Stejní ale zároveň jiní

Podezření

Nebojte nejsem tak hloupá taky mám podezření a myšlenky co se to sakra stalo ?! Edward běžel hodně rychle ale jak. Že by...že by byl to co já? Je to možné. Myslím že ano ale mužů si být jistá že je to pravda. Musím to zjistit za každou cenu.
Další den:
Je pátek poslední den školy a pak je zase víkend. Šla jsem do školy s odhodláním že to dnes zjistím. Ovšem už hned ze začátku nemám dobré vyhlídky dnes mám jen jednu hodinu s Edwardem. Takže na to mám jen 45min něco zjistit. Ale jak to mám zjistit? Není lehké říct hele nejsi náhodou upír ? Protože já ano. Takhle jsem to rozhodně říct nemohla přemýšlela jsem dál ale na nic jsem nemohla přijít anižby to nebylo tolik nápadné. Pak už bylo moc hodin takže jsem si musela pohnout abych stihla školu. Naštěstí jsem přijela včas. Hned první hodina je s Edwardem takže jsem rychle šla do třídy ale dnes tam nebyl. Proč ? Byl konec hodiny následovala druhá a po druhé hodiny. Mi došlo že jsem se nepodívala na předpověď počasí a že se začíná vyskytovat slunce. Musela jsem sehrát že mi je špatně. „Miku" „Co se děje Bello?" „Není mi moc dobře" řekla jsem zoufale „Asi jsem něco špatného snědli". „No to vidím že jsi bílá jako stěna " „Pojď jdeme za učitelkou aby tě poslala domů. Povedlo se to šla jsem k nakládačku Mike se mi nabídl že mi pomůže ale nechtěla jsem ryskovat že se náhodou objeví slunce a on mě uvidí a tak jsem ho odbyla mile ale byl v tom hrubý tón který každého člověka dostane takže nic nenamítal. Jela jsem domů šťastná že nebudu dnes ve škole. Charlie je v práci takže mám dům pro sebe. Vyšla jsem z nakládačku odemkla dveře domu vešla do svého pokoje a zase cítila ten pach teď byl silný ten kdo tu byl tu byl zmizel hned jak mě uslyšel. Teď jsem to nemohla nechat náhodě jinak by to mohlo zajít až moc daleko rychle jsem zase vyšla zatkla a vydala se po tom už skoro známém pachu.
Ve stejnou chvíli z Edwardova pohledu:
Dnes jsem nemohl jít do školy protože má svítit slunce a my upíři na slunci vypadáme jinak lidé by poznali že jsme jiní a tak jsem dneska nemohl jít. Ostatní šli lovit ale já ne pořad přemýšlím nad Bellou ani nevím proč vždyť je to člověk musím se ovládnout. Ovšem je pravda že její krev mě neláká vlastně ji ani nějak necítím takže by to mělo být v pořádku. Šel jsem k ni domů a cítil její pach na každém mém kroku užíval jsem si to. Sice mě nelákala pachem krve což mi vůbec nevadí ale pro mě i přesto krásně voněla. Ale připadá mi hodně jiná než ostatní to mě na ni tak přitahuje a já ji to nechtěl říct do oči mám podezření jako by byla někdo jiný. Řeknu vám totiž mé důvody. 1) necítím její krev 2)běžela stejnou rychlosti jako já v tělocviku. Což je divné na člověka. 3)liší se svým chováním i vzhledem,chůzi a tím vším od ostatních. Ale určitě jsem paranoidní protože kdyby byla jako já byla by úplně jiná upír není nikdy společensky nejméně takový že bychom vystavovali lidé do nebezpečí a už vůbec se neukazujeme na slunci a Bella je dnes ve škole i když je slunce. Chvíli jsem nad tím celým přemýšlel nad tím jak jsem ji viděl takncit ale i nad tím jak jsem ji viděl skočit z té skály ale nejvíc nad tím jak jsme se viděli poprvé. Pak jsem však slyšel motor auta podíval jsem se z okna a ano byla tam vzal jsemroha dřív než by si mě mohla všimnout.
Z Bellina pohledu:
Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla ale zastavila jsem se na útesu zjevně danná osoba skočila do moře ale proč ? Něco mi tu stále nesedí. Začínám se bát co se  tu vlastně děje ...............

Líbí se vám zatím můj příběh ?😁
Omlouvám se za gramatické chyby 🙃
Díky za přečtení 🥰