Stejní ale zároveň jiní

Problém?!

Další den jsem se do školy vůbec netěšila protože tam bude Edward a jeho sourozenci. Určitě bude vyzvídat proč jsem utekla a pak ještě k tomu já a moje rodina jedeme večer k Billimu a Jacobovy takže úplně super den. Ráno jsem do školy jela už svým novým autem no konečně ho mám a nemusím už chodit pěšky. Byla jsem překvapena protože jsem si myslela že Edward bude vyzvídat ale ne on stal u svého auta a ani se na mě nepodíval když jsem přijela usoudila jsem že dnes bude snad klid. Ale vadilo mi že je na mě naštvaný vždyť já za nic nemůžu. A tak jsem v klidu prošla okolo něj ani pohledem jsem o něj nezavadila. Nechci být na něj zlá ale když on se se mnou nebaví proč bych se s ním měla bavit já?! Škola už pomalu končila ale ještě mi zbývala ještě jedna hodina a to bohužel hodina biologie na kterou sedím s Edwardem. Vešla jsem do třídy a už tam seděl ale nějak divně že bychom byli přesazeni? Místo toho aby Edward sedel tam kde obvykle v druhé lavici u okna tak teď seděl u okna ale v poslední lavici. „Maiku co se tu děje ?" „Co jako ?"  „No proč sedí Edward vzadu my jsme snad přesazení?" „Ne ale vzadu se uvolnilo místo protože ta žačka co tam seděla odešla a Edward si tam prostě sedl" řekl potěšeně že už spolu nesedíme. „Aha" odpověděla jsem zklamaně. Zajímalo by mě že jestli by na mě nebyl naštvaný jestli by si i tak přesedl nebo ne. Hodila jsem na něj nechápavý pohled. Oplatil mi ho ale byl ledový až vražedný a pak nafoukaně ho zase odvrátil a díval se z okna. „Fajn jak chceš" řekla jsem si pro sebe. Sedla jsem si na své obvyklé místo a zrovna začala hodina. Dnes jsme zase pracovali z mikroskopem a první tři dostali jedničku samozřejmě jsem to byla já Edward a ještě někdo. Po hodině jsem na nikoho nečekala spíš jsem se loudala z místnosti jsem odcházela poslední samozřejmě Edward vyběhl ze třídy sekundu po tom co zazvonilo. Když jsem šla na parkoviště už bylo skoro prázdné ale jeho auto tam ještě bylo. Když jsem šla tak jsem se nedívala na cestu a do někoho narazila ani jsem se ještě neohlédla a už jsem se omluvila „Omlouvám se " pak jsem pohlédla a byla to jedna z Edwardových sester. Malá holka s krátkými hnědými vlasy s roztomilím dětinským pohledem. „Taky se omlouvám" taky měla hlas jak samet. „Ty jsi ta Bella viď?" „O...ano a ty ?" „Jsem Alice Edwardova sestra" „Aha" „Zlobí se na mě moc ?" Zeptala jsem se se smutkem v hlase. „On se ani tak nezlobí spíš to nechápe a já taky ne". „No ono je to složité" „Ty snad s tím psiskem chodíš?" Tohle mě rozlobilo nesnáším kdyz někdo říká psisko nebo pijavice. „Ne ale je to můj nejlepší kamarád " „Cože ?!" „Říkám že je to složité " „Mohu mít prosbu?" Zeptala se mě. „Záleží o co jde" „Že mi to vysvětlíš prosím " vzdychla jsem si „Ano vysvětlím ale zítra dnes už nemám čas a promiň už musím jít" „Jasně tak zítra ahoj" „Ahoj" odpověděla jsem se a až teď jsem zjistila že Edward už stojí u auta takže tím pádem cely náš rozhovor slyšel. Když jsem se na něj podívala tak se na mě díval trochu se zděšením ale já to ignorovala a šla ke svému autu a jela domů.

Doufám že se líbí 🥰
Omlouvám se za gramatické chyby🙃