You stole my heart,Wolfhard!

❤️28💔

Miluju ho a kdybych ho stratil....to bych nezvládl.

Jack
Richie mi strašně moc pomáhal překonat to s Finnem. Jsem rád, že je taky gay. Líp mi rozumí. Zajímá mě, co mi chce poslat Asher. Když jsem se i s Richiem vrátil domů, ve dveřích mě nejistě přivítal táta. "V pokoji máš ten balíček od kámoše o kterém jsi mluvil." "Dobře. Děkuju." Vydal jsem se do pokoje s Richiem v zádech. Když jsem uviděl Finna, měl jsem chuť utéci. "Co tu děláš?" Zeptal jsem se zlomeně. "Jacku já-" "Vypadni." Přerušil jsem ho. On se na mě podíval se slzami v očích. "C-co?" "Vypadni!" "Jacku. Prosím." "Řekl ať vypadneš." Zastal se mě Richie. "To sis už našel náhradu?" Zeptal se vyčítavě Finn. "To je můj nevlastní bratr. A teď už jdi!" Vysvětlil jsem mu a odvrátil od něj zrak,abych zakryl to, jak moc slabý jsem v ten okamžik byl. "Pokud si to přeješ." Řekl s očekáváním, že jej zastavím. "Potřebuji čas." Dal jsem mu vysvětlení a posadil se na postel. "Dveře jsou tudy." Vyvedl ho z bytu Richie. "Jacku? Jsi v pohodě?" Zeptal se mě můj nevlastní bratr a obejmul mě. "Děkuju." Vydechl jsem a nechal slzy stékat po mých tvářích.

Finn
Po té,co mě Jackův nevlastní bratr vyvedl z bytu, jsem utíkal do nejbližšího parku. Sedl jsem si na volnou lavičku. Nechal jsem slzy volně téct a vytočil Soph. "Tak co Finne? Jak to dopadlo?" Zeptala se radostně Soph. "V-vyhodil mě a řekl, že-že potřebuje čas." Vykoktal jsem mezi vzliky. "Finne. Moc mě to mrzí. Co nejdřív to půjde, nasedni na vlak a přijeď domů." Položil jsem telefon a začal brečet ještě víc. Strašně jsem to zvoral.

Jack
Zbytek dne jsem nehodlal vylézt z postele. Musel jsem přemýšlet. Finna miluju a znamená pro mě hodně, ale potřebuju čas, než mu začnu zase důvěřovat. Richie mě chodil každou chvíli kontrolovat. Cítil jsem se jako nemocný. Chtěl jsem na to vše zapomenout a dále prožívat ty úžasné chvilky s Finnem. Až teď mi došlo, že je sám v New Yorku. Vyběhl jsem z bytu a první místo co mě napadlo byl park. "Finne!" Volal jsem na něj v parku. "Jacku." Ozvalo se o pět metrů dál. "Finne." Oddechl jsem si, že jsem jej našel. "Jacku. Co tu-proč jsi tady?" Zeptal se mě a otřel si slzy. "Protože jsem si uvědomil, že jsem tě poslal do velkého New Yorku úplně samotného." Řekl jsem upřímně a sedl si vedle něj. "Finne já-opravdu moc tě miluju a jsi pro mě důležitý, ale-" "Ale?" "Potřebuji čas, než ti budu schopný zase důvěřovat." "Budu to respektovat. A kdy se vrátíš?" Řekl sklesle a začal si pohrávat nervózně s prsty. "Nejdřív za měsíc." "Co? A co škola, Asher, parta?" "Do školy zatím budu chodit tady s bráchou, Asher o tom všem ví. A parta? No parta mi asi bude trochu chybět, ale je to jen měsíc." "A co ..... já?" Poslední slovo zlomeně zašeptal. "Finne. Prosím. Nedělej to ještě těší." Řekl jsem mu se slzami v očích. "Pojď. Jdeme na nádraží. Musíš stihnout vlak." Vstal jsem z lavičky a podal mu ruku. Když vlak přijížděl, Finnovi oči se zaplnili slzami. "Můžu tě aspoň obejmout?" Přikývl jsem a Finna obejmul. Nádherně voněl. Nechtěl jsem jo pustit,ale i pro své dobro jsem musel. Finn nasedl do vlaku, naposledy se na mě podíval uzlzenýma očima a zmizel v dálce. "Miluju tě." Zašeptal jsem pro sebe a odešel domů.

Bye,bye u další kapči!
{loser forever}