I Don't Wanna Go /under reconstruction/

If you wanna cry, then cry loud...

Tato část je věnována mé nejnovější Followerce LukeAsPenguin (btw. boží nickname :D)!
__________________________________________________
Cal's POV
***********
Bylo právě 2. listopadu a já toho dne zažil to nejpodivnější ráno ze všech. Prvním důvodem bylo to, že počasí bylo opravdu ponuré, což k počasí v Sydney rozhodně nesedí a nikdy nesedělo. Tady je totiž vedro a slunečno celý rok. Déšť je vzácnost. Za druhé jsem si uvědomil, že jsou dušičky, takže se k tomuhle dni to počasí vlastně perfektně hodí. A nakonec třetí a nejhorší důvod, který se mi spojoval s dušičkama. Hlavou mi bleskla myšlenka, že příští dušičky už bude někdo navštěvovat na hřbitově mě. Za pár měsíců už budu totiž čuchat fialky, ale ze spoda. Nad touhle myšlenkou jsem se musel pousmát, i když vlastně vůbec vtipná nebyla...

Když se mi podařily vypudit všechny myšlenky, které se týkaly smrti, v hlavě mi začalo kolovat jedno jméno. Annie...

Tu dívku jsem potkal, dá se řící díky své nemoci. Nejen, že je nádherná, ale i chytrá, laskavá a připadá mi, že by mi ráda snesla modré z nebe. Miluju jí a nikdy bych jí nechtěl ublížit, ale bohužel už teď vím, že jí ublížím. Už jen tím, že jí opustím. Že umřu. Cítil jsem, že se mi do očí hrnou slzy, tak jsem se šel uklidnit do sprchy, kde jsem na sebe pustil ledovou vodu...

Ta sprcha mi opravdu pomohla. Byl jsem za to rád. Cítil jsem se o moc lépe. Ve svém pokoji jsem se oblékl. Klasicky do černých upnutých džínů s dírou na koleni. Kvůli chladnějšímu počasí jsem si přes hlavu ještě přetáhl šedou mikinu. Na hlavu jsem si uvázal černý šátek, i když musím uznat, že i bez něho jsem byl celkem fešák. Naposledy jsem se shlédnul v zrcadle a pak jsem se prostě svalil na postel a ponořil se do víru myšlenek. Pohled na strop přerušilo až zvonění mého mobilu. Natáhl jsem po něm ruku a na obrazovce svítilo jméno Annie. No, ve skutečnosti tam svítilo My girlfriend, ale pořád šlo o tu samou osobu. Přejel jsem palcem po zeleném tlačítku a přiložil jsem mobil k uchu.

''Ahoj Cale!'' ozval se, pro mě dobře známý hlas
''Ahoj krásko.'' odpověděl jsem vesele
''Víš napadlo mě, jestli bys se mnou nešel zapálit svíčku na hřbitov, když jsou ty dušičky. Nechce se mi tam samotné.'' hlesla
''No-...jasně, že půjdu.'' svůj pohled jsem znova upřel na strop
''Tak to jsem ráda. Stavíš se ty pro mě nebo já pro tebe?''
''Ne! Já pro tebe zajedu.'' vahrkl jsem odpověď
''Dobře. Jo a ještě jednou děkuju.'' zasmála se
''Za nic... A nezapomeň se pořádně obléct. Dneska je venku docela zima a nemáme imunitu Chucka Norise. Další nemoc by jsme nesnášeli asi moc dobře.'' zavtipkoval jsem
''Neměj starosti. Takže za deset minut u nás?''
''Domluveno, za deset minut u vás.'' zaculil jsem se jako idiot, no, naštěstí to neviděla

Když zavěsila, seběhl jsem dolů a obul si boty. Pak jsem popadl můj černý kabát. Došel jsem ještě za mamkou, která se dívala na televizi a rozlučil jsem se s ní...
________________________________________________
Přesně za devět minut jsem zaparkoval před domem Youngů. Zrovna jsem chtěl zaklepat, ale v tu chvíli se dveře rozletěly a v nich stála Annie. Když mě uviděla, okamžitě se na mě uculila a v očích se jí objevily jiskřičky. Zatímco zavírala dveře, ještě jsme zaslechli paní Youngovou, která říkala něco jako ''Mějte se!''. Jakmile se dveře zabouchly, obrátila se ke mě a pořádně mě objala. Byl jsem trochu překvapený, ale objetí jí opětoval. Zabořila svou hlavu do mé hrudi a já zase do jejích vlasů. Pořádně jsem nasál tu jemnou vůni a snažil se jí pořádně zapamatovat. Byla to ta nejkrásnější vůně té nejkrásnější holky, která mi bude tolik chybět.
''Tak jdeme, v autě mám větší teplo.'' prolomil jsem ticho
''Dobře.'' řekla stále přitisknutá na mě
Nakonec se ode mě odlepila a společně jsme nastoupili do auta. Celá cesta probíhala převážně v tichosti...
________________________________________________
Jak jsme tak ruku v ruce procházeli v travnatých uličkách místního hřbitova, pozorovali jsme všechna ta světýlka. Vládla zde opravdu zvláštní atmosféra...

Za chvilku mě Annie přivedla k jednomu z těch tisíců ostatních náhrobků a já si prohlédl, co na něm stálo. Na kamenné desce stálo pár vyhaslých svíček a hned vedle stála váza, ve které byl narovnaný puget polouschlých lilií. Na mramorovém náhrobku byla zlatým písmem napsána dvě jména a malý nápis: James Young a Jamie Young...Opustili nás, přesto zůstali...v našich srdcích.
''Tady leží taťka s bráškou.'' hlesla a s kapsy vytáhla kapesník, do kterého si začala otírat slzy
Přišlo mi to blbý, ale nakonec jsem se tu otázku odhodlal vypustit z mých úst.
''Promiň, že se ptám, ale co se jim přihodilo?'' hlesl jsem a pohled stočil k zemi
''No...'' nepřetávala si utírat další slzy
''Nemusíš mi to říkat jestli nechceš.'' ruku jsem položil na její rameno
''...James, můj táta, neznala jsem ho. Umřel, když mi byly 3 roky. Z mamčina vyprávění vím, že to byl voják a že položil svůj život za kamarády na nějaké zahraniční misi. A Jamie, můj mladší bráška. Teď by mu bylo už 14. Od jeho smrti uběhly 4 roky. Srazilo ho auto, které nezastavilo na červenou. A nejen, že Jamieho ten grázl srazil, ale ještě z místa nehody ujel. Naštěstí ho s pomocí svědků chytili a poté zatkli. U soudu mu poté přitížilo to, že byl opilý a že odtud ujel. Zkrátka dostal doživotí. Ale to mi stejně Jamieho nevrátí...'' propukla v tichý pláč
''Omlouvám se. Je mi to líto. Vím jaké to je. taky jsem ztratil tátu.'' zmáčkl jsem jí ve svém náručí
''A-...a co se mu stalo?'' zamumlala po chvíli
''Rakovina. Rakovina zvaná leukémie. Stejně jako ta naše.'' dal jsem jí pusu do vlasů
''Jestli se potřebuješ vyplakat, tak plakej. Máš k tomu důvod.'' dodal jsem po chvíli
Nic neodpovídala, jen naše objetí upevnila. Uběhlo už asi 10 minut a Annie se uvolnila z mého objetí a poklekla, aby mohla zapálit svíčku a obměnit celkovou výzdobu hrobu.
''Kde má hrob tvoje rodina?'' spustila, když si oprašovala kolena
''Přímo v řadě tady naproti.'' odpověděl jsem a kývnul hlavou směrem za sebe
Sledoval jsem jí, jak prohlíží náhrobky a vydal se za ní.
''Je to přímo tenhle.''chytnul jsem jí za zápěstí, aby se zastavila
V tichosti opět zaklekla a z tašky, kterou měla s sebou, vytáhla ještě jednu svíčku. Pomocí zapalovače na ní vzkřísila malý plamínek a svíčku položila na místo té staré.
''Děkuju. Jsem ti vděčný.''
Jen lehce přikývla a jakoby namalovala palcem na horní část náhrobku malý křížek. Pak se na mě otočila, uchopila mou ruku a táhla mě směrem odtud. Měl jsem pocit, že je toho na ní už příliš a tak jsem nic nenamítal...

_________________________________________________

DALŠÍ ČÁÁST!!! TENTOKRÁT V TROCHU PONUŘEJŠÍ ATMOSFÉŘE. ALE SNAD SE I TAK LÍBÍ. TO MI PŘIPOMÍNÁ, ŽE UŽ SE TENHLE PŘÍBĚH UCHYLUJE KE KONCI... JEŠTĚ ZHRUBA 3 ČÁSTI.
KAŽDÝ VOTE I COMMENT MI UDĚLÁ RADOST!

...BTW. KDO SE BUDE DNES KOUKAT NA MTV EMA 2014? NAŠI ČTAŘI DORKS MUSÍ ZÍSKAT NEJMÉNĚ 2 CENY, PROTOŽE JÁ JSEM JIM POSÍLALA HLASY JAK O ŽIVOT! xD JÁ STOPROCENTNĚ JO!
                             Áj lááf joouuu tu d můůn end bek, 'koos jooou rulee guyyyzzz!!! <3
                                                                AnnTheFrickinUnicorn