Now you know me | LARRY✔️

#21

21.12., úterý

„Můžu tam jít takhle?" ptal jsem se jej na názor na svůj outfit, mezitím, co jsem se prohlížel v zrcadle.

„Jasný, sluší ti to!" zdvihl na moment hlavu a podíval se, co jsem si nakonec oblékl.

„Opravdu ti nevadí, že tam jdeme?" sedl jsem si k němu a snažil se ho dostat z jeho nepříliš dobré nálady,
„Nevypadáš, že by ti bylo zrovna nejlíp..."

„Ne, to bude v pohodě," odvětil,
„Jen jsem dlouho nebyl mezi tolika lidmi, tak jsem krapet nervózní."

Ozvalo se klepání na dveře, což mě donutilo opět vstát a jít dané osobě odemknout.

„Jste připravení?" Liam nás ještě před odchodem rychle zkontroloval.

„Myslím si, že nic lepšího už nevykouzlíme..." pokrčil jsem rameny.

„Tak jdeme!" zavelel, abychom za sebou zamkli dveře a potichu nenápadně opustili budovu, aniž by si nás někdo všiml.

Bylo už docela pozdě večer a každou chvílí nám měla začít večerka, takže jsme museli být sakra opatrní, aby nás nikdo neviděl a neměli jsme z toho akorát problém. Šli jsme pěšky, jelikož to na vysokoškolské koleje bylo opravdu jen pár kroků. Nakonec nás šla z pobytu většina, jen pár ne zrovna komunikativních lidí jako já zůstalo v budově a šlo poslušně spát. Louis byl sice nejstarším v naší skupině, i přesto nás však vedl Liam a měl na starost několik následujících hodin, kdy za nás nesl zodpovědnost. Pyšně si vykračoval v popředí naší řady jako správný alfa samec a jakmile jsme zastavili přede dveřmi baru, kde se měl večírek konat, zajistil nám všem volný vstup bez prohlídky osobních dokladů, které by prozradili náš nízký věk.

Po jednom jsme vcházeli dovnitř a každému z nás při pohledu na okolní lidi spadla brada. Párty už jela v plném proudu, všichni kolem byli buď opilý nebo sjetí, nebo rovnou obojí najednou. Liam se nám během pár vteřin ztratil v davu a my na všechno zbyli dočista sami. Začalo se kolem nás shlukovat čím dál více opilců, co nám nabízeli všelijaké svinstvo, přičemž jsme se je snažili vždycky slušně odmítnout. Když jsme se jakousi záhadou prodrali davem, podařilo se nám najít jeden osamocený stůl na rohu místnosti, který jsme ihned obsadili a objednali si nějaké to nealko. Barman nám bohužel nehodlal vyhovět a i když se mu Louis snažil naznačit, že chceme nealko, pořád si stál za svým a tvrdil nám, že nealko se dnes prodává pouze, když si k němu objednáme nějaký alkohol, a jestli se nám to nelíbí, máme jít pryč.

Louis tedy nakonec objednal pro mě, Nialla a ještě dvě slečny nealko, sobě, Jerrymu, Liamovi, Zaynovi a dalším třem holkám pak alko, že ho tedy vyzkouší, když barman jinak nedá. Netrvalo dlouho a barman byl zpět, tentokrát s vřelým úsměvem na rtech a plným táckem sklenic v ruce. Poděkoval jsem mu za svou colu a pozoroval, co si objednali ostatní.

„Tak, pánové a dámy, tady ještě jedna taková menší pozornost podniku..." postavil před nás jedenáct panáků nějakého tvrdého alkoholu a čekal, až si jimi připijeme, aby mohl půlky zase odnést.

„Tak teda, ať to tady nějak přežijem!" zvedl Jerry panáka nad hlavu a všichni jsme na znamení onu tekutinu hodili do sebe.

Celý znechucený jsem se otřásl a vrátil půlku jako první barmanovi zpět na tácek. Ta pachuť byla příšerná! Hořkost se na mém jazyků držela ještě dlouho poté, co jsem se ji neustále snažil spláchnout colou. Niall měl celkem podobnou reakci, ale narozdíl ode mě u něj trvalo déle, než se mu chuť dostavila do úst a musel ji zapíjet. Holky byly poněkud odolnější a znechucení na sobě nedaly téměř vůbec znát. Zayn se snažil udělat dojem, proto v sobě dlouho zadržoval chuť zvracet, usmíval se a chválil si onu speciální chuť - pokoušel se vypadat co nejvěrohodněji to šlo a celkem se mu to i dařilo. Liam byl pořád bůh ví kde, takže si s námi ani nepřipil. Jeho podíl vypil Louis, kterému lihovina poněkud velmi zachutnala, stejně tak Jerrymu, který hned začal hledat její název a cenu v nápojovém lístku naproti sobě.