I Don't Wanna Go /under reconstruction/

Last Goodbye... (Epilog)

Jestli budete mít zájem, přidám ještě takovou menší část, která by se týkala toho, co se mělo v příběhu stát původně a já to nakonec udělala jinak. Kdyžtak napište do commentů. <3
****************
Jsem na dně... Sotva dýchám, protože s každým dalším nádechem jako by mé plíce vypovídaly službu. Mé srdce krvácí... A nemocí to není. Nespím... Nevnímám okolí, v hlavě se bouří směsice snad všech emocí. Jen jediná v té pomyslné bitvě chybí. Je to láska. Je mi zle. Mám vztek na celý svět, i když moc dobře vím, že za to, co se mu stalo, nikdo nemůže. Nejsem schopna vyslovit jeho jméno, protože by mě to nejspíš roztrhalo na kusy. Jsem úplná troska...
_______________________________________________

Právě sedím na židly před zrcadlem a pozoruji tmavé kruhy pod očima, vystouplé lícní kosti, rozpraskané rty a oči s nepřítomným výrazem. Ruce už mám jako špejličky. Tohle už nebyla ta holka, která by nejradši pořád něco jedla a s neustálým úsměvem na tváři, kterou jsem vždy bývala. Mé tělo je v tuhle chvíli jen schránka, která vězní zbytek duše. Nohy nechtějí se zbytkem těla spolupracovat, ale já je musím donutit. Musím vstát. Dnes se koná jeho pohřeb a i když bych tam nejradši nešla, protože mám takový pocit, že to tam se mnou švihne, musím to dokázat. Pro něj. Nakonec se přinutím a neohrabaně vstanu z té židle. Přecházím do šatny a do pokoje se vracím nachystaná. Kráčím opět ke zrcadlu. Na sobě mám černé krajkované šaty, černý svetr a černé boty na klínku. Asi po měsíci jsem se nalíčila, abych zakryla čené kruhy a oteklé oči. Nechci plakat, ale všechno mé úsilí vložené do líčení bude nejspíše zmařeno. Na hlavu si zavazuji černý šátek a pak vybírám drobné doplňky. Naposledy se shlížím v zrcadle. Uchopím dopis, který on napsal a který mi svěřila paní Hoodová s tím, že ho mám přečíst na jeho pohřbu. Poté pomalu vykračuji směrem ze schodů.
Hned, co jsem vešla do kuchyně, mamka, už také nachystaná, mě přišla obejmout.
''Připravená?...'' zašeptala a pohladila mě po tváři
''To nikdy nebudu.'' vzlykla jsem
*
Za půl hodiny jsme zaparkovaly před kostelem, vedle kterého stál rozlehlý hřbitov, který jsem s ním navštívila o dušičkách. Pomalu jsem vystoupila z auta a rozhlédla se kolem. Jakmile jsem pohledem vyhledala Ashtona, Luka a Michaela, vykročila jsem směrem k nim.
Oni si mě všimli a šli mi naproti. Všichni tři byli oděni v černých oblecích. Slušelo jim to. Přispěchali ke mě a všichni tři najednou mě stiskli v objetí.
''Tak co, jak se cítíš.'' vyjekl Ashton
''Víš, dusíte mě.'' zachraptěla jsem a mírně se pousmála
''Aha, promiň.'' odstoupili ode mě
''To je dobrý. Jo a děkuju.'' mrkla jsem na ně
''Za co?'' Mike zvedl udiveně obočí
''To je poprvé za měsíc, kdy jsem se usmála.'' vysvětlila jsem
''Hej, dobře my!'' vykřikli sborově a plácli si
''Neměly by jste být tolik veselý. Přece jenom je to jeho pohřeb.'' napomenula jsem je
''Máš pravdu, ale Cal by určitě nechtěl, aby jsme kvůli němu byli smutní. Teď už je mu určitě lépe a kouká na nás tam zeshora.'' ukázal na nebe Luke
''To jistě, ale mějme trochu úcty.'' kývla jsem
''Už je čas.'' podíval se na hodinky Mike
''Dobře jdeme. Budeš překvapená, jakou hudbu Cal chtěl zahrát.'' dodal Luke a nabídl mi rámě
Nic jsem neodpověděla a jeho rámě přijala.
*
Usadili jsme se v lavici nejvíce vepředu. Já seděla vedle Mika, Luka, Ashtona a mé mamky. V lavici přes uličku seděla jeho rodina. Jediný člověk, kterého jsem tam poznávala byla paní Hoodová, která vzlykala. V dalších lavicích za námi sedělo ještě pár úplně neznámých lidí.
Po chvíli přistoupil k řečnickému stolku pan farář a obřad začal. Jeho slova jsem moc nevnímala, svůj pohled jsem celou dobu upírala na jeho rakev.
Hned po farářovi předstoupila paní Hoodová a její slova byla tak dojemná, že mi pár slz ukáplo. Po ní přišli na řadu kluci, u jejichž slov jsem se musela usmívat. Mluvili o něm moc hezky. Spozorovala jsem, že jejich oči se vlivem slz také leskly. Když se vrátili zpět na svá místa, zvedla jsem se já a pomalu došla ke stejnému solku, kde před chvílí stáli kluci. Nejdříve jsem nervózním pohledem projela všechny přítomné a spustila jsem.
''Ráda bych se představila. Jmenuji se Annie Youngová a byla jsem Calova přítelkyně.'' hlas se mi zlomil, když jsem vyslovila jeho jméno
''S Calem jsme se seznámili na skupinové terapii. Já trpím také leukémií. Calum pro mě byl velmi důležitý, protože mě podporoval a pomáhal. O to samé jsem se snažila i já. Říkám si, proč zrovna on? Byl hodný, slušný a poctivý. Bohužel podle toho si nemoc nevybírá. Trávili jsme spolu spolu spoustu času. Paní Hoodová mi předala tento dopis, který napsal Calum a chtěla abych se zhostila jeho přečtení.'' pomalu jsem rozevřela ten list papíru
dopis byl na pár místech rozmazaný, brečel.Odkašlala jsem si a začala.

''Tento dopis píšu dne 25.prosince.
Mami, jsi ta nejúžasnější žena pod Sluncem. Dala jsi mi život a domov. Starala jsi se o mě, i když jsi to neměla lehké. Když jsem se dozvěděl o mé nemoci, byl jsem na tom moc špatně. Díky Bohu, že právě ty jsi má maminka. Mám štěstí. Ty jsi mě uklidňovala a pomáhala mi a já chápu, že se ti to časem vymklo z kontroly a nenesla jsi to dobře. Nakonec bych se ti chtěl omluvit za všechny problémy, které jsem ti kdy přidělal. Pochop, byl jsem tak trochu lump...'' v sále to zašumělo

''Ashi, Miku a Luku, jsem vděčný za to, že jste mě přijaly takového jaký jsem. Užili jsme si spolu spoustu zábavy a i když jsme se občas nepohodli, hned jsme byli zase v pohodě. Jen škoda, že jsme se neznali třeba hned od školky, ale když nad tím tak přemýšlím, jsem rád, že se známe alespoň pár let. Lepší kamarády bych si přát nemohl.'' zvedla jsem na ně pohled a každý z nich držel kapesník a utíral si oči

''Annie, byla a stále jsi láskou mého života. Za setkání s tebou vlastně vděčím nemoci, která mě zabila. Víš, představoval jsem si, jak tě žádám při západu slunce o ruku, naší svatbu a jak spolu vychováváme krásné tři děti. Byli by to dva kluci. Jamie a Calum Junior. A ty by měli sestřičku, která by měla to nejkrásnější jméno na světě. Annie. A tu by ochraňovali před kluky, kteří by jí chtěli zlomit srdce. Jak spolu ve stáří sedíme před domem a sledujeme vnoučata, jak si hrají. Možná zním bláznivě, ale já jsem si tu budoucnost s tebou prostě naplánoval. Teď už ale vím, že se nic z toho nesplní. Ty jsi byla můj anděl a já ti nechtěl ublížit. Mrzí mě to. Doufám, že mi odpustíš a že až příjde tvůj čas, tak se setkáme.'' dočetla jsem to, i když mi to dalo neuvěřitelně zabrat, protože jsem hrozně brečela

Radši jsem si šla rychle sednout, protože se mi podlamovaly kolena. K pultíku se opět vrátil farář.
''Drazí pozůstalí...'' spustil
''A přátelé...'' ukázal směrem k nám
Odešel od pultíku a postavil se stranou.
- (Pusťte si písničku na boku :)) -
Celým kostelem se rozezněla hudba. Když přišla část se zpěvem, vykulila jsem oči. Byl to Calův hlas. Stočila jsem pohled na Ashtona, který seděl vedle mě.
''Víš, dříve jsme měli kapelu. No a tohle je náš cover na písničku I Miss You od Blink-182. Neřekl ti o tom?'' zašeptal
Jen jsem zakroutila hlavou a naslouchala jsem dál. Spustily se mi proudy slz, protože jsem si uvědomila, že jeho hlas už nikdy naživo neuslyším. Trápilo mě to.
*
Rakev byla Mikem, Lukem a Shem odnesena na hřbitov, kde proběhlo ještě závěrečné rozloučení.
U jeho rakve jsem žekla jen jednu větu: ''Sbohem, brzy se zase setkáme.''

________________________________________________

...Annie Youngová zemřela ve spánku v nemocnici o tři měsíce a dva dny později. Zemřela za přítomnosti její maminky, Luka, Mika, Ashe a paní Hoodové. Byla pohřbena do rodinného hrobu, kde už odpočíval její bratr a otec. Dá se říci, že zemřela šťastná. Měla okolo sebe lidi, které měla ráda. A navíc, smrt ve spánku je nejlepší. Člověk nic necítí.
________________________________________________

LOVES, TOHLE JE POSLEDNÍ DÍL TOHOHLE PŘÍBĚHU. DOUFÁM, ŽE VÁS ALESPOŇ NĚČÍM ZAUJMUL A ŽE SE VÁM LÍBIL. OPRAVDU UŽ JSEM TO NECHTĚLA PRODLUŽOVAT A TAK JSEM KONEC ZKRÁTILA. PŘI PSANÍ PŘÍBĚHU JSEM SE HODNĚ NASMÁLA, ALE I NABREČELA. JESTLI BUDU STÍHAT, TAK ZÍTRA VYDÁM JEŠTĚ TEN ''DÍL'', O KTERÉM JSEM MLUVILA NA ZAČÁTKU A OD STŘEDY BY ZAČAL VYCHÁZET ZCELA NOVÝ PŘÍBĚH. ZA COMMENTY A VOTES JSEM VŽDY RÁDA, TAKŽE MĚ JIMI MŮŽETE PODPOŘIT. NO A JÁ UŽ SE NEBUDU MOC VYKECÁVAT...

                                             Áááájj lůůův joouuu tu d můůn end bek!
                                                              AnnTheFrickinUnicorn <3