Now you know me | LARRY✔️

Prolog

30.listopad, úterý

Jako každé úterý poslední tři měsíce jsem stál před budovou školy a se sluchátky v uších čekal na první zvonění, které mě donutí zalézt do šaten tělocvičny spolu s ostatními kluky. Úterní tělocvik jsem nenáviděl, a to z jednoho prostého důvodu - jsem gay, což v šatně plné sexy nabušených heteráků znamenalo konec.

Zrovna mi hrála oblíbená skladba Robbieho Williamse, když jsem v dálce zahlédl partičku kluků z naší třídy, jak se ke mně pomalu, ale jistě blíží. Snažil jsem se alespoň předstírat, že si jich nevšímám, bohužel můj herecký výkon nebyl dostatečně přesvědčivý, takže si všichni (včetně Louise v popředí), moc dobře všimli, jak na ně tupě zírám.

„Copak posloucháš, Stylesi? Boy George? Nebo snad Katy Perry?" naklonil se ke mně jeden z party a vytrhl mi sluchátka z uší, druhý do mě jen s výsměchem strčil, aby mě před klukama více ponížil. Pro své zdraví jsem si raději mobil i sluchátka schoval zpět do batohu, který jsem si ihned přehodil přes rameno.

„Dobré ráno, buzko!" Louis si to prostě neodpustil a musel mi rozcuchat vlasy a ještě do mě surově strčit, abych náhodou nezapomněl, že je to prokleté úterý. Smutně jsem si povzdechl a zombie chůzí jsem se vydal za nimi, směr tělocvična.

Zítra to budou přesně tři měsíce, co to všechno začalo. V úterý 1. září - první školní den. Šel jsem na střední s tím, že v novém kolektivu nebudu nikomu lhát, nebudu se přetvařovat a už vůbec ze sebe nebudu dělat někoho úplně jiného, než kým doopravdy jsem. A přesně pod touhle nevinnou záminkou vznikla celá ta šikana. Prostě jsem se jen postavil v lavici a před celou třídou řekl pár věcí o sobě:

Jmenuji se Harry, je mi šestnáct let, rád poslouchám hudbu a taky mám slabost pro romantické slaďáky a muzikály.

Jo a tak trochu jsem gay.

Všichni vypadali, že to berou docela s klidem. Tedy, dokud jsem nevyslovil to poslední slovo. Rázem se na mě strhla obrovská lavina. Holky v lavicích přede mnou se začaly chichotat, jiné červenat a jiné slintat nad mou 'teplou roztomilostí', klukům jsem pro změnu ve tváři viděl odpor, hněv a znechucení. Dokonce i mezi učiteli jsem byl oblíbené téma na diskuzi během oběda či přestávky v kabinetě. Prostě každý na škole už zná mé jméno. Vlastně, spíš než jméno preferují přezdívky...

Kuřbuřt, Honič, Análek, Homokláda, Teplouš, Řiťopich, Spermohlt. Ale jedna přezdívka mi obzvlášť utkvěla v hlavě. Byla to ta, kterou mě nazval Louis - "Buzka".

Abyste to dobře chápali, musím vám ještě vysvětlit, kdo je ten Louis a proč o něm pořád dokola mluvím a ještě hodně krát mluvit budu. Stručně řečeno, Louis je v naší třídě mou obětí. Jsem gay, on je zapřísáhlý heterák, ale i tak se tyto dvě naprosto odlišné věci dokázaly spojit a vytvořily jeden velký chaos. Nedorozumění, dá se říct. No prostě a jednoduše jsem se do něj stihl za tu chvilku docela dost zabouchnout - tím dost myslím jakože fakt dost na to, abych každý den, když kolem mě projde, totálně ochrnul, když zaslechnu jeho jméno, jako rajče zrudnul, no a v neposlední řadě, abych udělal všechno proto, aby nakonec přešel na moji stranu.

Seděl jsem v šatně a obouval si sportovní tenisky, zatímco jsem poslouchal rozhovor mezi ostatními kluky v šatně, kteří zrovna probírali, co je nový trend, jaká holka jim dala nebo se chystá dát a samozřejmě nesmělo chybět ani téma chlast a drogy.

„Hej, Louiso! Ty se dneska nepřevlíkáš nebo co?" zaslechl jsem jednoho z party, jak povzbudivě křičí na Louise, přehrabujícího se ve svých věcech ve skříňce a ihned jsem nevědomky zpozorněl.