Jednodílovky s 5SOS

wish-list

„Vážně si myslíš, že stihneme tohle všechno?" otázala jsem se koukala na ten wish-list.

„Jasně, pochybuješ snad o nás?"

„Nikdy!" usmála jsem se a políbila jsem ho.

Po roce jsem ho znovu držela v ruce a koukala na něj.

•Poházet sousedovi auto vajíčky

„Miku, vážně nevěřim, že tohle děláme!"  začala jsem se smát, ale on přitiskl svou ruku na mou pusu. 

„Š-šš, prozradíš nás." usmál se a podal mi plato vajíček. Kývla jsem na souhlas a vzala jsem do ruky jedno vajíčko, mrkla jsem na Mika a ten si ho vzal do ruky taky.

„3,2,1!" a hodili jsme, pak jsme se začali smát a házet vejce v nepravidelných intervalech. Nasmáli jsme se a vyblbli jsme se. 

„Miluju tě." šeptnul a políbil mě, pak se odtáhl a jedno vajíčko mi kydlul do obličeje!

„Ty potvoro!" křikla jsem a začala jsem na něj házet jedno vejce po druhym, dokud mi nedošly.

„Ale ty vajíčka byly na auto, ne na mě!" nafoukl se a já se mu začala smát.

•Sníst největší pizzu na světě

„Dámy a pánové, vítáme vás tu. Dneska budete svědky, nového světového rekordu, tedy pokud se to tady mladému páru povede." pronesl guverner města a nechal nám donést pizzu, měla v průměru 180 centimetrů. Už když jsem ji viděla, se mi otočil žaludek a sekla jsem se v bodě, že tohle nikdy nemůžeme sežrat. 

Ozval se potlesk a pizza byla položená před nás.

„Miku," vydechla jsem „tohle nikdy nemůžeme sníst." povzdechla jsem si a prohlídla jsem si tu obrovskou sýrovou pizzu.

„Mary, my spolu přeci dokážeme všechno." usmál se a ruce si spojil před hrudí do srdíčka, udělala jsem to samé a pak jsme se pustili do pizzy. 

Nakonec jsem ani nemohla věřit tomu, že jsme ji do čtyř hodin snědli a za obrovského potlesku jsme byli doprovázeni městem. 

„Říkal jsem ti to." šeptnul Mikey a spojil naše rty v jedny.

•Tancovat uprostřed ulice na střeše auta jenom ve spodním prádle

„Miku, koukej, jak na nás všichni čuměj!" otáčela jsem se kolem. Všichni na nás koukali. Kolem jedoucí auta zastavovali a my byli středem pozornosti.

„No tak, jsme světoví rekordmani, odvaž se a ničeho se neboj." líbl mě na tvář a zapnul She looks so perfect. 

„Blázne!" křikla jsem a pak jsem se kroutila stejně divně jako on. Všichni kolem začali tleskat do rytmu a pak se lidi přidávali k nám. Lezli taky na auta a tancovali tak šíleně, jako my. Nakonec tancovala celá ulice a byl to nepopsatelný zážitek. 

• Přeběhnou nazí náměstí 

„Michaele, to nemyslíš vážně! Já tu nebudu dělat striptýz! " křičela jsem, je totiž naprosto normální, když jdete ven, aby vám najednou řekl, že se proběhneme nazí po náměstí.

„Mary, prosím, je to do wish-listu, jednou jsme si dali malíčky, že to dokážeme!" spustil, já vim, že jsem to slíbila, ale tohle je moc.

„Ne, tohle ne! Proběhni se sám, já tu nebudu běhat nahá!" dokončila jsem rozhovor s ním.

„Prosím, plníme to společně!" zakoulel očima a líbl mě na tvář. „Moc prosím, slíbili jsme si to a sliby.."

„Fajn!" řekla jsem nabručeně a sundala jsem si tričko jako on a pak i zbytek oblečení. Jako největší kryplové jsme běželi po náměstí tam a zpátky. Všichni si nás fotili a točili, a pak aji zatleskali.

•  Jít do divadla v obráceným oblečení

„Michaele, zase všichni na nás čuměj!" šeptla jsem k němu nenápadně a škubla jsem mu za ruku.

„Lásko, a já myslel, že sis už zvykla." ušklíbl se a táhnul mě dál řadou až k našemu místu.

„To ale není vtipný!" bránila jsem se a sedla jsem si. 

„Tohle je naposledy, co jsem si na sebe vzal šaty!" řekl Mike a kecnul si taky.

„No, já tohle nevymyslela." ušklíbla jsem se a koukala jsem na Mika.

„Pšt!" zamračil se a pohodlně se usadil.

„Mikey, když máš šaty, nemůžeš roztáhnout nohy, protože ti pak všichni vidí až do krku."

• Skočit padákem

„My vážně letíme!" křičela jsem a pevně jsem se držela Mika.

„Neletíme, padáme." šeptnul mi do ucha a políbil mě do vlasů.

„To je jedno!" namítla jsem a rozhlídla jsem se „Koukni, támhle vzadu je opera." usmála jsem se a ukázala jsem do dáli.

„Je to všechno moc nádherný, ale nic není nádhernější, než ty." 

Dál už jsem neměla sílu to číst. Moje oči byly kompletně plné slzami a nedalo se to nijak zastavit. Tolik mi chybí. Dneska je to rok a je to pořád stejně bolestivé, jako předtím. Jako v ten den, kdy umřel a jako i v ten den, kdy nám doktor řekl, že má rakovinu v posledním stádiu a zbývá mu něco kolem měsíce života. Tenkrát se nám obou zastavil svět. Byla to jedna z nejhorších zpráv, co jsem kdy dostala. 

Možná, že kdybychom si nemysleli, že mu vlasy začaly padat kvůli častému barvení, že by se Mike ještě stihnul uzdravit, ale když se jeho stav zhoršil a on se cítil strašně vytížený, už bylo na všechno moc pozdě. 

Ale ON neztratil chuť žít a proto vzniknul tenhle wish-list, který jsme nakonec do posledního přáli dokázali vyplnit. 

Žil svůj život naplno, nevzdal se a náš poslední měsíc byl ten nejlepší v životě! Proto věřim, že když máte k něčemu odvahu a věříte v to, že nic není nemožné!