Jednodílovky s 5SOS

I believe you

„Lásko, věřim ti, ty to zvládneš, všem nakopeš zadky! Budeš první! Vím to. Myslim na tebe, držím ti pěsti a miluju tě!" povídal s úsměvem na tváři Ash. Tolik jsem chtěla, aby tu byl se mnou, jenže kvůli tour a kvůli tomu, že je v LA to bohužel nedopadlo.

„Budu se snažit," odpověděla jsem mu také s úsměvem.

„Pro mě. Prosím. Ty to vyhraješ." dostával Ash do mě jeho povzbudivý slova. Tolik mi věří, že já tomu ani sama nevěřim.

„Dobře, vyhraju to pro tebe, když...

„Prosíme účastníky, aby se dostavili na čtení!" ozvalo se všude kolem z místního rozhlasu a já si povzdechla.

„Ashi, budu muset končit. Děkuju a miluju tě!"rozloučila jsem se s ním a smutně jsem položila hovor. Vydala jsem se do sálu, kde měla proběhnout rekapitulace zúčastněných.
Zhluboka jsem se nadechla a vydala jsem se do sálu, plnýho lidí.
Seřadili jsme se tam dle rozzařených čísel a čekali jsme, dokud jsme každý neslyšel své jméno.
,,Tak vám přejeme hodně hodně štěstí a ať to dobře dopadne." popřáli nám a my jsme se každej ještě finálně rozzpíval. Já se postavila do kouta místnosti a zplna hrdla jsem spustila první tóny Mrs All American.
,,Jsi dobrá a myslim, že to vyhraješ, máš vážně talent." poplácala mi na rameno neznámá dívka a usmála se na mě.
,,Děkuju." opětovala jsem ji úsměv. Pak jsem si sedla na pohovku k ostatním a čekala jsem, až na mě přijde řada.
Zmocňoval se mě strach, panovala ve mě nervozita. Necítila jsem se ve svojí kůži. Potřebovala jsem u sebe Ashtona, jeho podporu, vidět jeho úsměv a cítit jeho blízkost.
,,Luci Kohel" ozval se hluboký hlas nad námi a já se oklepala. Bylo to něco uplně jinýho slyšet od tama svoje jméno. Pomalu jsem se zvedla, pořádně jsem se nadechla, zkrotila jsem svůj vnitřní hlas a vydala jsem se ven ze sálu na obrovské jeviště zrakům tisíců lidem.
Pomalu jsem vešla doprostřed pódia, reflektory mě ze všech stran osvětlovaly, dav lidí přede mnou jásal radostí, porota se na mě usmívala a já byla nesvá a svíjela mě tréma. Rychle jsem projela očima celej sál. Bylo neskutečný, vidět tolik tváří. Byla jsem z toho mimo, ale mnohem víc jsem byla z jedný jediný. Z jeho. Seděl tam a usmíval se na mě. Najednou se pocity vně mě uplně otočily. Byla jsem překvapená a šťástná, že tu byl, že přiletěl jenom kvůli mě, ale možná jsem se zlobila, že mi neřekl, že tu bude.
Naposledy jsem se volně nadechla a pak jsem se pustila do zpěvu. Tóny se mi samovolně linuly z úst a hlasivky kmitaly, jak měly. Srdce mi hlasitě a silně tlouklo a tlak jsem měla mimo běžné míry. Cítila jsem se nepopsatelně.
Zrak jsem měla celou dobu upřený na Ashtona a on se na mě po celou tu věčnost hezky usmíval a kontakt se mnou nepřerušil.
Pomalu doznívaly poslední tóny, které se nesly zvukem a já se mohla konečně svobodně nadechnout. Můj zpěv rázem vyměnil tleskot a jásot lidí z celého sálu. Měla jsem z toho všeho dobrý pocit a byla jsem se sebou spokojená, ale hlavně jsem byla šťastná, protože tu byl Ashton.
Pomalu přišla moderátorka a popovídala si se mnou, pak se slova ujala porota a já schytala samou chválu. Byla jsem překvapená, tolik jsem toho od sebe totiž neočekávala.
Pak jsem odešla dozadu do sálu a všichni se na mě s radostí vrhly, že jsem skvělá. Bylo to nečekané.
Vystoupilo ještě pár lidí a já už chtěla, aby to všecko bylo už za námi. Ne kvůli tomu, abychom se už dozvěděli vítěze, ale abych mohla obejmou Ashtona. Tak moc mi chybí. Chci cítit jeho srdce, jeho vůni, jeho lásku. Mít ho u sebe a jenom pro sebe. Obejmout ho a dlouho nepustit. Cítit se milovaná. Tak moc už jsem chtěla být uvězněná jeho láskou.
Pomalu jsem se všichni přesunuli na jeviště, seřadili se zase dle čísel a čekali jsme na řeč moderátorů a závěrečný slova poroty. Stáli jsem tam všichni stejně nervózní, ale mně to bylo všecko jedno, chtěla jsem jen jedno. Padnout mu do náruče.
Proslovy jsem moc nevnímala, věnovala jsem se jen očnímu kontaktu s Ashem.
,,A vítězem pátého ročníku zlatého pěvce se stává Rosallie Doner." oznámila porota a všude se ozval potlesk. Ros tekly slzy a všichni kolem ji objímali.
Předali ji cenu a gratulovali. Nebylo mi to líto, pro sebe jsem byla vítězem sama, že jsem to zvládla přes všecku tu trému a pro Ashe jsem vítěz tak jako tak.
,,Ale aby to nebylo jen tak. Nastaly menší komplikace a objevil se tu jeden vyjímečný člověk. Osoba s neuvěřitelnou barvou hlasu, osoba, která nemá problém svůj hlas zkrotit do jakýhokoli tónu. Svou písničku zazpívala naprosto dokonale. Bez jediný chybičky a proto se stala absolutním vítězem, dostane od nás speciální cenu a dohodli jsme se, že by nebylo marné, nabídnout jí spolupráci. A tou osobou, která nám všem tak moc vyrazila dech je.." odmlčel se a sálem se rozlehlo absolutní ticho.
,,Luci Kohel." ozvalo se moje jméno a já jsem se na nic nezmohla. Stála jsem tam, slzy se ze mě valily proudem a pocit se nedal popsat. Tisíce lidí tleskalo a jásalo a byl to dokonalý zážitek.
Měla jsem pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi a že na místě zkolabuji. Nečekala jsem to.
Všichni mi gratulovali a objímali, ale já chtěla obejmout jen od jedný jediný osoby. Od osoby, která sice byla blízko, ale tak moc daleko.
Předali mi speciální cenu a porata mi osobně pogratulovala, dohodli se se mnou na záležitostech ohledně další spolupráce a pak mě už konečně pustily. Můj směr byl jasný. Kroky a nohy vedly za ním.
Skočila jsem mu do objetí a v tu chvíli jsem měla všecko, co jsem mít mohla. Teď jsem byla vážně šťastná.
,,Gratuluju." šeptnul a políbil mě do vlasů.
,,Proč jsi mi to neřekl?" byla první věta, kterou jsem ze sebe dostala.
,,Když bych ti to řekl, už by to nebylo překvapení." usmál se a lehce mě políbil.
,,Dnešní den je jeden z těch deseti nejlepších v mém životě?"
,,Vedeš si seznam?"
,,Všech deset bylo s tebou."

Jednodílovka věnovaná Lucce, snad se líbila, těšte se zítra na další:) chelle