejasně, že si Severus nemohl s jistotou vyvodit jeho důvody. A možná je raději ani nechtěl znát. Když je nezná, nemá z čeho být zklamaný. Pochyboval, že zrovna on by měl u mladíka byť sebemenší šanci.

Krb zahučel a Severus k němu okamžitě přesunul svou pozornost. Ředitel školy se tvářil nesmírně vážně a profesor se začínal bát, co se vlastně dozví.

„Jsem rád, že jsi mě poslechl, Severusi.“

„Vysvětlete mi, do jaké šílenosti se ten kluk chce zase pustit!“

„V prvé řadě se uklidni. Mohu ti říct jen část a spoustu věcí sám nevím, jako například, jaký má Harry plán.“

„Chcete mi říct, že mi neřeknete na co se chystá, protože vás o to požádal?“
„Přesně tak a než se začneš rozčilovat, na chvíli mě poslouchej. Chápu důvody, proč Harry nechce, abys věděl co chystá. A ani se mu nedivím, když vidím, jak se chováš. Ať je jeho plán jakkoliv nebezpečný, pokud ho neuskuteční, přijde o ohromnou výhodu v této válce a mohl by ji prohrát a nejen to. Já považuji za důležité, že víme o jeho rozhodnutí. Taky by se mohl pustit do akce, aniž by to někdo z nás věděl.“

„Jak mu to můžete dovolit? Chováte se jako kdyby ten kluk byl dospělý!“

„Pověz mi Severusi, máš ten dojem, že je Harry dítě? Tím už dávno není, ať už si namlouváme pravý opak kolik chceme. Pokud mu chceš pomoct, měl bys respektovat jeho žádost a tvářit se, že nevíš ani to málo co jsi vyslechl. Neříkám, že jedná správně, ale nebudu mu to ani vyvracet ani ho přemlouvat, aby ti cokoliv řekl.“

Brumbál vypadal, že by rád něco dodal, ale krb opět zahučel a vystoupil z něj zelenooký mladík.
Severus i přes značnou nechuť, nasadil svou obvyklou nicneříkající masku a pozoroval Harryho, kterému z očí sršely jiskry vzteku. Takhle rozzuřeného ho viděl naposledy, když ho mladík tituloval kreténem.

„Zjistil jsi co jsi potřeboval, Harry?“

„Jo a nejen to.“
Harry ani nijak neokomentoval Severusovu přítomnost a otočil se ke kuchyňské lince. Potřeboval se uklidnit. Přesto však věděl, že ani jeden z mužů nemůže za to, že je tak rozčilený a minimálně Albus čeká na odpověď. Nalil si vodu a jakmile se trochu ochladil, otočil se zpět.

„Myslím, že jsi Ronovi prokázal službu, když jsi mu na hlídce nechal Remuse.“

Severusovo obočí vylétlo tázavě vzhůru a ani ředitel se netvářil, že by chápal, o čem Harry mluví.

„Řekněme, že Rona utvrzuje v tom, že přece není nic špatného na tom, aby toužil po galeonech a slávě a já jsem vlastně naprosto hrozný kamarád, protože jsem se nenechal zabít.“

Harry si nechtěl vylévat zlost na jediných stoprocentních spojencích a vydal se do svého pokoje. Ovšem alespoň zčásti si ulevil, když pořádně prásknul dveřmi.