Mitch Hale

Hledání

Stiles stále ležel schoulený na zemi a třásl se.
„Proč zrovna Nogicune?“ Zeptal se Scott.
„Bolest.. Strach.. Temnota..“ Šeptal Stiles.
„Bolest a strach mu pomáhá zůstat člověkem.“ Řekl Derek a znovu Stilese pohladil.
Pomohl mu zvednout se na nohy.
Stiles uviděl před očima další záblesk vzpomínek: rozbití zdi, která byla označena japonským kanji pro slovo "já". Odkrytí těla předchozího hostitele Nogicune.
Podlomily se mu nohy.
„Opatrně, lásko.“ Vyhrkl Derek, když ho zachytil při pádu.
„Kde je Malia?“ Zeptal se slabě Stiles.
„U mně doma. Proč?“ Zeptal se Scott.
„Musíme do Eichenu.. Do sklepa. Je tam něco, co musíte vidět.“ Řekl tiše Stiles.
„Souvisí to s tvou kotvou?“ zeptal se Derek a přejel prsty po hřbetu jeho ruky.
Stiles vyvlekl ruku z Derekovy.
„Nejspíš..“ Řekl.
„Jdeme.“ Řekl Scott a vykročil.
Nasedli do aut a jeli ke Scottovi, kde vyzvedli Maliu. Pak vyrazili do Eichen House.
„Kam půjdeme?“ Ptal se Scott.
„Sklep.“ Odpověděla Malia, sedící vzadu.
Scott se na ni podíval.
„Co? Byla jsem tam s ním. Viděla jsem to tělo.“ Pokrčila rameny Malia.
„Pamatuješ si pach? Pro případ, že by to zazdili?“ Zadíval se Scott na Maliu.
„Trochu. Zatuchlinu poznáš všude.“ Pokrčila rameny Malia.
Scott potřásl hlavou. „Vážně by mě zajímalo, co jste tam vy dva dělali.“
„To není podstatné.“ Zamračila se Malia.
„Neměli bychom vzít i Lydiu? Je dobrá v hledání těl.“ Ptal se Scott.
„Navíc by mě zajímalo, je to vážně tělo Nogicune?“ Ptal se, když zastavili u Eichenu.
„Je to Rhysovo tělo.“ Ozvalo se za nimi.
Otočili se. Stála tam Noshiko Yukimura a dívala se na ně. „Jestli hledáte Nogicune, měli byste se ptát, kde je ta krabička s triskelou. Slyšela jsem, že do té jste to polapili. Jenom by mě zajímalo, proč chcete povolat něco, co způsobilo zmatek a bolest tak velkou, jako nic jiného?“
„Je to moje kotva.“ Řekl Stiles a rozzářil oči.
„Jsi vlkodlak?“ Ptala se Noshiko.
Stiles nechal svoje oči zazářit.
„Chceš ovládat proměnu díky Nogicune. To je velmi riskantní.“ Řekla Noshiko.
„Není čas.“ Přerušil je Derek. Jakmile se Calaverovi dozví, že byl Stiles kousnut, půjdou po něm a půjdou taky po nás všech. To varování, co tehdy dala jejich vůdkyně Scottovi..“
Jeho oči se setkaly se Scottovýma.
„Řekla, že pokud kousnu nevinného, bude to ona, kdo přijde zaklepat na moje dveře.“ Řekl Scott.
„Bylo to varování. Chtěla tím zabránit komukoliv z nás v rozšíření smečky. Zdálo se, že Liama si nevšimla, nebo že chtěla, aby měl Scott nějakou betu. Ovšem rod Hale takové štěstí nemá. Půjdou po nás se vším, co mají. A v tom případě se nám každý pár drápů a tesáků bude hodit.“ Řekl Derek a přistoupil ke Stilesovi.
Probodl Noshiko pohledem. „Vím, že ti Isaac předal krabičku s triskelou ze dřeva Nemetonu, ve které jsme Nogicune uvěznili. A já vím, že jsi ji ukryla někde tady v Eichenu, nejspíš ve sklepě u Rhysova těla. Nechala jsi to tělo znovu zazdít, že? Kde je?“
„Myslíte si, že dokáže ovládnout Nogicune? Stane se z něj znovu void. Přinese víc utrpení a zmatku, než kdy dřív. Chcete vypustit démona ven?“ Vrčela Noshiko.
„Vzpomínky Nogicune jsou to, co mi pomohlo ovládnout se při úplňku. Pokud budu muset, odejdu ke Skinwalkerům, za účelem získání kontroly.“ Řekl Stiles.
„Prosím.“ Řekl tiše Scott a chytil ji za ruku. „Čas nám protéká mezi prsty. Tohle je naše jediná možnost. Jinak jsme všichni mrtví.“
„To budeme i pokud vypustíte Nogicune ven.“ Mračila se Noshiko.
Potom si povzdechla. „Ukážu vám, kam jsem to skryla, ale pod jednou podmínkou..“
„Jakou?“ Zeptal se Scott.
„Splní test Skinwalkerů...“