Now you know me | LARRY✔️

#23

(Ještě, než se pustíte do čtení, bych chtěl upozornit na video edit nad kapitolou 👆, který se mi opravdu líbí a tak nějak si myslím, že k dnešní kapitole dokonale pasuje ❤️ Rozhodně si jej pusťte, abyste načerpali správnou atmosféru, zvyšte hlasitost - protože ta písnička je prostě perfektní 😍 - a poslouchejte během četby! No a teď už se pusťte do čtení, příjemnou zábavu... 😇)

•••••
23.12., čtvrtek

Harry's View

Měl jsem to štěstí, že jsem měl tak chápavou mámu, která mě poslední den školy nechala odpočívat doma. Dneska mě ve škole absolutně nic nedrželo - se všemi učiteli jsem se totiž stihl rozloučit již před adapťákem, no a kamarádům jednoduše stačilo poslat přání k Vánocům s PFkem k novému roku přes zprávy nebo sociální sítě. Ležel jsem v obýváku na gauči, zabalený do hřejivého kožíšku a s hrnkem horké čokolády v rukou se díval na všemožné vánoční klasiky, co během svátků běžely v televizi i několik dní v kuse.

„Chtěla jsem k nám pozvat Gemmu - měla mi pomoct s přípravou jídla na zítřek," volala na mě máma z kuchyně,
„Ale jak to tak vidím, asi ji odvolám, aby tě zbytečně nestresovala. To víš, vyptávala by se, proč nejsi ve škole..."

„Ne, neodvolávej ji!" vysmrkal jsem se,
„Nebude mi tu vadit, právě naopak. A kdyby se vyptávala, řeknu, že jsem nemocný."

„Jak myslíš," oddechla si a odložila mobil zpět na poličku,
„Ale až ti poleze na nervy, tak za mnou nechoď, protože ti na to neřeknu nic jiného než 'já ti to říkala'..."

Loui's View

Nervózně jsem pochodoval po chodbě pořád tam a sem a čekal, až se Harry přece jen objeví. Jasně, měl právo být na mě naštvaný, ale i přesto jsem doufal, že přijde a vyříkáme si to mezi čtyřma očima. Ten proslov jsem si odříkával už od včerejší hádky před jeho domem, ale pořád se mi nezdál dostatečně dobrý.

„Prosím tě, posaď se!" z přemýšlení mě vytrhl až Niall sedící v křesle vedle vánočního stromku přede mnou,
„Nemůžu se dívat na to, jak tu pořád pochoduješ! Radši mi řekni, co se mezi vámi stalo."

„Víš, že vlastně nevím?" přisedl jsem si k němu a ustaraně složil hlavu do dlaní,
„Celou dobu jsem si myslel, že jsme jen kámoši, že všechno, co dělá, je jen kvůli té sázky. A najednou se mnou leží v posteli, říká mi, že jsme spolu na večírku něco měli... a pak stojíme před jeho domem, on se z ničeho nic rozbrečí, a když se mu chci omluvit, dá mi facku a zabouchne za mnou dveře..."

„Panebože, to snad není pravda!" nechápavě kroutil hlavou,
„Sice jsem si o tobě myslel, že jsi blbec, ale nikdy bych neřekl, že až takový... To mi chceš říct, že sis toho za celou tu dobu nevšiml? Že všechno, včetně té sázky, dělal jen proto, aby sis ho začal všímat? Sakra, Louisi, vždyť on tě miluje!"

„A-ale nikdy se o ničem takovém nezmínil..." nevěřil jsem vlastním uším.

„Protože nevěděl, jak ti to říct," vytáhl jakousi obálku z pod stromku a podal mi ji,
„Na - tohle ti tu nechal minulý pátek, než jste šli do toho kina."

„Jak víš, že jsme-" nešlo mi do hlavy, jak se o našem úletu mohl dozvědět.

„Prostě si to vem!" než jsem stihl cokoliv namítnout, surově mi obálku vnutil a trval na tom, abych si ji ihned schoval k sobě,
„Trval na tom, abys to otevřel doma, v soukromí."