I Don't Wanna Go /under reconstruction/

Changes coming...

O dva týdny později...

Za dva týdny se toho v našich životech událo celkem dost. Cal dále dochází na chemoterapii a na jeho hlavě už se nevyjímala bujná kštice černých vlasů, jakou vždy míval, ale místo toho začal nosit šátek. Ze začátku z toho byl špatný, ale už si na to zvykl. Upřímně se děsím, jak ten čas letí, protože si začínám uvědomovat, že Calův život by měl podle doktorů vyhasnout za pouhé tři měsíce. No a já? Já jsem vstoupila do třetího stádia leukémie. V nejbližší době začnu spolu s Calem také docházet na chemotetapii. Jistým způsobem jsem za to třetí stádium ráda, protože ho budu moci podpořit, že v tom není sám. Jedeme v tom společně...

Probudila jsem se v bolestech, jaké posledních pár dní pociťuji často. Je to, jako by mi měly všechny orgány v těle náhle explodovat. Z pomyšlení, že taková bolest se stane mým dením chlebem se mi ještě přitížilo. A zároveň jsem pochopila, jak se cítí Cal. Posledních pár dní jen ležím v posteli a povídám si s ním. Tráví u mě každý den několik hodin, což je fajn, ale to bych měla dělat spíš já. To já bych měla sedět u Calovo postele, držet ho za ruku a mluvit s ním. I když vím, že moje nohy jsou jako želé a že mě daleko neodnesou, pomalu jsem vstala z postele a s pomocí Cala jsem došla do kuchyně a trochu se najedla.

''Calume, měl by ses jít domů trochu vyspat. Trávíš tu teď opravdu spoustu času a maminka by tě určitě taky ráda viděla.'' zakroutila hlavou mamka, která si kvůli péči o mě vzala dovolenou
''Asi máte pravdu, ale nechci tu nechávat Annie samotnou.'' sklopil pohled na své boty
''Neboj, já se ti o ní postarám. A teď už běž...'' řekla a už ho hrnula k vchodovým dveřím
''Tak-...tak ahoj. Zase příjdu!'' vyhrkl rychle a usmál se na mě
''Budu čekat!'' mrkla jsem na něj

''Opravdu, ten kluk je blázen! Už tady skoro bydlí.'' nevěřícně vykulila oči, když se vrátila do kuchyně
Jen jsem se usmála a vrátila se pomalou chůzí do svého pokoje. Svalila jsem se na postel a chvíli si četla. Když mě to přestalo bavit, pustila jsem si filmy...

Bylo teprve půl třetí odpoledne a já pociťovala únavu. Snažila jsem se nechat oči otevřené, ale nakonec jsem už ani nevnímala o čem ten film byl, vzdala jsem to a vzápětí usla...

Probraly mě paprsky zapadajícího slunce, které mi oknem svítily přímo do očí. Když jsem líně pootevřela oči, něco světlo zastínilo. No spíše někdo. Byl tu opět Cal. Jak jinak...

''Sakra Hoode... co tu pro Krista Pána děláš?! Máš být doma a odpočívat... Šetřit se.'' řekla jsem s tlumeným vztekem v hlase
''Já, promiň, ale prostě jsem se musel vrátit. Nedalo mi to.'' chytnul mojí ruku
''A co tvoje máma? Kašleš na ní Hoode. Vždyť o tebe musí mít strach. Vůbec teď nejsi doma...'' stisk ruky jsem mu oplatila
''No vlastně, máma řekla, že mě potřebuješ víc. Nejdříve jsem chtěl odporovat, ale ona byla zcela neodbytná.'' nesměle se na mě usmál
''A-...aha. No a když už jsi tu, nechtěl by ses podívat se mnou na nějaký film?'' nabídla jsem mu
''To je skvělej nápad! Máš tam High School Musical?'' tázavě si mě změřil
''High School Musical? Jako vážně? Doufám, že to byl vtip, protože jestli jo, povedl se ti.'' vyprskla jsem smíchy
''Já to ale myslím vážně.'' hlesl
''Ou, aha...'' dostala jsem další záchvat smíchu
Chvíli mě jen pozoroval, ale nakonec neodolal a chechtal se taky. Skočil ke mě na postel a schoval se ke mě pod peřinu. Když jsem si otřela slzy, které mi během smíchu vytryskly, objala jsem ho kolem ramen a notebook položila na naše kolena.
''Promiň, ale HSM tu fakt nemám...'' snažila jsem se udržet si vážnou tvář
''Víš, dělal jsem si prdel. Opravdu si myslíš, že bych se já, Calum Thomas Hood, koukal na něco takového?! Ne, děkuju...'' uchechtl se
''Tak co teda pustím?'' odkašlala jsem si
''Nechám to na tobě...'' odpověděl a dal mi pusu na tvář
''Okay, to si neměl dělat.'' nasadila jsem ďábelský úsměv
Nakonec jsem vybrala film Protivný Sprostý Holky. Podívala jsem se na něj a jeho výraz, jako by v tu chvíli říkal: ''Hoode, ty jsi fakt idiot...Pravidlo číslo jedna: Nikdy nenechej holku vybrat film, protože je na 98% jasný, že to bude nějaká pitomost.''

Když byl film asi v půlce, uslyšela jse jeho pravidelný dech, usnul. Zaklapla jsem noťas a přitulila se mu do náruče. Takové chvíle mi budou chybět...

_________________________________________________

TÁÁÁK! A JE TO TU! DOUFÁM, ŽE SE ČÁST LÍBILA. ROZHODLA JSEM SE, ŽE TENTO PŘÍBĚH BUDE MÍT JEŠTĚ 3-4 ČÁSTI + EPILOG...
VOTE I COMMENT MI UDĚLÁ OBROVSKOU RADOST. <3
                                            You rule guyyyzzzz!
                                                          AnnTheFrickinUnicorn