I Don't Wanna Go /under reconstruction/

Still alive... (December)

Annie's POV
***************
Vánoce se kvapem blížily a já místo shánění dárků trávila všechen čas u Cala. Byl natrvalo hospitalizován, protože jeho stav se o dost zhoršil. Celý den většinou prostě prospal a já jsem jen pozorovala, ty jiskřičky, které vždycky zářily v těch jeho naprosto dokonalých černých očích, jak mu pomalu, ale jistě, společně s každým dalším výdechem mizely někam do okolního prostoru. Paní Hoodová tu trávila většinu dne, tak 16 hodin a pak jen s dalšími slzami v očích a utrápeným výrazem odcházela. Sice mě štvaly neustálé návštěvy doktorů a sestřiček, ale alespoň jsem se tak podle jejich mimických projevů ujišťovala, že ještě není konec. Třeba jen malý úsměv nebo drobný náznak úsměvu mi dokázal udělat radost, která ovšem rychle vyprchala při zpětném pohledu na Cala, jehož kůže nebyla snad nikdy tak bledá jako nyní. Ničilo mě to, ale zatím byl živý. ''Naděje přeci sakra umírá poslední, ne?! Musíš to dokázat. Miluju tě Cale. Navždy...'' šeptala jsem mu pořád dokola. Asi jsem si v tu chvíli prostě nechtěla za žádnou cenu připustit, že mě opouští. Že už se možná ani neprobudí. ''Ne!'' tímto dá se říct 'kouzelným' slovem jsem rázem ovládla všechny negativní myšlenky. Mamka se tu taky párkrát zastavila a přemlouvala mě, abych se šla domů vyspat, ale já jí vždy s lehkým úsměvem a zakroucením hlavy odmítla. K přežití mi v tu chvíli stačilo jen nepohodlné křeslo a jídlo z místního bufetu. Stále jsem ale dodržovala týdenní intervaly a vždycky jsem zašla na chemoterapii. Nikdy jsem na to nezapoměla. Vůči Calovi mi to přišlo nefér. Já si tady prodlužuju život, zatímco vím, že až mi odejde, můj život tím definitivně skončí. Pokažde jsem měla hrozné tušení, že až se vrátím, jeho nemocniční postel bude prázdná...
***************
''Prosím, neplakej...'' ozval se ten nejhezčí hlas
''Já-... já, promiň. Je na mě toho trochu moc. Teď by mělo být to nejhezčí období. Pro mě ale určitě není.'' složila jsem si obličej do dlaní a nepřestávala vzlykat
''Annie, poslouchej. Ještě tě tu nějakej ten pátek otravovat budu. To se neboj. Budu bojovat z posledních sil, abych tohle splnil. Jsem přece tvůj velkej...a teď už i plešatej bojovník nebo ne? Sama jsi mi to jednou řekla do telefonu.'' slabě se usmál a stiskl mi ruku
''A-...asi máš pravdu. První společné Vánoce by jsme si neměli nechat ničím pokazit.'' zachraptěla jsem a otřela si slzy
''Vždyť víš, že já mám vždycky pravdu.'' zakmital obočím nahoru a dolů
''Ach Hoode, jak mi chyběl ten tvůj úsměv a hlas a oči. Vypadáš už líp.'' vtiskla jsem mu pusu na čelo
''Tvoje mamka ani ne před půl hodinou odešla. Byla tu úplně celou noc.'' dodala jsem
''Škoda, že jsem jí nezastihl. Chtěl bych jí toho tolik povědět.'' vzdych si Cal
''To je teď vedlejší. Hlavně musíš pořádně odpočívat. To je to nejdůležitější.'' pohladila jsem ho po tváři
''Teď mě něco napadlo! Uděláme takovou malou dohodu.'' položil svou dlaň na mou ruku, která stále spočívala na jeho tváři
''Jakou dohodu?'' vykulila jsem na něj oči
''Ty teď půjdeš domů a pořádně se vyspíš. Je na tobě vidět, že jsi už dlouho nezamhouřila oko. No a já na oplátku slibuju, že tady budu jestli zítra příjdeš. Respektive se budu snažit neumřít.'' řekl trochu pobaveně
''To vypadám až tak hrozně?'' zděsila jsem se
''Ne, jsi jen unavená. Potřebuješ se prostě prospat. Nic víc nic míň.'' zamumlal
''Hmmm, už zase máš pravdu.'' zakroutila jsem nevěřícně hlavou
''Tak už běž...'' zašklebil se
''Tak teda jo. Měj se. Zítra jsem tu jako na bílém koni. Tak mi nikam neutíkej!'' výhružně jsem na něj vztyčila ukazováček
''No s těma hadičkama a kabelama asi těžko, nemyslíš?'' nasadil výraz ála 'Tvoje přání je už teď splněno' a mrkl na mě
Ještě jsem se k němu lehce naklonila a objala ho a pak už mu jen jemně mávla a následně za sebou zavřela bílé dveře. Až když jsem vyšla na čerstvý vzduch, uvědomila jsem si, že jsem z té nemocnice vylezla poprvé za dva týdny.
''Páni...'' řekla jsem si pro sebe a namířila si to k autu

___________________________________________________

JE TO TU! DALŠÍ DÍL!!! TEĎ UŽ TO OPRAVDU NEBUDU PRODLUŽOVAT A ČEKAJÍ VÁS POSLEDNÍ DVA DÍLY + EPILOG. DOUFÁM, ŽE SE VÁM TAHLE ČÁST LÍBILA A BUDU RÁDA, KDYŽ MĚ PODPOŘÍTE SVÝMI VOTES A COMMENTY. STRAŠNĚ RÁDA VIDÍM, ŽE SE VÁM TENHLE PŘÍBĚH LÍBÍ. ZÁROVEŇ VÁM CHCI PODĚKOVAT ZA PŘEKROČENÍ 20+ VOTES A 300+ PŘEČTENÍ! JSTE VÁŽNĚ BADASS! 
                   Áááj láááf joouu tu d můůn end bek!
                                          You rule guyyzzz!
                                       AnnTheFrickinUnicorn <3