Stejní ale zároveň jiní

prosím pochop to

Stála jsem před Blackovým domem ve kterém se svítilo. Zazvonila jsem a přišel mi otevřít Billy. „Ahoj Bello jaké překvapení.“ choval se dost divně. „Ahoj. Je tady ?“ „Ne není před chvílí někam odešel“ nevěřila jsem mu ale nechtěla jsem se s ním přát přeci jen je na vozíčku. Věděla jsem že je doma cítila jsem to. „Prosím vyřiďte mu že jsem tu byla. A že mě to moc mrzí a kdyby chtěl tak ať mi zavolá ale nemusí. Protože vím že to stejně neudělá tu větumu  neříkejte. A taky že mi chybí“ smutně  jsem se usmála . „Dobře vyřídím.“ přikývla jsem otočila a pomalým krokem jsem odcházela. „Bello počkej !“ uslyšela jsem za sebou hlas který mi tak strašně dlouho chyběl.Otočila jsem se za tím zvukem. A byl to on stál tam v celé své kráse. „Promluvíme si ?“ zeptal se mě. Přikývla jsem. Šla jsem teda k němu domů. Když jsme byli v jeho pokoji který je tak strašně moc mrňavý až mě to štve tak jsem se musela zeptat. „Myslela jsem že nejsi doma “ „Byl jsem a ty jsi to moc dobře věděla“ ušklíbl se. „To jsem ti tak moc ublížila že i lžeš ?“ Jacob něco chtěl říct ale zarazila jsem ho. „Ne prosím neodpovídají byla to hloupost.“ „Ne nebyla ano zlobil jsem se hodně a vlastně se ještě zlobím ale chci si promluvit ať to ukončíme v dobrém. “ Cože ?! „Ty..chceš skončit se mnou ?“ začínal se mi třepat hlas. Přikývl. „Ale..ale proč ? Já jsem si myslela že ...že si promluvíme a urovnáme to a že to bude zase jako...“ nenechal mě domluvit. „Jako dřív “ zasmál se nad tím ironicky. „I kdyby jsme se usmířily pořád tu je on “ „Takže tohle všechno mezi námi zahodíme kvůli Edwardovi“ pokrčil rameny „Nemusíme když si vybereš mě “ „Takže mi tady jako naznačuješ že si mám vybrat “ „Jo“  „Děláš si že mě srandu ?!“ „Pokud ti na mě opravdu záleží tak ho necháš být“ dívala jsem se na něj s pusou dokořán a nechápala jsem jak mi něco takového mohl říct. „Máš čas do zítřejší půlnoci pak mi řekni jak ses rozhodla a já doufám že správně.“ řekl a s těmito slovy mě nechal samotnou v jeho pokoji. Odešla jsem co nejrychleji to šlo. Jak měl tu drzost mi něco takového navrhnout copak nevidí že si nemůžu vybrat že to prostě nejde. Šla jsem za Edwardem a všechno mu pověděla ale podle koho výrazu bylo vidět že mi moc nepomůže. „Víš on má pravdu měla by sis vybrat ale dál ti moc málo času “ „To je vše co mi řekneš takže podle tebe si mám taky vybrat ?“ „Já být tebou tak to udělám“ nevěřícně jsem se na něj podívala. „Jo ale ani jeden nejste v mé kůži takže nevíte jak se cítím a co kvůli vám prožívám ano vy taky svým způsobem trpíte ale mě to trápí víc než cokoliv jiného na světě “ s těmito slovy jsem utekla.
Další den:
Mám ani ne den na to abych se rozhodla ale vůbec to nejde nevím koho si mám vybrat prostě nevím. Oba mám ráda jinak Jacoba jako nejlepšího přítele a Edwarda jako něco víc ale zatím to neví. Bolí mě že si musím vybrat že mi dali ultimátum abych si vybrala. Den utíkal už bylo pět hodin odpoledne. Já nemůžu nemůžu si vybrat to jsem věděla jistě ale co teď s tím. Život už nebude jako dřív když si vyberu. Jedna možnost tu přeci jen ještě byla......

Snad se líbí ❤️
Omlouvám se za gramatické chyby 😔