Jednodílovky s 5SOS

forgive, please

Vždycky jsem si přála mít nejlepšího kamaráda. Někoho, kdo tu pro vás bude, když ho budete potřebovat. Někoho, komu když zavoláte, tak s vámi bude mluvit, i když by byl na mučidlech. Osobu, která vás obejme, když vám bude smutno. Člověka, kterej vám utře slzy, když to bude potřeba. Někoho, kdo vám zvedne náladu, vyčaruje úsměv na tváři. Bytost, která vymaže vaše negativní vlastnosti. Člověka, co vaše rozbitý kousky slepí do sebe. Někoho, kdo vás vytáhne z propasti. Podá v ruku, když upadnete. Rozzáří vám den a ukáže pokaždý tu správnou cestu. Přítele, kterej vám předzpívá melodii vašeho srdce, když ji zapomenete......
Ach Luci...jak pitomá jsi byla.
Tohle všecko jsem našla, jenže mi nedošlo, že to už není přátelství. Že tohle naše pouto povyrostlo o kousek výš, výš, než jsme oba předpokládali.
Ničí mě to, že jsem ho nechala jít. Štve mě, že jsem ho beze slova nechala odejít. Bez vysvětlení, bez hlásky. Se zmatkem v hlavě a s tunou otázek. S rozbitym srdcem.

Myslim, že potřebuješ někoho, kdo ti najde všechny části srdce a slepí je dohromady...
Nejsem si jistá, jestli bys mi dovolil, abych to byla já.
Zlomila jsem ti srdce a teď už to vim.
Bohužel je pozdě.
Láska a přátelství jsou jako dvě tkaničky. I když se snažíš je nezamotat, stejně ti pomotají hlavu...
Takhle to bylo i u nás. Teď už to vím, ale je pozdě. Nevim, co mám dělat a nevim, jak to mám napravit.
My holky máme ve zvyku jedinou věc. Z nejlepšího kluka na světě udělat JEN kamaráda a do toho grázla se zamilovat...
Udělala jsem chybu a ani si nedokážeš představit, jak moc jí lituju. Kéž bych to mohla všecko vrátit zpátky a ušetřit tebe toho všeho zlého. Toho všelijakýho trápení.
Nic nebolí tolik, jako hádka s člověkem, kterého milujete...
Tyhle slova jsou tak strašně bolestivý...
Ani nevíš, jak moc mě to všecko ničí. Ničí mě pocit, že poslední slova, co jsem ti řekla, byly vlastně jen ty, že TO NEJDE.
Lež je jen o krok před pravdou...
A ta moje byla sakra pomalá... Pravda se dostavila dřív, než jsem čekala. Nebyla jsem na ni připravená, ale co se stalo, stalo se a to už nijak nezměním. Bohužel mi nezbývá nic jiného, než se s tím vyrovnat. Ale to nejde tak lehce.
Člověk se může snažit sebevíc, ale musí mít důvod...
A ten já ztratila. Přišla jsem o tebe. Jako balónek, napuštěný heliem, jsi mířil pryč. Bylo ti to jedno. No, já jsem tomu nezabránila.
Těch největších chyb v životě si uvědomíme, až když je už příliš pozdě...
Teď už je moc pozdě. Doplatila jsem na to, ale co teď nadělám?
Ztratila jsem rodiče a jediný člověk, který tu pro mě byl, jsi byl ty.
Neuvědomovala jsem si to.
Teď už to ale vím. Jenže... Je pozdě. Až moc pozdě...
Bolest není kvůli řezání, to řezání je kvůli bolesti...
Nechápala jsem ty slova. Byly mi cizí. Teď je to to jediný, co v životě chápu. Až moc dobře.
Člověk se skutečně dočká toho, co v životě chtěl, až když najde pravýho klidu...
Klidu tam nahoře.
Ashi, budu zase s tebou a všechno ti vysvětlim.
Jen mi prosím odpusť...