Zůstaň

II.

,,Být šťastný neznamená, že je všechno perfektní. Znamená to, že ses rozhodl užívat si života i přes všechny jeho nedokonalosti"
_______________________________________

14 dní do vánoc

Vstala jsem s velkou dávkou optimismu, včera večer u televize mě napadlo proč se užírat nemocí, stačí si užívat těch posledních dní co mi na téhle planetě zbývají s lidmi, kteří za to stojí.

Na místní okrsek od mého bytu to je tak dvacet minut pěšky, přes to místo taxíku se vydám po svých.
Není až taková zima, navíc mi to prospěje, čerstvý vzduch a tak.
Jediné co mě na tom štve je, že jestli to bude takhle pokračovat sníh roztaje a já plánuji si užít s Emmou trochu těch radovánek.

,,Bille" pozdravím muže na vrátnici, ten jakmile si mě všimne zeširoka se usměje.
,,Rose! Za klukama?" vezme si knihu, kam mě musí zapsat.
,,Dnes jen za Oliverem, vánoční nákupy, však to znáš" jeho velká rodina vyžaduje teprve nákupů.
,,Tenhle rok to má na starosti žena dikybohu, tak už běž ať nečeká" vyzve mě rukou.

Na nic nečekám a vydám se po schodech nahoru, všichni na mě kývají hlavou nebo se usmívají.
,,Olivere" zařvu přes celou místnost na hnědovláska.
,,Rose! Dej mi pět minut" odpoví mi, mezitím skenuju osazenstvo. Je zábavné jak se všichni tváří že mají moc práce.
Nemají, jen se bojí kapitána, protože jakmile uvidí jejich znuděnost něco jim přiřadí.
,,Můžeme jít kočko" řekne Oliver, vezme si bundu, přejde ke mě a políbí mě na tvář.

Nákupák je v tomhle období zvlášť přeplněný, což já moc v lásce nemám.
Jenže Oliverova práce nedává moc volného času, proto už dlouhou dobu nemá žádnou ženskou.
Osobně mi to nevadí, je to velmi atraktivní muž a já už před dlouhou dobou ho přestala vnímat jen jako kamaráda, bohužel moje povaha mi nedovoluje se ani slůvkem zmínit.

,,První kafe?" navrhl, když viděl ty davy lidí co se hrnou do všemožných obchodů.
,,Stoprocentně" odpovím, zavěsím se do nabídnutého rámě a společně se vydáme vstříc naší oblíbené kavárně.
Nachází se z druhé strany obchodního centra kam většina lidí nechodí.

Po usazení uběhne jen pár sekund a už před námi stojí servírka přijímací naší objednávku.
Nejde si nevšimnout jak věnuje svůj pohled na můj vkus až moc dlouho mému společníku.
Chápu to, má hnědé vlasy až po ramena, jasně zelené oči, krátké vousy a hlavně svalnaté tělo.
Proto nikdy neměl o ženy nouzi, ale pokud by šlo o dlouhodobější vztah musela by být schválena Emmou.

,,Nad čím přemýšlíš?" vytrhl mě z myšlenek, zaujatě na mě koukal, jemu vážně nic neunikne.
,,Jen že ta servírka mohla na tobě oči nechat" ušklíbnu se, snažím se samozřejmě skrýt tu žárlivost.
,,Není to můj typ" odmávl to rukou, to mě donutilo se zasmát.
,,Vážně? Blondýna s dlouhýma nohama a prsama který jsou dvakrát větší než průměrný?" sjedu ji pohledem ještě jednou, je to klasický typ ženský kterou každý chlap chce.

,,Právě proto" utvrdil se, raději sklopil svůj pohled k zemi, něco ho očividně trápilo.
,,Co se děje?" opřu se lokty o stůl, zvědavě pozvednu obočí.
,,Kate si Emmu zase nevyzvedla, nemá ji kdo zítra vyzvednout ze školy, já mám totiž až do večera napilno" odpověděl, mě to ale vůbec nepřekvapilo.

Kate je Emmy máma, naprosto nezodpovědná pipina, která od nich utekla a vzala si nechutně bohatého staříka, důvod byl jasný.
,,Já ji vyzvednu a pohlídám, pokud teda můžu pak spát u vás, bůhví v kolik přijdeš a já se nechci tahat o půlnoci takovou štreku" miluju strávený čas s tou malou potvorou, navíc mi to zase zlepší náladu.

Potřebuju se přeci nechávat zaměstnávat každý den abych na nic z toho co se mi děje nemyslela.
,,Samozřejmě, vždyť u mě spíš skoro pořád, moc ti děkuju kočko" usmál se a stiskl mi ruku.

Po vypití kafe nás čekali vyčerpávající nákupy, konečně mám pro každého nějaký dárek, stromek taky ujde.
Oliver mě bohudík odvezl domů a vrátil se zpátky do práce.
Únavou ještě oblečená se svalím na gauč a nechávám se unášet myšlenkami na dnešek.
......................................................................

13 dní do vánoc

Už stojím před školou, přičemž mě pohltí nostalgie, už to je patnáct let co jsem tuhle školu navštěvovala, ale víceméně mám na ní dobře vzpomínky.
Tehdy naše čtyřka, bylo nám deset, tropila různé průšvihy, je skvělé že nám naše přátelství vydrželo až doteď.

,,Teto Rose!" vyběhla ze dveří ta sedmiletá potvůrka.
Rychle mi skočila do náruče až málem jsme obě skončili na zemi.
,,Ahoj miláčku, dneska budeme spolu" políbím ji na tvář a spiklenecky na ni mrknu.
,,Juchů, uděláme si palačinky" vypískla, taková naše tradice, vždycky když máme den pro sebe jíme palačinky.

Celou cestu mi vyprávěla o jednom klukovi, který ji prý furt provokuje
,,Třeba se mu líbíš co ty víš" pokrčím rameny, v očích jí to zajiskří, ale pak hned zrudne, zase se stydí.
,,Je hezký, ale táta by ho zastřelil" poté co to řekla jsem se od srdce zasmála.
Nevýhoda dcery policajta.

,,Jsou výborný" zahuhňala Emma s plnou pusou palačinek.
,,Nemluv a jez, jinak ti to seberu" ukážu na ní výhružně prstem.
Rychle do sebe hodí zbytek co má na talíři a usměje se.

Po umytí nádobí se obě odebereme na gauč skouknout nějaký animovaný film, poslední dobou mě nutí koukat na samé pohádky o princeznách.
Nechápu proč, chlapy přece nejezdí na bílých koní, vytváří to akorát mylnou představu, ale kdo jsem abych jí to kazila ne?

,,Rose vstávej" probudil mě hlas Olivera, který se nade mnou skláněl, ani jsem nepostřehla že jsem usnula.
,,No jo furt, co je?" řeknu trochu naštvaně, nenávidím když mě někdo budí.
,,Jde se do postele" vzal mě do náručí, což mě donutilo vykřiknout překvapením.
Během chvíle jsem ležela v posteli vedle něj, samozřejmě s odstupem.
V jeho bytě se totiž jinde spát nedá.

_______________________________________

Další kapitola na světě!
Jsme ještě na začátku, proto se vám to může zdát nudné, ještě vydržte tuhle a další kapitolu a pak to začne být zajímavé! Bez začátku by to totiž jinak nešlo.

Mějte se hezky! :)