Mitch Hale

Nogitsune

„Souhlasím.“ Přikývl Stiles. Co jiného taky mohl dělat? Pokud nechtěl při úplňku nikoho rozsápat, nebo přijít o život rukou Calaverů, byla tohle jediná možnost.
„Pojďte za mnou.“ Řekla.
Vstoupili do Eichenu a sešli do sklepa. Stiles a Malia šli před nimi. Věděli, kam jdou.
„Cítíš to?“ Zeptal se Stiles. Sklep byl velký. Chtěl se ujistit, že jdou správně.
Malia přikývla. „Tudy.“
Po chvíli se zastavili u jedné zdi.
„To je ono? Místo, kde jste našli Nogitsune?“ Ptal se Scott.
„Místo kde jsme našli tělo, než ho plně posedl duch Nogitsune.“ Opravila ho Malia.
Stiles přejel prsty po hladké zdi. Trochu na ní šly vidět hrbolky po opravách rozmlácené zdi.
„Scotte?“ Stiles zamrkal na svého kamaráda.
Scottovy oči zrudly a on se rozpřáhl proti zdi. Udělal do ní pořádnou díru. Mlátil do toho tak dlouho, dokud nebyla většina těla odkrytá.
Noshiko se natáhla dovnitř. Stále v hlavě slyšela Rhysovy výkřiky bolesti, potom, co málem uhořel. Vytáhla malou dřevěnou krabičku s triskelou na víku.
Otočila se ke Stilesovi. „Dost možná ani Skinwalkeři ti nebudou schopní pomoci. Nogitsune je velmi silný démon. Už po prvním vyjmutí jeho duše z tvého těla jsem si všimla, že ses změnil. Jsi temnější, než jsi býval a obklopuje té zvláštní aura. Jsi si jistý, že to chceš udělat?“
Stiles přikývl. Noshiko otevřela krabičku, ze které vyletěla malá moucha a posadila se na Stilesovu ruku. Potom vlezla kůží dovnitř.
Stilesovy oči ztmavly a pod nimi se objevily kruhy.
„Nande, Noshiko-kun?“ Řekl najednou Stiles.
Scott udělal krok vpřed. Noshiko jej, ale chytila za ruku. „Tohle není Stiles. Je to Nogitsune.“
Potom se otočila ke Stilesovi. „Potřebujeme tvoji pomoc, akuma.“
„Nande akuma, Noshiko-kun? Já nejsem ten zlý.“ Zamrkal Nogitsune.
„Určitě jsi cítil, že v těle toho hocha něco není v pořádku.“ Řekla Noshiko.
„Vlastně se vůbec divím, že jsem schopný vydržet v jeho těle. Je vlkodlak, že?“ Mračil se Nogitsune.
„Je tu něco, co bys měl vědět, Nogitsune. Moje dcera je silnější, než dřív. Nenechá se porazit tak snadno.“ Mračila se Noshiko.
„Ale je tu i něco, co by jsi měla vědět ty. Ta mladá kicune není jediná, která má k dispozici kai-keny.“ Ušklíbl se Nogitsune.
„Jak jsi k nim přišel?“ Vyhrkla Noshiko. Nebylo přece možné, že by Nogitsune měl kai-keny. Neměl je jak sehnat, když byl uvězněný v krabičce ze dřeva Nemetonu.
„Stiles měl štěstí.“ Usmál se Nogitsune a vytáhl tenkou černou jehlici, v délce poloviny předloktí.
„Kolik jich má?“ Zeptala se Noshiko.
„Hodně. Myslela sis, že děláš správnou věc, když jsi mě pustila ven? Nemyslíš, že to byla chyba? Myslíš, že mě to dítě zvládne ovládnout? Nejspíš to plánoval,“ usmál se Nogitsune a přejel prsty přes hrot jehlice, ,,ale sama moc dobře víš, co se stane, kicune.“
„Tím bych si nebyla tak jistá. Uzavřela jsem s tvým hostitelem dohodu. Jdeš ke Skinwalkerům.“ řekla Noshiko a vzala mu jehlici z ruky.
„Chceš si jednu nechat?“ Zamrkal Nogitsune.
„Kdyby se to zvrtlo, ano, chci mít pojistku.“ Noshiko propalovala voida očima.
„Co bys ty zmohla jednou jehlou a dvěma hvězdicemi, která má tvá dcera, proti víc než padesáti jehlicím, které má Stiles?“ Usmál se Nogitsune.
„Padesát..“ Zašeptala Kira.
„Odejdu s ním ke Skinwalkerům. Pomůžu mu s našim spárováním, ale budu za to něco chtít.“ Nogitsune se díval Noshiko přímo do očí.
„Co chceš?“ Zeptal se Scott.
„Nevyhodíte mě ze Stilesova těla. Nikdy.“
„To je..“ začala Noshiko.
„Přijímáme s tím, že mu pomůžeš s kontrolou přeměny a bude to on, kdo bude ovládat tělo.“ Vydechl Scott.
Nogitsune se na něj chvíli díval, jako by přemýšlel. „Přijímám.“
„Dobře. Tak tedy jdeme na to.“ Přikývl vyklepaně Scott a nastoupil do Jeepu. Rozjeli se ke Skinwalkerům. Celou cestu pokukoval po Stilesovi sedícím vedle něj. Nebyl si totiž jistý, jestli se mu dá věřit.