Stejní ale zároveň jiní

Tělocvik

Ráno když jsem šla do školy hledala jsem jakoukoliv stopu co by mě dovedla k odhalení zatím nic jako by se vše vypařilo ale jak je to možné to snad nejde nebo ano ? Nejsem si vůbec ničím co dělám jistá je vůbec nějaký důvod toho kdo u nás byl hledat když nic neudělal. Nad tímto stále a stále přemýšlím a nemá to konce nevím co si mám počít ale vím že Charlie na mě spoléhá a já ho nechci zklamat. Celou dobu ve škole jsem na nic nepřišla. Už mi zbývá jen poslední hodina abych na něco přišla ale neměla jsem ani čas a ani chuť něco s tím dělat. Ano vím že na nic nemám čas a chuť ale já si připadám taková bez života a ano jsem bez života když jsem upír ale nejsem vůbec šťastná pokud teda nejsem s Jackobem pak jsem až moc šťastná pravé písně tanec a hraní na kytaru mi děla radost mužů do toho vložit srdce říct všechno nahlas vytančit to ze sebe být sama sebou. Navíc teď o přestávce ani nemůžu hledat stopy šli jsme totiž do velké tělocvičny (máme dvě tělocvičny malou ve školní budově a velkou mimo školní budovu) a protože byla malá přestávka tak jsme museli už jít tuto hodinu mám bohužel žáky s Edwardem. Máme spolu tři hodiny tělocvik,angličtinu a biologii ze všech předmětů mám za 1 :). Šli jsme se teda převléct a celou cestu jsem se bavila s Mikem a Jessicou. Edward šel vzadu a sám jako obvykle. Sice jsem upír ale musím zapadnout do kolektivu nebo aspoň nebýt tak osamělá jako Edward pak by to pro mě bylo až moc nápadné ale jedna další otázka mi nejde z hlavy proč tak pěkný kluk jako Edward se s nikým nebaví nikoho tu nemá snad kromě rodiny? Zeptala jsem se potichu Jess „Proč je tam Edward sám on snad nemá kamarády?"  „Nemá" řekla v klidu Jess. „On se s nikým nebaví a ani evidentně nechce každá holka by chtěla být s nim ale on nemá zájem každý kluk by se sním chtěl bavit ale on ho odbyde". „Aha já jen že bych nedokázala být takhle sama musí to být depresivní". „To jo no...ale co už jeho chyba když se s nikým nechce bavit". Odpověděla jsem ji jen „Hmmmm" přišlo mi to jako jediná rozumná odpověď. Ještě jsem se stačila na Edwarda podívat a on odlepil oči ze země a pohled mi oplatil byl celkem přátelsky a smál se a můj pohled byl zvědavý taky jsem se usmála a pak otočila zpátky protože Mike na mě začal mluvit. Pak jsme se však museli už oddělit do šaten pro holky a kluky. Za 10 minut jsme byli všichni veňku. „Tak třído" řekla nám učitelka s úsměvem na tváři. „Dnes pobřežíte 2,5km bude to na známky tak se snažte". Všichni začali nadávat že nechcou že je to otrava a že to nikdo nejběhne jen Edward a já jsme byli v klidu. Já protože jsem upír a nemám problém s během mužů běžet klidně i 10km a nebudu unavená takže já jsem v pohodě ale nevím proč Edward občas se na mě podíval že jsem tak divná že vůbec nezmatkuju šle proč taky že ano. Všichni se postavili na čáru a každý musel oběhnout celý okruh nebyli tam žádné skratky nebo mi to aspoň říkali až na jednu kterou nikdo nikdy nešel protože byla tak nebezpečná že prý když z ní vyjde tak vždy s nějakým úrazem. „Připravit pozor......START!" Zařvala učitelka a všichni vyběhli svým tempem samozřejmě nebežím svou upíři rychlosti to bych se prozradila ale bezim normálně. Bože lidi běží tak pomalu! Ze začátku jsem byla v první pětici taky jsem tam byla jediná holka všechny totiž byly vzadu ale já už fakt pomaleji běžet nebudu ! A pak se to zužovalo už jsme byli jenom tři ostatní už se propadli dozadu k holkám zbývaly jsme jenom já Edward a nějaký kluk a před náma? Už jenom 0,5km. Bože mou upíři rychlostí bych už byla dávno asi 15 min v cíly ale nejdeto jsou tu lidi kteří by mě viděli a tak jsem běžela dal v klidu. Věřte mi že to ve mě vařilo nejsem trpělivý upír ale musela jsem to zvládnout kvůli své rodině a tím kdo doopravdy jsem. Nakonec už i ten poslední  kluk odpadl a zbyli jsme jen já a Edward. Věřte mi bylo to dost trapné. Edward byl včele a já jsem byla dost blízko na to abych ho mohla předběhnout ale dost daleko na to aby zrychloval. Náhle se ohlédl za sebe a byl trochu překvapený že sedržím těsně za ním ale i rád že jsem vydržela. Nedívali jsem se na něj jen sem dělala že dýchám z posledního aby si nic nemyslel. Pak ovšem už byla rovinka a Edward běžel stálým tempem jako by si byl jistý že ho nedohoním. Začala jsem zrychlovat už jsem byla vedle Edwarda a teď i před ním ale to jako by se mu nelíbilo jako by nezkousl že by ho porazila holka. Takže taktéž začal zrychlovat byly jsme vedle sebe běželi jsme naši upírskou rychlostí ani jednomu z nás to nedocházelo až do jistého okamžiku. Viděla jsem jak tam stojí 3 necvičící a jak na nás zirali nebo se o to aspoň snažili spomalila jsem jak nejrychleji jsem uměla a dala jsem se do normálního sprintu než to ale však došlo Edwardovy byl už těsně před cílovou čarou..................

Líbí se vám zatím můj příběh ?😁
Díky za přečtení ❤️
Omlouvám se za gramatické chyby 🙃