Zůstaň

IX.

,,Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme"
- Romain Rolland
_______________________________________

16. Března

Ne nemůžu tomu uvěřit, já jsem zasnoubená! Dokonce s Oliverem!
Moje pubertální sny se splnily.
On vedle mě ještě spokojeně pochrupuje.
Napadlo mě svolat menší poradu ohledně svatby, nemáme moc času a to doslova.

Vytáhnu mobil, najdu Lily a Harper a napíšu hromadnou smsku.

Holky tohle je pohotovost!
Za hodinu v Marley's Pub!
Ani minuta zpoždění.
Líbám Rose

Vrátit se zpátky na místo kde jsem pracovala není nejlepší nápad, ale mají tam skvělé pivo.
Ani ne za pět minut mi přišla od obou odpověď.

Budu tam! H.
Těším se L.

,,Lásko vstávej" políbím svého snoubence na tvář.
Za chvilku otevře oči, podívá se na mě a usměje se.
,,Copak se děje miláčku?" zeptá se rozespale, hodně roztomilé.
,,Za hodinu mám sraz s holkama u Marleyho, budu potřebovat odvézt"
Nevýhoda rakoviny, nikdy nevím co se stane, nemůžu řídit a Oliver by mě ani nenechal.

,,Dobře, jdu si udělat kafe, chceš taky?" jen přikývnu, nechám se položit na vozík a namířím si to do koupelny trochu se zkulturnit.

V obýváku už poskakuje Emma s úsměvem na tváři. Ta nikdy nemá špatnou náladu.
,,Mamíííí, uděláš mi palačinky?" při tom oslovení sebou nepatrně trhnu, naplní mě to štěstím.
,,Bohužel zlato, jdu za holkama, ale až se vrátím tak ti je udělám ano?" ona jen rychle kývne hlavou a odskáče zpátky do svého pokoje.

,,Už jsem ji řekl o svatbě, asi proto to oslovení, promiň" podal mi hrnek s kávou a posadil se do křesla.
,,Nemáš se za co omlouvat, líbí se mi to, zvlášť když svoje děti nikdy mít nebudu" po chvíli mi dojde co jsem vlastně řekla, omluvně se na něj usměji.
Takhle jsem to vážně nemyslela.
,,Nikdy neříkej nikdy, jedeme?" zeptal se mě jakmile uviděl že už mám dopito.
......................................................................

,,Kdyby si potřebovala odvoz zavolej, miluju tě a pozdravuj" věnoval mi jeden malý polibek a otevřel mi dveře.
Bylo tam pár známých, kývla jsem jim na pozdrav a jela za holkama které tam už byli.

,,Tak co se stalo?" naléhala ihned Harper, ani mě nenechala si v klidu objednat.
Místo odpovědi jim ukážu svoji ruku s prstýnkem.
Obě dvě hned vykřiknou, což na sebe strhne pozornost osazenstva. Všichni se tady známe proto jsou zvědavý.

,,Tady slečinka bude Larsonová!" vysvětlila ostatním, ti ihned začali tleskat.
Jako včera sakra! Občas mám chuť ji jednu vlepit.
,,Už bylo na čase!" ozval se od baru Phill.

,,To máme na plánování svatbu co?" odtušila Lily, pomalu přikývnu, což vyvolá u Harper ještě větší nadšení.
Už aby ji Alex taky požádal, chodí spolu od nepaměti.
,,Dáme si pití a ihned vyrazíme pro šaty!" ani jsem nestihla odmítnout a běžela pro pití.

Ach jo, mám to ale štěstí!
......................................................................

Procházíme (projíždíme) už asi čtvrtý obchod se svatebními šaty.
Ani jedny se mi prostě nezamlouvaly, musím vypadat dobře no ne?
Odvést pozornost od své plešky.
Jenže v tu chvíli mi to došlo.
,,Holky musím si zavolat" obě jen přikývli a dali mi trochu prostoru.
V telefonu hledám číslo Oliverova táty, jen se modlím aby už tu novinku věděl. Byl to jako můj táta, po smrti rodičů se o mě postaral.

J: Ahoj Nicku!
N: Ahoj zlatíčko, zrovna jsem domluvil s Oliverem a chtěl jsem ti volat! Gratuluji, už bylo na čase děcka moje
J: Přesně kvůli tomu volám.
N: Povídej..
J: Povedeš, nebo spíš povezeš mě k oltáři
N: Bude mi ctí, o té strašlivé nemoci vím taky. Budeš zdravá zlato! Mám tě moc rád.
J: Já tebe taky, zavolám až budu vědět datum. Dávej na sebe pozor!
N: Ty taky!

Takže mu to Oliver řekl, nemám mu to za zlé, aspoň mě toho ušetřil.
,,S kým si to mluvila?" zeptala se zvědavě Harper.
,,S Nickem, Potřebuju odvézt k oltáři" poklepu na vozík což jí rozesměje.

Opatrně prohlížím police a regály, stále moc nezaujata jediným kouskem co tu byl. Jenže je to poslední obchod kde si můžu něco dobrého vybrat.

Na konci objevím něco krajkového, se zájmem to vytáhnu a objevím ty nejkrásnější šaty co jsem kdy viděla.
Nahoře mají korzet z krajky s všitými perličkami, průhledné dlouhé krajkové rukávy a dlouhou tylovou sukni. Jakmile je otočím uchvátí mě odhalená záda.

,,Mám je!" vykřiknu. Během pár sekund u mě obě dvě stojí a prohlížejí si je.
,,Paní tyhle si chceme vyzkoušet" ukáže Lily na prodavačku, to mě rozesměje.

Stojím před zrcadlem, obě dvě mě drží za jednu ruku abych nemusela vynakládat takové úsilí a já mám co dělat se nerozbrečet.
Po dlouhé době mám pocit že jsem žena.
,,Beru je" neváhám další vteřinu.
Jako by byli ušité přímo pro mě.

,,Co teď?" zeptá se Lily jen co vyjdeme z obchodu.
,,Ještě místo, dort a květiny!" zamyslí se Harper.
Tohle bude ještě pekelně dlouhý den!
Ale ani mi to nevadí.
_______________________________________

Ještě 2-3 kapitoly a je konec příběhu.
Pak budou ještě tři doplňkové mini kapitoly.
Doufám že se bude líbit

Mějte se hezky!