Stejní ale zároveň jiní

Rande

Už byl večer já už jsem nachystaná možná víc než jsem měla ale nevěděla jsem co od něj mám očekávat. Zazvonil a já jsem byla do sekundy u dveří „Ahoj" řekla jsem mu mile. „Ahoj" usmál se na mě a podal mi květiny. Byli to růže ty já miluju ze všeho nejvíc. „Dekuju moc ale víš že se jdeme projít". „Ale rande jako rande"oplatil mi úsměv. „To je rande jo ?" Usmala jsem se na něj. „No a snad není ?" Řekl mi směnným tónem. „Řikej tomu jak chceš " pořad jsem se smála. „Pojď dovnitř". „jenom dam ty růže do vazy a půjdeme". „U tebe nikdo není doma ?" „Ne všichni jsou buď v práci nebo ani nevím kde". „Aha". Dala jsem růže do vazy a šli jsme. Jen tak jsme se procházeli v lese z ticha ale mě to nedalo a začala jsem se ptát„Tvá rodina...oni jsou taky upíři ?" „Ano jsme adoptovaní víš co to u nás u upírů znamená že ano". „Jistě vím a kolik vás je ?" „Sedm" vzduchu jsem je začala počítat Rosalie,Emmet,Alice,Jasper,Edward,Carlise(Karlaj) a kdo je ten poslední ? „Kdo je ten sedmý ?" „Jak to myslíš?"„No znám vás jenom šest a nevím kdo je sedmý " „Aha ty nejspíš myslíš Esmé to je má náhradní matka" „Ty umíš číst mé myšlenky že ano?" „Bohužel Bello tvé myšlenky číst neumím,děsí mě to a štve " „Nerikala jsem bohužel spíš jsem za to rada " „Ty víš proč neumím číst tvé myšlenky ?" „Ano vím ". „Tak proč tedy?" „Taky mám zvláštní schopnosti". „Jaké ?" Teď úplně zpozorněl. „Ty umíš číst myšlenky a já mám schopnost štít. Je to schopnost která mě chrání před těmi vašemi a taktéž se mi nemůže nic stát". „Wou tak to mas dobré" „Ty taky". Došli jsme k jedné velké vile. „Paní tady vy bydlíte ?" „jak to víš ?" Zeptal se s úsměvem „Jsem jasnovidka" taky jsem se začala smát. „Pojď dal dnes nikdo není doma všichni jely lovit na víkend pryč". „Dobře " řekla jsem trochu nejistě. Podržel mi dveře a já vesla dovnitř údivem mi div nespadla brada. „Wou mate to tu nádherné ". „Děkuju". „Má někdo z tvé rodiny také nějaké schopnosti ?" „Ano Alice vidí budoucnost a její přítel Jasper umí ovládat city a já umím číst myšlenky to je vše." „Alice musela vědět že mě potkáš". „Aliciny vidiny jsou subjektivní kdykoliv se budoucnost muže změnit podle toho jak se kdo rozhodne". „To je zajímavé" „Hraješ na nějaký hudební nástroj ?" Zeptal se mě Edward. „Ano na kytaru a ty ?" „Ano na piano" ukázal na krásné lesklé piano na kraji místnosti. Edward si k němu šel sednout a začal hrát nějaké písně. Nejspíš byli hodně staré protože hodně z nich jsem nepoznala až na jednu skladbu která se jmenuje For Elise(pro Elišku) nádherná skladba. Pak se však zvedl když mu začal zvonit telefon. „Musím jít něco vyřídit bude to chvilku trvat zatím se tu chovej jako doma". S těmito slovy zmizel z místnosti. Chvíli jsem tam stala a pak jsem si sedla k piánu. Začala jsem hrát písňě Fade,Alone od Alana Walkera a taky píseň My Heart Will Go On je to píseň z filmu Titanyk. U této písně jsem se neudržela a nevědomky jsem si začala zpívat. Po ukončení této písně jsem za sebou uslyšela potlesk nevšimla jsem si že už je zpátky. „Ty umíš hrát na piáno?" „Ano jako malá jsem hrála ale kytara mi přišla praktičtější ale neprestala jsem hrát zvuk piana je tak uklidňující". „Proč si mi to neřekla ?" „Nepřišlo mi to důležité ". Zasmál se „Nepřišlo ti to důležité ale pomalu hraješ líp jak já ". „To není pravda"začala jsem se s nim hádat. „Ale je asi ses neslyšela ale se svým zpěvem to znělo tak krásně" teď jsem se začala smát já. „Co je na tom k smíchu ?" Zeptal se trochu zařazeně. „Všechno neumím hrát a už vůbec ne zpívat ". „Jak myslíš já se z tebou hádat nebudu"

Dekuju za přečtení ❤️

Doufám ze se líbí ❤️
Omlouvám se za gramatice chyby 🙃