Mitch Hale

Úplněk

„Je to moc těsné?“ Zeptal se Derek, když utahoval kožená pouta, kolem Stilesova zápěstí.
„Víc.“ Řekl jenom.
Scott ztuhl, když uviděl žluté oči.
„Dereku, mám takový pocit... Že tohle stačit nebude..“
„Deatone, dělej.“ Řekl Derek.
„Stilesi, vím, že máš problém s jehlami-“
„Dělej..“ zasupěl Stiles a probodl jej žlutýma očima.
Deaton našel žílu na Stilesově krku a zabodl mu do ní jehlu.
„Co je to?“ Zeptal se Scott.
„Kanima.“ Odpověďel Deaton.
„Myslíš, že ho to zadrží?“ zeptal se Scott.
„Ne..“ Zavrtěl hlavou Deaton a zvedl druhou ruku, ze které se mu začal sypat černý prášek. „Proto ještě tohle.“
„Jasan horský.“ Řekl Scott.
„Musíme totiž brát v úvahu i to, že hostil Nogicune. Jak řekl Theo, něco z lišky v něm stále zůstává. Kanima jej nezadrží na dlouho.“ Řekl Deaton.
Ozvalo se zavrčení. V tom okamžiku sebou Stiles prudce škubl dopředu a jeho drápy se dotkly bariéry, která zazářila.
„Stilesi!“ Zakřičel Derek. „Hej! Zlato, musíš se soustředit! Nesmíš tomu dovolit, aby tě to pohltilo. Soustřeď se na můj hlas. Podívej se na mě!“
Zlaté oči se zabodly do rudých.
„Nenech se tím ovládnout. Najdi svou kotvu.“
Stiles sebou znovu prudce trhl. Najednou se mu z mysli začaly vynořovat vzpomínky..
Stál v Derekově bytě a před ním byl jeho otec.
„Pokud je zde stále aspoň malá část mého syna, nechá mě nasadit mu pouta, protože ví, že ho chci ochránit od ostatních, i od něj samotného.“
Nechal si nasadit pouta. Nechal šerifa udělat dva kroky zpět a pak se na něj prohnaně podíval.
„Ty nejsi můj syn.“ Zasyčel Stilinski.
Stiles pootočil hlavou a škubnutím obou zápěstí se dostal z pout.
V tom okamžiku vešly do bytu další osoby. Mezi nimi i Derek. Uchechtl se. Mysleli si, že mají šanci? Otočil se na dívku, která na. něj namířila paralyzér.
Oh vážně? Proběhlo mu tehdy hlavou.
Vystřelila. Zachytil elektrické diody a vyrval jí paralyzér z ruky. Ne. Elektřina mu nemohla ublížit. Ne tak slabá.
Uslyšel vlkodlačí řev. Derek. Chtěl na něj zaútočit drápy? Další malý úsměv. Chytil jej za ruku a zkroutil mu ji. Potom s ním švihl nejdřív o stůl a pak o sloup.
Nepleť se mi do cesty..
Uslyšel cvaknutí zbraně.
Vážně?
„Argente, myslím, že tohle nemusíš dělat.“ Ozval se tehdy šerif.
„Proč ne? Udělal jsem to předtím. Vlkodlaci, berserkové? Snadno můžu přidat Nogicune do seznamu.“ zasyčel Argent.
Šerif však vytáhl zbraň, což si vyžádalo trochu posměšný pohled od něj směrem k lovci.
„Nestřelíš mého syna.“ Zavrčel šerif.
„Sám jsi to řekl, šerife. To není tvůj syn.“ Řekl Argent.
„Polož tu zbraň!“ Zavrčel šerif.
Nogicune se podíval na lovce. „Udělej to. Zmáčkni spoušť.“
Argent ztuhl. Co to po něm chtěl?
„Zastřel mě. Zastřel mě!“ Zakřičel.
„Polož zbraň!“ křičel šerif.
Viděl, jak přišli Oni. Zmizel. Viděl znovu masakr v nemocnici. Smrt Allison. Všechno to byla jeho vina. Zasloužil si umřít.
Najdi svou kotvu! Ozval se mu v hlavě Derekův hlas.
Stilesi.. Ozval se Nogicune. Znovu viděl ten masakr v nemocnici. Allison umírající ve Scottově náruči, díky vzpomínkám Nogicune. Už věděl, co bude jeho kotva. Jeho temná strana.
Jeho oči nabraly normální barvu a přestal útočit na bariéru. Místo toho se schoulil do klubíčka a po tváři mu začaly stékat slzy.
„Stilesi?“ Řekl tiše Derek.
„Je to moje vina..“ Šeptal.
„O čem to mluvíš?“ Zeptal se Scott.
„Ta nemocnice.. Allison.. je to moje vina..“ brečel Stiles.
„Našel svou kotvu. Tam, kde bych ji nejmíň čekal.“ řekl Derek, přerušil bariéru a pohladil Stilese po hlavě.
„Co tím myslíš?“ Zeptal se Scott.
Derek ho probodl očima. „Jeho kotva je Nogicune.“