Traitor

~PART TWENTY-FIVE~[opraveno]

V noci Hermiona téměř nespala. Myšlenky jí vířily hlavou, a teď, když Ginny skutečně udělala to, co se jí zdálo ve snu, byl ten sen ještě tíživější. Ráno se při pohledu do zrcadla téměř nepoznala – unavené oči, bledá pleť, rozcuchané vlasy. Letmo se upravila a chystala se na snídani, ale ještě než odešla, podívala se na Ginnyinu postel. Ginny byla vzhůru. Ležela tiše, pozorovala ji. V očích měla zvláštní výraz.

Hermiona se na ni smutně usmála a bez dalšího slova odešla do Velké síně. Sedla si dál od svých přátel a pokusila se něco sníst, ale jídlo jí nešlo do krku. Nakonec to vzdala a vydala se na první hodinu. Jenže po cestě ji zastavila Ginny.

„Hermiono, já se ti omlouvám. Nechtěla jsem být krutá. A je mi jedno, kdo je tvým otcem. Jsi pořád ta Hermiona, která pomáhá druhým, a mám tě ráda, ať už jsi dcera kohokoli,“ řekla upřímně.

Hermiona cítila, jak se jí do očí derou slzy. „Ach, Ginny…“ zašeptala a objala ji.

Ginny ji jemně pohladila po zádech. „Neplač, já vím, že je to těžké.“ Pak se odtáhla a dodala pobaveně: „Ale o tom polibku si ještě promluvíme.“

Hermiona se přes slzy uchechtla. Pořád to byla její zvědavá Ginny, která musela vědět všechno.

„Jasně,“ ušklíbla se a otřela si oči. Pak se společně vydaly na Obranu proti černé magii, kterou měli spojenou se Zmijozelem. Přesně to, co teď nechtěla. Setkat se s Dracem.

Usadily se doprostřed třídy a Hermiona si povzdechla, když do učebny vešli zmijozelští. Draco si sedl jen o pár míst dál a okamžitě na ni upřel pohled. Hermiona jeho pohled cítila, ale neotočila se. Nechtěla se mu podívat do očí, nechtěla znovu podlehnout tomu napětí mezi nimi. Potřebovala si všechno srovnat.

Draco měl ovšem jiné plány. Musel s ní mluvit. Jenže to teď bylo těžší než kdy dřív – domluvili se, že skříň dokončí sám. Byla už téměř opravená, stačilo jen doladit detaily a vyzkoušet ji.

Celý den se Hermiona s Ginny snažily Malfoyovi vyhýbat, což nebylo snadné, protože měli většinu hodin společně – bylinkářství, lektvary, péči o kouzelné tvory i astronomii. Když konečně dorazily na oběd, byly vyčerpané. Hermiona měla pocit, že jí pukne hlava – dva testy, hromada úkolů a neustálý tlak z Dracova pohledu.

Po jídle se obě stáhly do ložnice. Sotva za nimi zaklaply dveře, Ginny si sedla na postel, zkřížila ruce na prsou a poručila: „Tak povídej.“

Hermiona si povzdechla. „Není co říkat. Před Vánoci jsem dala Dracovi náhrdelník, aby mu pomohl s úkolem od mého otce. Pokusil se ho použít, ale Katie to schytala. Málem ho odhalili, což by vedlo až k otci. Tak jsem na něj šla křičet… a on mě místo toho políbil. Já tam na něj ječím a on mě prostě políbí! Chápeš to?“ vyhrkla na jeden nádech.

Ginny se rozesmála. „A jaké to bylo? Jak líbá zmijozelský princ?“

Hermiona si nevědomky přejela prsty po rtech a zasněně zamumlala: „Úžasně. Byl tak něžný, ale zároveň vášnivý… Nikdy mě nikdo nelíbal takhle.“

Ginny se rozesmála ještě víc. „Ty jsi v tom až po uši!“

„Nejsem!“ bránila se Hermiona a hodila po ní polštář.

„Jo jo, jasně!“ oplatila jí to Ginny a začala polštářová bitva, při které se obě smály, až je bolelo břicho.

Po chvíli se Ginny opřela o čelo postele a zamyšleně si povzdechla.

„A co Dean?“ Hermiona zvedla obočí. „Ehm… no, já nevím. O prázdninách jsem… málem políbila Harryho,“ přiznala Ginny a nervózně se podrbala na zátylku.

Hermiona vytřeštila oči. „Jednou tam nejsem a ty se takhle rozjedeš, dračice!“ zasmála se.

Ginny se zamračila. „Nedělej si srandu. Skoro jsem podvedla Deana. A chci se s ním rozejít, jen nevím jak.“

Hermiona pokrčila rameny. „Na odhánění jsi expert, použij tu svou netopýří kletbu.“

„Ha ha, moc vtipné,“ zašklebila se Ginny.

„Ty to nějak zvládneš. Věřím ti,“ usmála se Hermiona a unaveně se svalila na postel.

Brzy už klidně oddechovala. Poprvé po dlouhé době se cítila lehčí. A když se jí v myšlenkách vynořily bouřkově modré oči, plavé vlasy a ty neuvěřitelně líbající rty, jen se v polospánku usmála.