Now you know me | LARRY✔️

#6

6.12., pondělí

Bylo pondělí odpoledne a do konce vyučování zbývaly poslední dvě hodiny, které jsme jako vždy trávili v počítačové učebně, kde jsme pracovali buď to se střihem videí, zvuku, úpravou fotek, návrhem reklamních poutačů nebo jiným projektem, který nás měl v budoucnu u maturitní zkoušky reprezentovat. Seděl jsem u jednoho ze zadních počítačů, vedle Louise, a věnoval se ve photoshopu návrhu poutavého plakátu na téma, co zadala učitelka.

„Říkal jsi, že jsi gay, že?" vyrušil mě uprostřed té nejnáročnější práce, a sice u ořezávání nejmenších detailů, kde stačil jeden špatný pohyb a mohl jsem celou práci začít od znova.

„No, a co jako?" odsekl jsem kapku frustrovaně a začal si dávat větší pozor na to, abych nedělal zbytečné chyby, které by mě mohly mrzet.

„Takže, to znamená, že když ti teď sáhnu na péro, tak se ti postaví...?" zaskočil mě svým nepříliš vhodným dotazem.

„Takhle to není!" mnul jsem si oči, nešlo mi do hlavy, jak někdo může být tak tupý, že se zeptá na takovouhle kravinu,
„Kdyby se tohle považovalo za homosexualitu, tak je gay každý druhý..."

„Nechceš to aspoň zkusit?" ztišil svůj hlas a položil svou ruku na mé stehno, přičemž se mu podařilo s ní sjet kousek níže (moc daleko se však nedostal, poněvadž jsem mu ji velmi rychle chytil a vrátil zpět na desku stolu, kde ležela původně),
„Ale no tak... Takový malý experiment..."

Dal jsem mu jasně najevo, že na takové věci nemám ani čas ani náladu, a dál ořezával fotku, hezky pečlivě, milimetr po milimetru. Louis se však jen tak nedal a za chvíli jsem opět cítil jeho ruku přejíždět po mém stehně. Netrvalo dlouho a z nevinného hlazení se stalo intenzivní mačkání. Dával si záležet, aby mě svými doteky donutil přestat myslet na práci. Snažil jsem se nemyslet na všechny ty zvrhlosti, které se mu teď pravděpodobně honily hlavou, nevšímat si toho a prostě ho ignorovat, ale nebylo to tak úplně jednoduché, jak jsem si ze začátku myslel.

„Líbí se ti to?" chechtal se jako malá holka a když jsem ani po několika jeho výzvách neodpověděl, zeptal se znovu,
„No tak, řekni! Líbí se ti to?"

„Ne! Už toho necháš?" zavrčel jsem na něj, zrak stále upřený na monitor.

„Co kecáš!" přejel rukou přes vnitřní stranu stehna, až se dostal k rozkroku, který párkrát tvrdě zmáčkl,
„Tady ten říká něco jiného..."

„Louisi, říkám ti, že mě máš nechat na pokoji!" znovu jsem chytil jeho ruku a vrátil ji zpět na stůl, už předem jsem však věděl, že se zbytečně namáhám, protože se pár vteřin na to objevila opět mezi mýma nohama.

Nejhorší na tom bylo, že se mi opravdu postavil a dost špatně se skrýval. Vzrušoval mě, ale nechtěl jsem, aby se to dozvěděl a smál se mi, že jsem prohrál v další z jeho hrozných sázek. Najednou přestal se všemi doteky a věnoval se svému počítači, pravděpodobně jen kvůli toho, že jej zahlédla učitelka a nechtěl s ní mít žádné další problémy. Když začala s jednou spolužačkou probírat její projekt, naprosto 'nenápadně' cvrnkl do propisky na své půlce stolu a nechal ji skutálet se na zem, kde do ní pro jistotu ještě kopl, aby zapadla hluboko pod stůl a on se tak pro ni musel ohnout. Potichu si pro sebe s šibalským úsměvem zaklel, zvedl se ze židle a zalezl pod stůl 'hledat propisku'.

Z ničeho nic jsem ucítil jeho ruce rozepínat mi poklopec u kalhot, než jsem však stihl zakročit, zip byl dole a on se sápal po erekci v mých těsných boxerkách. Chtěl jsem ho od tama vytáhnout ven a seřvat ho, jak se to ke mně chová, ale nemohl jsem nás prozradit, nemohl jsem nám přede všemi udělat scénu, protože bych nezesměšnil jen jeho, ale i sebe, což jsem si nemohl dovolit. Jediné, co mi zbylo, bylo vydržet to. Přisunul jsem se židlí blíže ke stolu, aby jej nebylo vidět a nechal ho dělat si s mým přirozením vše, co se mu zachtělo. Mezitím, co pomalu odhaloval můj úd z pod prádla a rukama jej zkoumal, snažil jsem se alespoň předstírat, že pracuji, abych na nás neupoutal tolik pozornosti.