Brumbálův příkaz // Snarry

#85#

Severus by spočítal na prstech jedné ruky kolikrát byl nervózní tak, jako dnes.

Harry úspěšně ukončil školu s výsledky, za jaké by se ani slečna Grangerová nemusela stydět.

Ovšem stále zůstávalo záhadou, jakou profesi chce Harry vykonávat. Často mizel ze školy, psal spoustu dopisů a kolikrát dlouho do noci diskutoval s ředitelem školy.

Přesto však Severusovi ani jednou neřekl nebo alespoň nenaznačil co plánuje do budoucna. A profesor neměl obavy z toho, že by mladík něco nezvládl, ale z toho, že by s ním v dalším životě už nepočítal, přestože ho často ujišťoval o opaku.

Dnes by měl konečně zjistil, co si mladík vymyslel. On sám by ho viděl jako vynikajícího bystrozora, ale něco mu říkalo, že tohle povolání si Harry nevybral.

Ve chvíli, kdy zaslechl v pokoji hluk, což značilo, že se mladík vrátil, okamžitě vystartoval ze své pracovny. Málem se s Harrym srazil na chodbě, protože mladík naopak spěchal za profesorem.

„Kam tak letíš, Seve?“

„Chtěl jsem začít jíst bez tebe.“

Harry se široce usmál nad Severusovou milou lží a dal mu letmý polibek na tvář.

„Tak pojďme jíst, mám hlad jako vlk.“

Vešli do jídelny a Severus se chystal zavolat domácího skřítka, když se zarazil s pohledem upřeným na prostřený stůl. Marně si lámal hlavu nad tím, jak to mohl Harry připravit, aniž by si toho Severus všiml.

Harry okamžitě poznal nad čím jeho přítel přemýšlí a krátce se zasmál.

„Nepřemýšlej nad tím a pojď jíst.“

„Stejně budu chtít vysvětlení.“

„Dobře, ale až po večeři.“

Severus musel uznat, že tak výborné jídlo už dlouho nejedl a to skřítkové v Bradavicích vařili báječně. Byl si jist, že jedná o nějakých druh mudlovské kuchyně a stále více byl zvědavý, jak se tyhle lahůdky vzali u nich v jídelně.

Po vydatné večeři se usadili do křesel, ostatně tak, jako každý večer, jen tentokrát kávu a čaj vystřídaly sklenky s vínem.

„Tak už mi vysvětli, jak se tahle hostina ocitla u nás v jídelně, aniž bych si toho všiml.“

Harry se na malou chvílí zarazil. Už vícekrát si všiml, že Severus mluví o jejich bytě, ne jen o svém a musel uznat, že ho to nesmírně těšilo.

„Požádal jsem Komnatu o mudlovskou kuchyň, nakoupil, uvařil a pak jednoduše celý prostřený stůl přenesl sem.“

„To sis dal tolik práce s večeří?“

„Proč ne? Někdy je třeba zvládnout něco sám bez pomoci kouzel.“

Severus nevycházel z údivu. Nečekal, že by si Harry dal záležet na večeři pro ně dva.

„Měl bych ovšem dodržet, co jsem ti slíbil.“

Profesor zpozorněl. Teď nastal dlouho očekávaný i obávaný okamžik.

„A?“

„Pamatuješ, jak jsem říkal, že bych chtěl učit, pracovat na ošetřovně nebo studovat lektvary? To všechno jsem myslel vážně.“

Severus mlčel. Nemělo smysl mladíkovi skákat do řeči a vlastně mu neměl ani co říct, protože s letošními výsledky se opravdu mohl do všech těch věcí pustit. Ano i do lektvarů.

„S Albusem jsme se hodně zabývali tím mým nechtěným dědictvím a zjistili jsme, že by asi nebylo úplně nejlepší, kdybych svou moc vůbec nepoužíval. Tak jsme se nakonec shodli, že bych ji měl využít a zároveň dělat to, co by mě bavilo. K dálkovému studiu lektvarů jsem se už zapsal a byl jsem přijat.“

„Gratuluji.“

„Děkuji. Co se týče mého učitelování, je jasné, že nemůžu hned v osmnácti začít učit, takže budu pracovat tam, kde získám zkušenosti a využiju svou magii.“

Myslel jsem si to. Bude z tebe skvělý bystrozor, Harry.

„Za týden nastupuju na Odbor záhad.“