Stejní ale zároveň jiní

Neůstupná

Už jsou to tři týdny co jsem se s Jacobem pohádala. Ani jeden z nás se neuráčil tomu druhému zavolat nebo napsat oba jsme se pořad zlobily jak se to vyvedlo. Zatímco s rodinou Cullenů hlavně s Edwardem jsem trávila každou volnou chvíli. Zda se že Edwardovy se líbí že s Jacobem nemluvím. Ale mě to trápilo a to hodně. Rodiče za rodinou Blacků jezdila skoro pořad já jsem měla tolik nachystaných výmluv že to neslo ani spočítát. Dnes mám trávit den zase s Edwardem už se nemůžu dočkat až budeme zase spolu. Ještě spolu sice nechodíme ale už je to celkem vážně. Už jsem se chystala když v tom si mě zavolali rodiče dolu do přízemí. „Bello máme o tebe strach každý den chodíš pryč a už se vůbec nevěnuješ Jacobovy děje se něco zlato?" Zeptala se René. „Ne mami všechno je v pořádku už budu muset jít mám s kamarádi sraz" odpověděla jsem spěšně. „Ne Bello dnes nikam nejdeš pojedeš dnes s námi za Jacobem určitě mu už chybíš". „Ale tati já dnes nemůžu nejde to jindy?" „Ne nejde" odpověděl mi vážně. „Ale tati......" „Žádné ale dělej jdi zavolat svým kamarádům že s nimi dnes nejdeš" „Fajn!" Odpověděla jsem naštvaně vyběhli jsem po schodech nahoru vytočila číslo od Edwarda. Chvíli šlo jen slyšet zvonění ale pak to konečně zvedl. „Ahoj Bello co se děje ?" „Ahoj Edwarde dnes to bohužel nevyjde musím jet s rodiči na náštěvu tak snad někdy příště promiň " „Ne nevadí já to chápu " řekl zaraženě „Já už budu muset ji tak ahoj" nestihla jsem mu říct ani ahoj a už to položil. Proč měl najednou tak naspěch? Takhle to bude pořad to se budou pořad urážet a spolu hádat. Tohle mě už přestává bavit.„Takže Bels jedeme ? Čeká se už jen na tebe" „Jo už jdu!" Zařvala jsem protože se mi vůbec nechtělo. Přijeli jsme tam a všichni se pozdravily k mému údivu tam byl i Jacob ale držel se stranou když mě viděl. Všichni se zase začali bavit a smát všichni tam jedli samozřejmě kromě mě a moji rodiny Jacob jedl jako kdyby měl přijít o život musela jsem se tomu smát. Ale tohle byla moje příležitost se vypařit. Chvíli jsem šla zase až k útesu už jsem tam skoro byla ale uslyšela jsem za sebou kroky rychle jsem se otočila k mému úlevu tam stál Shet. „Ježišimarja Shete vylekal jsi mě " řekla jsem ze srandy „Promiň" úsměv mi oplatil. „Copak se děje Shete?" „Nemůžu prostě jen tak přijít a popovídat si ?" Hodila jsem na něj falešný pohled že tomu věřím. Prokoukl to a přesně to jsem taky chtěla. „No dobře přiznávám jde o Jacoba" věděla jsem že na něco takového přijde řeč. „A co je s ním" řekla jsem s nezájmem pořad se na nej zlobím. „On se strašně trápí to co ti řekl nemyslel vážně. On jenom proste nemá rad Cullenovi to je cele nechtěl aby ses do toho připletla nebo se sním hádala." „To mě mrzí ale já mám Cullenovi rada ať se mu to líbí nebo ne. A taky mě mrzí co jsem mu řekla.Jacoba mám rada ale......" nedokázala jsem to doříct. Shet zřejmě pochopil co tím myslím. „Chápu tě když konečně najdeš někoho s kým je ti opravdu dobře a víš že k sobě patříte. S Edwardem vypadáš jinak šťastně tak jak jsem tě ještě nikdy neviděl. " „Dekuju ale tak to není my spolu nechodíme tedy zatím ne ". „Ale chtěla bys je to tak?" Jen jsem přikývla na souhlas. Bylo mi trapně o tomto tématu mluvit. Ale poslední chvíle co jsem strávila s Edwardem byli k nezapomenutí. „Možná že by sis o tom ale měla s Jacobem promluvit" „Já vím ale on to nechápe nic nechápe nebo to aspoň nechce chápat. Vždyť nemá rad Cullenovi kompletně jak asi zareaguje na to že se mi jeden líbí?" spíš jsem se ptala sama sebe než Sheta. „Dřív nebo později se to stejně dozví a buď mu to řekni ty a bude to míň bolestnější nebo to nějak zjistí a nechceš vidět tu reakci" „Tu stejně v obou případech uvidím" špitla jsem si pro sebe. Pak jsem vzhlédla k Shetovy a přikývla. „Ale dnes ještě ne " „Dnes nemusíš ale brzo dřív než se to dozví jinak " zase jsem se nezmohla na nic jiného než jenom na přikývnutí. Z našeho ne moc příjemného rozhovoru mě vyrušil hlas mé rodiny že už je čas jít. Rozloučila jsem se se Shetem a odešla.