Zůstaň

OLIVER

10. Června

Rád bych řekl že se stal zázrak, že Rose se uzdravila a my mohli žít svoje šťastně až do smrti, ale to se nestalo.
27. Května v noci, přesněji ve 3:25 přestalo bít srdce, které věnovala mě.
Doslova mi umřela v náručí...

Slovy se nedá popsat jak se teď cítím, je to jako by mi někdo vyrval srdce z těla a nechal tam velkou krvavou skrvnu.
Od její smrti mám všechno v mlze, na pohřbu byl celý náš okrsek, můj táta, Alexovi rodiče, Lily a maminka Harper.
Všichni brečeli, ikdyž ji neznali jako já, dokázala si každého získat během pár minut.

Po jejím pohřbu dala Alexovi, Harper a mě obálku.
Nadepsanou jejím písmem. Neměl jsem chuť ani náladu hned to takhle číst, ale dnes jsem vstal s pocitem že už nastal čas.
Čas přečíst si její řádky, znovu si ji připomenout, protože mi tolik chybí.

Cestou jsem koupil kytici bílých růží, nemůžu si to odpustit když jdu na její hrob.
Kytky položím a sednu si ještě na čerstvou hlínu.
Náhrobek je krásný, zlatě vyrytý nápis září jak lampa.

Rose Maria Larson
Beloved Friend, Wife and Mother
4. 3. 1993 - 27. 5. 2019

Každý den přemýšlím nad tím jak mi ji ten nahoře mohl vzít, proč? Udělala něco špatně? Určitě ne, protože to byl ten nejčistší člověk na světě.
Měl si raději vzít mě....

S hlasitým povzdechnutím otevřu obálku, vyndám dopis a začnu číst

Milý Olivere

Jestli tohle čteš tak už tě nejspíš pozoruji zeshora, nebo z jiné dimenze, bůhví kde všechno končí.
Jedno vím jistě, moje srdce tam je s tebou.
Pamatuji si kdy jsem se do tebe zamilovala...
Bylo nám patnáct, přes zákaz tvého táty jsme se opatrně vyplížili na párty u Dereka..
Vypili jsme toho strašně moc, díky té debilní hře flaška si mi dal můj první polibek a přesně v tu chvíli jsem si uvědomila že tě miluju.. Čistě a bez podmínek..

Teď odcházím jako tvoje žena, bože jak já jsem vděčná že nosím tvoje příjmení, že nosím prsten od tebe a hlavně za naši lásku.
Být matkou pro Emmu, ikdyž chvíli byla taková pocta, udělalo to ze mě jinou osobu.
Bylo mi taky velkou poctou prožít těch pět měsíců po tvém boku.

Nechci aby si se trápil do nekonečna, nesmíš truchlit, nesmíš se uzavírat do sebe.
Prosím! Obklopuj se lidmi jako Harper, Alex a Lily.
Lily si prošla něčím podobným jako procházíš teď ty.
Udělej to pro mě prosím...
Věz že já tě miluju, tak moc až na to slova nestačí.
V příštím životě se znovu najdeme, jsme přeci jenom spřízněné duše.
Ale neboj se se v tomhle životě znovu zamilovat, nemůžeš umřít sám.

S tou nejhlubší láskou,
Tvoje Rose Larson.

S hlasitým povzdechnutím papír složím, zastrčím do náprstní kapsy a věnuju svůj pohled na náhrobek.
,,Víš lásko, souhlasím s tebou, nebudu sám, ale už nikdy, nikdy nebudu milovat, protože veškerou moji lásku budeš mít vždycky ty" s těmi slovy naposled pohladím náhrobek a vydám se zpátky ke svému autu.

Jak zvládnout svět bez mojí Rose?