Traitor

~PART TWENTY-SIX~[opraveno]

O měsíc později

Hermiona zamířila na snídani a přisedla si k Harrymu a Ronovi. Vedle ní seděla i Ginny, se kterou teď trávila spoustu času. „To je Katie,“ řekla tiše, když uviděla černovlasou střelkyni nebelvírského famfrpálového týmu.

Harry okamžitě vstal a vydal se k ní. V tu chvíli do síně vstoupil Malfoy. Jakmile spatřil Katie, sevřelo se mu hrdlo. Pohledem zalétl k Hermioně, která se mu už měsíc vyhýbala. Byl z toho zoufalý. Nespal, ve dne ji neustále sledoval, ale ona ho ignorovala. Teď, když se jejich pohledy konečně setkaly, měl pocit, jako by ho něco bodlo do hrudi.

Hermiona si ho změřila. Vypadal hrozně – jeho vždy dokonale upravené vlasy byly rozcuchané, pod očima měl temné kruhy a košili měl zmačkanou a rozepnutou u krku. Když se najednou otočil a vyběhl ze síně, instinktivně se zvedla.

„Omluvte mě,“ řekla směrem k Ronovi a Ginny. Ginny si vyměnila s Hermionou vědoucí pohled, zatímco Ron to neřešil.

Hermiona se pokusila dohnat Harryho, který vyrazil za Malfoyem. Byl ale příliš rychlý. Když dorazila do umýváren, bylo už pozdě.

„Harry, co si to…?“ vykřikla, když spatřila Draca na zemi. Rychle si k němu klekla. „Draco, to bude dobré,“ zašeptala a chytila ho za ruku.

„Ach, Hermiono…“ zavyl bolestí.

„Draco, vydrž, prosím! Seženu pomoc, jen neumírej!“ Slzy jí tekly po tvářích.

Draco se křečovitě pousmál. „Stejně jsem k ničemu. Nikdo mě nemá rád. Jsem zbabělec, co nic neumí…“ řekl vyčerpaně, než znovu zkřivil obličej bolestí.

„To neříkej! Není to pravda!“ Hermiona zoufale sevřela jeho ruku.

Najednou se vedle ní objevil Snape. „Grangerová, co se stalo?“ poklekl k Dracovi a začal mumlat nějaké zaklínadlo.

„To Harry…“ zavzlykala Hermiona.

„Bude v pořádku. Teď mi pomozte, musíme ho dostat na ošetřovnu,“ řekl Snape rozhodně.

Společně Draca zvedli a pomalu ho odvedli k madam Pomfreyové.

„Co se stalo?“ zeptala se ošetřovatelka, když k nim přiběhla, ale hned se pustila do ošetřování.

„Zdá se, že pan Potter nezná školní řád,“ zavrčel Snape a odešel.

Hermiona ho následovala do nebelvírské společenské místnosti. Všichni studenti se otočili, když vešel.

„Chtěl bych mluvit s panem Potterem,“ oznámil chladně.

Harry se zvedl a probodl Hermionu pohledem.

„Můžete být v klidu, slečno Grangerová vás nepráskla. To Draco,“ dodal Snape s pobaveným úšklebkem. Kryl ji, i když to nebylo třeba.

Hermiona pomalu došla ke Ginny a Ronovi. „Co se stalo?“ vyhrkla Ginny.

Hermiona se posadila a prázdným hlasem odpověděla: „Harry použil na Draca kouzlo. Začala z něj téct krev… Je na ošetřovně, ale je při vědomí.“

Ginny ji pozorovala. Chápala, co cítí. Bála se o něj. Milovala ho, i když si to nechtěla přiznat.

Hermiona měla stále před očima Draca, jak tam ležel, celý od krve, a plakal. Co když to nepřežije? Myšlenka na jeho smrt jí sevřela hrdlo. Pokud by umřel… možná by byla schopná Harryho zabít. Když ji zaslepoval vztek, byla schopná všeho.

Po chvíli se Harry vrátil. „Mám trest na zítřek, což znamená, že Ginny bude hrát za mě jako chytač,“ řekl a sedl si.

„A co ta kniha?“ zeptala se Hermiona ostře.

„Zbavil jsem se jí. Přehnal jsem to,“ přiznal Harry tiše.

„To máš pravdu,“ odsekla Hermiona. „Mohl jsi ho zabít, Harry.“

Harry sklopil pohled. „Já vím, Hermiono… Je mi to líto. Nechtěl jsem…“ po tvářích mu začaly téct slzy.

Hermiona si povzdechla. Pořád na něj měla vztek, ale byl to její přítel. A věděla, že Harry by nikdy nikoho nezabil. Objal ji a ona mu objetí váhavě oplatila.

Nakonec se všichni odebrali do ložnic. Hermiona ale nešla spát. Tajně se vydala na ošetřovnu.

Draco ležel na posteli a spal. Pozorovala ho. Byl bez košile, hrudník a ruce měl ovázané obvazy nasáklými krví. Měl pootevřené rty, zavřené oči a vypadal… nádherně.

Hermiona si povzdechla a tiše ho sledovala. Pak se otočila a vrátila se do ložnice, kde strávila zbytek noci, ale spánek jí nepřicházel.