Mitch Hale

Průvodce

Nogitsune si všiml Scottova pohledu a usmál se. Věděl, že bude muset svou hru zahrát mnohem líp, než posledně.

Ve Stilesově hlavě

„Co chceš dělat?" Zeptal se Stiles, sedící na židli v rohu temné místnosti. Nelíbilo se mu, že má void kontrolu, ale co mohl dělat, dohoda byla dohoda.
„Už jsem dlouho nebyl venku, Stiles-chan, chci se trochu rozhlédnout." Usmál se Nogitsune. Byl to takový ten podlý nepříjemný úsměv.
„Neříkej mi -chan! Nejsem malé dítě!" Zavrčel Stiles.
„Ale! Zdá se, že si tu někdo udělal domácí úkol z japonštiny.." Smál se Nogitsune.
„Ts.." Odfrkl Stiles. Nesnášel ho. Vymrštil se ze židle a přišel k démonovi. „Když už mám s tebou spolupracovat, naučíš mě bojovat?"
„Proč bych měl dělat takovou zbytečnost? Stačí, když se mi poddáš." Uchechtl se Nogitsune.
„Nečekej, že se vzdám tak snadno." Zavrčel Stiles.
„Myslíš si, že mi dokážeš vzdorovat? Je mi víc, jak tisíc let! Viděl jsem mnohem víc, než ty.."
„Já ti nechci vzdorovat! Chci, abys mě učil." Bránil se Stiles.
„Učil...?" Zašeptal Nogitsune.
„Chci, abys mě naučil, jak přežít ve světě nadpřirozena."
„Budeš mít víc, jak tisíc let na to, aby ses učil. Postupně přijdeš o všechny své přátele, o celou svou rodinu. To ti nevadí?" Zeptal se.
„Ne." Odpověděl Stiles a zadíval se na něj neústupným pohledem.
„Dobrá tedy. Ale z počátku bude tvá výuka probíhat tady..."
V tom okamžiku zůstal Stiles v místnosti sám a dveře se zabouchly. Prázdnou místností se rozléhal nepříjemný smích.
Stiles si povzdechl. Nemělo cenu pokoušet se dostat ven. Z předchozí zkušenosti věděl, že Nogitsune ho stejně ven nepustí.
Zavzpomínal na matku. Na poslední dny, co byl s ní. Byla vystrašená. Říkala o něm, že je monstrum. Že je zlý, že ji pomalu zabíjí. Cítil, že v něm tehdy bylo něco probuzeno, ale kvůli ní to uzavřel v sobě. Hádal, že teď byl čas to uvolnit. Byla to jeho mysl. On tady byl pánem. Přetvořil prostředí na Eichen House.
„Vážně si myslíš, že máš kontrolu?" Zašeptal.
Nogitsune se prudce otočil. Nikde Stilese neviděl, ale ten hlas jako by přicházel ze všech stran.
„Nic o mně nevíš.." Zašeptal Stiles.
„Pokusil se mě zabít!" Uslyšel Nogitsune ozvěnou ženský hlas.
„Pojď si hrát, Nogitsune.." zašeptal dětský hlásek.
Místem se rozlehl srdcervoucí ženský křik.
„Chceš si se mnou hrát?" Ozval se přímo za Nogitsune Stiles zlomyslně.
„To není možné.. Není možné, aby byl člověk víc zlý než já! Démonická liška!" křičel Nogitsune.
Stiles se objevil přímo před Nogitsune a zadíval se na něj temnýma očima. „Kdo říká, že jsem člověk?"
Nogitsune zaječel.

V autě

Stiles začal kuckat a dávit se.
„Stilesi?!" Scott okamžitě zajel ke krajnici.
Stiles vykašlal mouchu, která se posadila na krabičku s triskelou, kterou měla Noshiko v ruce.
„Co se děje? Nogitsune opustil jeho tělo sám od sebe? Proč?" Ptala se Kira.
Noshiko slyšela tiché hlasy, které jí říkaly, co se stalo. Zadívala se na Stilese. „Co jsi zač?"
„Cože? Vždyť je vlkodlak.." Řekl Derek.
„Nikdy jsi nebyl člověk, že? Proto jsi odmítl kousnutí od Petera a nebyl jsi moc rád, když tě kousl Derek." Řekla Noshiko.
„Jsem Průvodce." Řekl tiše Stiles.
„Co to je?" Ptala se Kira.
„Průvodce, nebo taky Poslední volba, je bytost, která převádí duše ze světa živých do světa mrtvých. Zároveň má taky pár dost nepříjemných schopností. Dokáže vytlačit tvou duši z těla. Zároveň ji dokáže mučit a kdyby chtěl, tak i zničit. Dokonce i Nogitsune z něj má strach." Řekla Noshiko a zadívala se na Stilese.
„Takže jsme právě vytvořili nesmrtelného vlkodlaka." Poznamenala Kira.
„Dalo by se to tak říct." Přikývla Noshiko.
„Oou..." Povzdechla si Kira. „Z toho zavání problémy..."