Mitch Hale

Odhalené city, umístění brány

Ze Stilesova pohledu
Zalapal jsem po dechu. Točila se mi hlava. Všechno jsem viděl rozmazaně.
„Stilesi? Lásko slyšíš mě?"
Cítil jsem, že se mnou někdo třepe, ale neviděl jsem kdo. Nebyl jsem schopný vrátit se do přítomnosti.
Najednou jsem ucítil na rtech něco teplého a příjemného. Moje mysl se upnula na ten pocit. Chtěl jsem víc. Mnohem víc. Ucítil jsem příjemnou vůni a moje oči konečně zaměřily obličej přitisknutý k tomu mému. Byl nádherný. Jako obličej anděla, který se rozhodl sestoupit na zem. Intuitivně jsem objal toho anděla kolem pasu a celým tělem se k němu přitiskl. Existoval pro mě jen tento okamžik.
„To je nechutný.." Ozval se dívčí šepot odněkud zezadu.
Ignoroval jsem to. Derek se ode mě jemně trochu odtáhl a moje oči se střetly s těmi jeho nádhernými, ocelově šedomodrými.
„Der? Jak dlouho jsem byl mimo?" Zeptal jsem se tiše.
„Dost dlouho na to, abych o tebe měl strach." Zašeptal a pohladil mě horkým hřbetem ruky po tváři.
Přivinul jsem se k němu. Už jsem znovu nechtěl ztratit to příjemné ochranitelské teplo. Cítil jsem jemný třas, který procházel mým tělem.
„Co se stalo?" Zeptal se tiše Derek. „Co jsi viděl?"
„Dost děsivých věcí." Můj hlas se zlomil a já cítil, jak mi stékají slzy po tváři.
Přitiskl si mě k sobě ještě víc a hladil mě po zádech. Nechal jsem volný průchod svým emocím a brečel jak malé dítě.
Po chvíli jsem se, ale odtáhl a potřásl hlavou. Potřeboval jsem se dát do kupy. Nechtěl jsem před ostatními vypadat slabě.
„Musíme najít bránu a najít způsob, jak ji zavřít, než bude pozdě." Řekl jsem.
„Co je vlastně ta brána?" Zeptal se Scott.
„Stilesi?" Zeptala se opatrně Lydia. „Co máš na mysli tím 'než bude pozdě'?"
„Pokud bránu včas nezavřeme, všechny dávné temné bytosti vyjdou ven a budou ničit Bacon Hills. Ale nezastaví se jenom tady. Budou využívat Nemetony, aby se dostaly kamkoliv budou chtít. Nikdo nebude v bezpečí." Zavrtěl jsem hlavou. „Druidy to tu nejspíš nechalo. Musíme najít Deatona, nebo Morellovou. Oba jsou druidi a ona je ten, co udržuje rovnováhu, takže ji musíme najít, protože ona řekla...Ta druhá žena řekla.."
Neudržel jsem se. Po tváři se mi začaly koulet velké slzy a roztřásl jsem se. Bylo to na mě emotivně moc. „Řekla, že narušuji rovnováhu. Že jsem se neměl vracet. Že všechno zničím."
Derek mě znovu objal. „Tak to není a ty to víš. Jsi na sebe moc přísný, Sti."
Ucítil jsem, jak mi poskočilo srdce. V tom samém okamžiku jsem vyjekl bolestí a odtáhl se od Dereka. Vyhrnul jsem rukáv mikiny a zadíval se na své předloktí. Objevily se na něm popáleniny ve tvaru prstů.
Zavři bránu. Ozval se mi v hlavě skřípavý hlas.
Nevěděl jsem, jak. Nevěděl jsem, co po mně chce.
Najdi Nemeton. Zavři bránu pod ním. Ozvalo se.
Promnul jsem si spánky.
„Stilesi?" Mračil se ustaraně Scott.
„Ta brána.. Je u Nemetonu. Jenže.." Zašeptal jsem.
„Jenže?" Zeptala se Lydia.
„Nevím u kterého." Řekl jsem tiše.
Mezi nimi je jeden, co ještě není pokácen. To je brána. Musíš ji zavřít.
„Ten, co hledáme, ještě není pokácený." Řekl jsem.
„Takže.." Začal Scott.
„Zavolám Parishe. Je na stanici, takže blízko školní knihovny. Ať se tam podívá." Řekla Lydia.
„Půjdu za ním." Řekla Kira a chtěla vyrazit.
„Počkej! Půjdu s tebou. Neměli bychom chodit sami." Řekl Isaac.
„A my?" Ptal se Scott.
„Jdeme k Argentům. Jestli někdo něco ví, jsou to oni. Tedy v to doufám." Řekla Lydia.