Strawberries & Cigarettes

8.

V ten moment někdo zaklepal na dveře. Nadskočil jsem úlekem. Copak už těch nervů nebylo dost? Co nebo spíše kdo musí ještě přijít, ptal jsem se sám sebe. Zrzek se ohlédl a pomaličku se zvedl, aby došel otevřít. Neměl jsem tušení, kdo by to mohl být, ale byl jsem si jistý, že tohle není dobrý, neboť jsem měl asi tisíc konkrétních osob, které bych teď nerad viděl, a zbytek populace planety si nevedl o moc líp. Jak naschvál, opravdu. Jen co jsem překonal jeden panický záchvat, a to doslova a do písmene, musel dorazit další. Můj společník byl však na rozdíl ode mě s návštěvou zcela vyrovnaný a vůbec to nehrotil. On někoho čekal? I kdyby, neměl jsem moc času o tom přemýšlet. Zatímco já ve spěchu hledal, kam zapadl můj svršek, on se vlídně usmál a povídá: „Hledáš tohle?"

Hodil ho po mě, milostivě počkal až se do něj nasoukám a vzal za kliku. Ukázalo se, že je to pokojový servis, který si zrzek předem dojednal, ale naneštěstí mu nebyla splněna všechna jeho přání a já se mohl kochat geniálním komediálním představením a přesvědčit se o tom, že i tenhle zrzek je jenom kluk, kterého občas také sužují potíže, se kterými se potýká každý teenager.

„Jen jahody? A kde je to šampaňské?"

„Lituji, ale v našem hotelu máme přísný zákaz na prodej alkoholu mladistvým."

„O čem to mluvíte? Ukazoval jsem recepční svůj průkaz, mohu ho ukázat i vám, jestli chcete."

„Není třeba, personál hotelu má bohaté zkušenosti s falešnými průkazy jako je ten váš. Mohu vám nabídnout něco jiného jako kompenzaci?"

„Ne, díky. Nashle," zabručel.

Prásk! Nepáral se s tím. Plně jsem chápal, že mu tyhle rádoby milé bláboly hnuly žlučí. Poslíček stihnul taktak uhnout, ale dle našich mladých potřeštěných hlav, aspoň podle té mé, by si tu ránu dostat zasloužil.

„Teď když pro změnu omluvíš ty mě..." promluvil zrzek ke mně, zalovil v kapse a vytáhl cigarety a zapalovač, „Dáš si taky?"

„Ne, děkuju."

Sledoval jsem ho, jak vnitřně zuří, a přitom si drží kamenný výraz, aby nedal najevo, že jeho hrdost byla poškozena, jak se mu s mohutnými nádechy zvedá pyšně hruď a jak vyfukuje precizní kroužek dýmu. To vše na mě mělo div ne hypnotický účinek.

„Hej," probral mě z denního snění, „Fakt si nedáš?"

„Vlastně proč ne."

Nesáhl opět do kapsy, jak jsem očekával, jen si dal rychlého šluka, než překonal vzdálenost mezi mnou a jím, podebral mi prstem bradu, kouř mi foukl na rty a následně se o ně jemně otřel. Pochopil jsem to, až když mi přiložil onu cigaretu k ústům, abych i já mohl potáhnout. Nyní byla řada na mě, abych předvedl nějaký kousek. Vzal jsem jeho tvář do dlaně a chystal se zopakovat, co mi předvedl. Našpulil jsem rty, vytvořil mezi nimi malou škvírku a on mé pohyby kopíroval, ale nevydržel jen u toho. Nenechal mě mou část dokončit, takže zbytek kouře jsme si přelévali mezi našimi ústními dutinami v průběhu žhavého líbání. A tak to pokračovalo i dále, než jsme celou cigaretu společnými silami vykouřili.

Když bezpečně típnul nedopalek tím, že z vázy vyndal květiny, bezprizorně je upustil na zem a hodil ho do vody místo nich, protože podniknout výpravu do koupelny se mu asi nechtělo, spočinul jeho pohled na misce s jahodami. Šáhl po jedné, sevřel ji mezi rty a prstem mě lákal k sobě. Hodlal se o ni se mnou podělit stejně jako o tu cigaretu. V tomhle podání to bylo ovšem ještě o mnoho zajímavější. Momentálně jsme se prali o něco hmotného a on mi nedal ani kousíček zadarmo. Uhýbal nebo se ke mně naopak nakláněl, aby mě dráždil. Chtěl jsem ho napínat, aby výpad nečekal, ale když jsem zaútočil, ve většině případu zvládl přejít na taktický ústupný manévr, kdy mě pro potěšení jako bonus plácl přes zadek nebo mě štípnul do boku či ruky. Přesto mě nechal se snažit dál a pracovat na zlepšení, takže mi nakonec po několika úspěšných nájezdech zbývalo ulovit poslední osminu, ale nedostal jsem možnost. Mrňavý kousíček, na který mě lákal, spolknul sám a já místo něho mohl ochutnat jeho jazyk, který byl neméně delikátní.