I Don't Wanna Go /under reconstruction/

We are family... (November)

POZN. AUTORA: PŘÍŠTÍ DÍL BUDE CAL'S POV... DOUFÁM, ŽE SE TĚŠÍTE. BUDE TO TAKOVÉ MALÉ ZPESTŘENÍ. :-D
__________________________________________________
"Zlato!" ozvala se mamka

"Co je?" vykřikla jsem nazpět

"Napadlo mě, že když už se sem Calum skoro nastěhoval, mohli bychom něco společně podniknout. Takže když dneska ráno odcházel, poprosila jsem ho o číslo na jeho maminku. Zavolala jsem jí a domluvila se s ní na společném obědě. To by mohlo být fajn, konečně bych jí mohla lépe poznat. Co tomu říkáš?" dostalo se mi odpovědi

"To je bezva. Alespoň zjistíš, že paní Hoodová je strašně super!" zaradovala jsem se

__________________________________________________

Asi o tři hodiny později zazvonil zvonek a já nadskočila leknutím. Ještě jsem se rychle mrkla do zrcadla, jak vypadám a musela jsem se na sebe usmát. Snad poprvé v životě jsem byla se svým vzhledem naprosto spokojená. Byla jsem za to ráda, protože jsem si dala doopravdy záležet. Pak už jsem ale běžela otevřít. A ten pohled co se mi naskytl se mi neskutečně líbil. Přede mnou stál Cal, kterému to opravdu seklo. Ruku měl položenou na rameni paní Hoodové, která byla asi o dvě hlavy menší, než on. Oba vypadali šťastně, usmáli se na mě a já spozorovala, jak strašně moc je Cal jeho matce podobný. Měli úplně identické exotické rysy.

"Dobrý den!" objala jsem nejdřív paní Hoodovou

"Ahoj Annie. Kde máš maminku?" objetí mi opětovala

"Myslím, že je v kuchyni." ukázala jsem za sebe

"Ještě s ní potřebuji něčo domluvit." s těmito slovy zamířila své kroky směrem do kuchyně

"Jsi nádherná." otočila jsem svůj pohled zpět na Cala

"Ty také." usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval

Chtěl ještě něco říct, ale to už se v chodbě objevila mamka s paní Hoodovou za zády. Obě se smáli, to bylo dobré znamení.

"Tak, můžeme vyrazit." vyjekla mamka když k nám došla...

Za chvíli jsme se všichni čtyři ocitli v našem autě. Zatímco mamka řídila, paní Hoodová seděla na místě spolujezdce vedle ní. Já s Calem jsme si sedli dozadu kde jsme si propletli naše prsty. Skoro celou cestu jsme se smáli. Teda až na Cala, který se hrozně červenal, protože paní Hoodová vyprávěla jeho největší trapasy z dětství. V tu chvíli mi ho bylo celkem líto, ale smát jsem se nedokázala přestat. Vrhal na mě pohled, jako by mě chtěl na místě zavraždit a tak jsem se snažila radši co nejrychleji zmlknout. To se mi nakonec povedlo. Když jsem se úplně uklidnila, vrhla jsem po Calovi omluvný pohled, na který odpověděl jen slabým zvednutím koutků.

O zhruba 20 minut později jsme zastavili před nějakou menší restaurací. Už mi fakt příšerně kručelo v břiše, takže jsem popadla Cala za ruku a táhla ho dovnitř. Při vstupu do dveří jsem se na nich můj obličej parádně rozmázl, protože jsem si nevšimla cedulky, která ukazovala opačný směr, než kterým jsem do nich zatlačila předtím. Tentokrát dostal záchvat smíchu Cal. Otočila jsem se na něj, přičemž jsem ho stále držela za ruku a nahodila jsem výraz ála: 'Tak to si vypiješ, chlapečku' a potom jsem se začala smát s ním. Naše mamky se zakecaly, takže ještě pořád stáli u našeho auta. Jen jsem na ně mávla a ony se rázem rozešli směrem k nám...
****************************************************************
''Co si dáte?'' usmála se na nás postarší paní
''Já bych si dala salát Ceasar a-...a vodu.'' řekla jsem a zaklapla menu
''Já si dám to samé.'' přidal se ke mě Cal
Ten salát bylo vlastně jediné jídlo, které jsme si mohli vzhledem k našemu zdravotnímu stavu objednat. Bezvááá...-.-
''Dobře a vy?'' podívala se směrem k našim mamkám
''My si dáme tady ten krvavý steak s americkýma bramborama.'' vyslovila se paní Hoodová a s mamkou na sebe mrkly
Když ta paní odešla, jen jsme na ně oba věnovali naštvané pohledy.
''To nemůžete myslet vážně! Objednat si steak, když my sami jsme si museli dát nějakej zatracenej salát!'' řekli jsme s Calem sborově
Mamka a paní Hoodová se tomu jen zasmály. Zaraženě jsme je pozorovali a následně vztekle zavrčeli.
*****************************************************************
Když nám jídlo přinesli, toho našeho jsme si s Calem ani moc nevšímali. Spíš jsme upřeně zírali přímo do jejich talířů. Náš výraz v tu chvíli vyjadřoval jen jednu emoci. Závist. A možná...že nám i ukápla nějaká ta slina...
Během celého oběda jsme mlčeli a když nám odnesli talíře, má mamka, ačkoliv paní Hoodová silně protestovala, zaplatila. Zvedli jsme se a odešli směrem k autu. Celou dobu v autě jsme skoro nemluvili. O deset minut později jsme zastavili před domem Hoodových. Cal mi dal ještě rychlou pusu a pak oba vystoupili...

Zbytek dne jsme strávili doma a já se s mamkou koukala na nějaké filmy. Nakonec mě přece jenom přemohla únava a já s hlavou v mámině klínu usla...

____________________________________________________

PROSÍM FAMFÁRY...TRAMTADADADÁÁÁ! JE TU DALŠÍ DÍL! JSEM STRAŠNĚ RÁDA ZA VAŠE OHLASY K PŘEDEŠLÝM ČÁSTEM. PŘEKROČILI JSME POČET 200 ZHLÉDNUTÍ (WICKED!!!), COŽ SE MŮŽE PRO NĚKOHO ZDÁT MÁLO, ALE JÁ TADY POMALU DĚLÁM OSLAVNÉ TANEČKY (A TO NECHCETE VIDĚT...xD). KAŽDOPÁDNĚ BUDU MOC RÁDA, KDYŽ MĚ PODPOŘÍTE SVÝMI VOTES A COMMENTY.
       ÁJ LŮŮŮV JOOOOU TU D MŮŮN END BEK! (DOUFÁM, ŽE TO ROZLUŠTÍTE xD)
                          You rule guyyzzz!
                                       AnnTheFrickinUnicorn xx