Stejní ale zároveň jiní

trefa

Z pohledu Edwarda
Vyrazily jsme teda nejdřív do knihkupectví ale tam nic. Naše poslední naděje je knihovna která zavírá za pár minut. Co když tam nebude? Kde ji budeme hledat ? Najdeme ji vůbec ? Musel jsem si pořád klást takovéto otázky ani nevím proč ale musel. Vyčítal jsem si to pořád a pořád dokola. Já jsem ji k tomuto kroku dohnal kdybych ji byl oporou tak by neutekla. Samozřejmě Jackob v tom má taky svůj podíl zásluhy ale kdyby aspoň jeden z nás byl rozumný tak se tohle nemuselo stát. Alice řídila Jackob vypadal že každou chvíli usne a já byl v tranzu. Za chvíli jsme zastavili před knihovnou. Nevím co si myslet ale doufám že tam je.

Z pohledu Belly
Už jsem se chystala že odejdu. Vracela jsem knížku do police když v tom někdo celou knihovnou zvolal „Bello ?!“ ten hlas jsem poznala byl to Edward. Ale jak mě našel ? Byla jsem zticha. Nevím co jsem si myslela věděla jsem že dřív nebo později mě najdou. „Bello jsi tu ?“ Počkat...Jackob ? Co ten tu dělá ? „Edwarde,Jackobe ?“ řekla jsme skoro šeptem ale věděla jsem že mě uslyší. Během sekundy už byl Edward u mě a objímal mě. „Co tu děláte ?“  zeptala jsem se. „Hledali jsme tě “ objeví se u mě Jackob. „Spolu ?“ zeptala jsem se nevěřícně. „Spolu. Sice jsem myslela že se pozabíjí ale nakonec to šlo celkem hladce“ odpověděla Alice. Byla jsem ráda že jela s nima bůh ví jak by to dopadlo kdyby jeli sami dva. „No tak když už jsme tě našly tak už můžeme jít domů“ řekne Jackob. „Já....ale nechci jít domů.“ „Co to povídáš Bello ?“ „Chci tu zůstat. Do Sheattlu jsem vždycky chtěla. A teď tu jsem proč jet domů ?“ nebyla to ani tak otázka jako oznamovací věta. „Protože.....tam máš rodiče, Alice, Jackoba a...mě. Bello musíš se vrátit bez tebe by to nebylo ono. Já se ti chci omluvit za to jak jsem se choval. Nebyl jsem vůči tobě fér. Měl jsem tě vyslechnout. Omlouvám se. Já.....miluju tě Bello“ jeho poslední slova mě zaskočila. Vážně mě miluje ? Ani nevím proč ale podívala jsem se na Jackoba který se usmíval. Moment usmíval. „Já jsem v pohodě Bell. Uvědomil jsem si že tě mám rád jako kamarádku spíš sestru. Taky se omlouvám byl jsem idiot. Promineš mi ?“ zeptal se mě Jackob. Přikývla jsem na souhlas. „Já tě taky miluju Edwarde“ odpověděla jsem. Nahl se ke mě a něžně mě políbil. „Ale...tohle vidět nemusím“ zašklebil se Jackob. Odtáhla jsem se od Edwarda a usmála se na Jackoba. Alice nás celou dobu sledovala jak kdyby byla na nějakém filmu se šťastným koncem. Chyběl ji jenom popcorn. „Takže...pořád tu chceš zůstat ?“ zeptal se Jackob s šibalským úsměvem na tváři. „Myslím že mi to tu stačilo“ usmála jsem se. „A co rodiče vyvádí ?“ zeptala jsem se když jsme nastupovali do auta. „Ani nevíš jak nedivil bych se kdyby kvůli tobě vyhlásili celostátní pátrání“ odpověděl Jackob. Konečně je to on. Takový jaký byl dřív. Samí vtip a pošťuchování.Takového ho mám nejradši na světě. „A jak je to teda mezi váma. Chodíte spolu ? Abych v tom neměla zmatek a taky abych neroznášela něco co není pravda.“ zeptala se  Alice. „Ja myslím že na to je ještě brzo teprve jsme se políbili “ řekl Edward. „Fajn já si počkám.“ odpověděla.

Sotva jsem vylezla z auta rodiče se na mě hned vrhli. Nejdřív mě objímali a pak začali křičet něco v tom smyslu kde jsem sakra byla jak si opovažuju takhle zmizet a takové řeči. Upřímně moc jsem je neposlouchala nebyla jsem na to zvědavá. Bude mi smutno po té knihovně co byla v Sheatllu i po mé práci. Vlastně to byla má první práce ještě nikdy jsem totiž nepotřeboval vydělávat. Ale mohla bych začít chodit na brigádu. Ale konečně se to celé urovnalo já a Edward spolu chodí....něco máme a s Jackobem jsme zase nejlepší přátelé. Co víc bych si mohla přát že ?

Takže zaprvé se chci omluvit že kapitoly moc nevycházejí ale mám moc povinnosti a moc teď psát nestíhám.
Chci poděkovat za 100⭐ a za 650 přečtení ❤️
Chci se zeptat mám přejmenovat příběh nebo ne ?( Začínám uvažovat jestli ten název není trošku divný 😂)
Omlouvám se za gramatické chyby 😔