Druhá hvězda

❄️1. prosince❄️

,,Raz, dva, tři, dva, dva, tři a Ballon! Velice dobře. Ano ano, jemně a uvolněně... Přijde otočka... Skvělé!" Vypnul hudbu. ,,Pro dnešek bychom mohli skončit mademoiselle Agreste. Uvidíme se příště. Přeji příjemné svátky." Políbil mistr baletu Louise Mérant hřbet ruky mladé baletce a následně odešel. Marinette se odešla převléci do šatny, kde si navlékla tričko s dlouhým rukávem, růžový svetřík, bílou sukni sahající po kolena, šedé punčocháče, černý kabát s růžovým kožíškem a černé zimní boty. Rozpustila si vlasy a nasadila si růžové klapky na uši. Popadla tašku a vyšla ven před Pařížskou operu, kde měla dvakrát do týdne hodiny baletu s mistrem Louisem Mérantem. Marinette měla ráda balet, ale mnohem raději se věnovala zimnímu krasobruslení, ale o tom nikdo nevěděl. Měla v plánu vystoupit na každoročním Vánočním představení, které se odehrávalo v místním parku. Do baletu chodila především pro to, aby udržovala kondici a to, co se naučila v hodinách od mistra Méranta, následně využila v krasobruslení. Byla za to moc vděčná. I když byla samouk, jednou týdně si platila speciální hodiny u mistra Philippe.
Před operou již na ni čekalo drahé stříbrné auto, které ji mělo odvést domů. Sešla tedy několik schodů a za pomoci jejího bodyguarda, který jí otevřel dveře auta, nastoupila.
Dnes byl první prosincový den. Venku se značně ochladilo, ale po sněhu prozatím nebyly ani stopy. Celou cestu se dívala z okénka auta na Paříž, utíkající jí před očima. Uviděla několik dětí, jak si spolu venku hrají, několik zamilovaných párů a jako vždy, její oblíbený park, kde se pomalu chystal vánoční jarmark. Usmála se. Už se nemohla dočkat, až se tam půjde opět podívat, stejně, jako každý rok. Z jejích myšlenek jí vyrušila až vysoká kamenná stěna tyčící se kolem domu jejích rodičů. Když auto zastavilo a otevřely se dveře jak auta, tak i domovní, vystoupila a po schodech vyšla nahoru, kde na ni již čekala asistentka jejich rodiny, Nathalie.
,,Vítej doma Marinette." uvítala ji s jemným úsměvem na tváři. Mari měla Nathalie ráda. I když se tvářila přísně, dělala cokoliv, aby ji viděla šťastnou a téměř každé přání jí splnila.
,,Děkuji Nathalie, taky tě ráda vidím. Půjdu si dát koupel, mohla bych poprosit o trochu mých oblíbených makronek a čaj z dračího ovoce?" poprosila s úsměvem na tváři znakovou řečí a pak si sundala kabát.
,,Jistě. Zajdu do kuchyně a pak ti je donesu." vyhověla a doprovodila ji do pokoje, kde se zula, kabát pověsila na věšák a ze skříně vytáhla pohodlné oblečení na doma. Popadla mobil a šla si napustit vanu do koupelny, kde se zamkla. Zatímco se napouštěla vana s růžovými okvětními lístky a jemnou pěnou, sepnula si Marinette vlasy do vysokého drdolu, ze kterého jí vypadlo pár malých pramenů, ale to jí nijak nevadilo. Svlékla se a pustila si písničky z mobilu přes menší bedýnky, které se nacházely v druhé části koupelny. Jednu část koupelny totiž tvořilo umyvadlo se zrcadlem a s toaletou a druhou část, která byla lehce oddělena od první části, tvořil sprchový kout a vana. Mari zastavila vodu a za doprovodu jejích oblíbených písní pomalu vlezla do vyhřáté vody. Opřela se o stěnu vany a zavřela oči. Užívala si tu chvíli, co nejvíce dokázala. Vnímala kapičky potu, které jí stékaly po tváři, hudbu, která zaplňovala koupelnu a mlhu, která se po chvilce vytvořila. Málem by v koupeli usla, kdyby někdo nezaklepal na dveře.
,,Marinette? Přinesla jsem makronky a čaj. Raději vylez, než ti vychladne." Uslyšela Nathalie a neslyšně si povzdechla. Ještě chvilku seděla v teplé vodě, než se rozhodla vylézt, osušit se a převléct. Na stolku u gauče byl položený podnos s čajem a makronkama. Zpocené oblečení vyhodila do koše na prádlo u dveří jejího pokoje a pak se s dekou pohodlně usadila na gauč. S čajem v ruce si pustila film a pochutnávala si na makronkách. Ani si neuvědomila, že v polovině filmu usnula.

,,Marinette, beruško, je čas vstávat." pohladila Emilie šestiletou dívenku po jejích tmavých vláskách a přisedla si k ní na postel stejně, jako každý jiný den. Dívenka se jen otočila na druhou stranu a hlavu si přikryla peřinou. Emilie se potichu zasmála.
,,Ale no tak." odkryla ji. ,,Přece nechceš přijít pozdě na jarmark, který dneska začíná." polechtala ji. Mari spíše funěla, než by se smála, ale v jejím obličeji by poznal i hluchý, že se směje. Nakonec se postavila a objala svoji mámu. Mari byla drobounká dívenka, takže i když stála na posteli, na které zároveň seděla Emilie, měly oči na stejné úrovni. Emilie svoji dceru objala a pak jí pomohla se převléct.
Mari na sobě měla růžové jednoduché teplejší šatičky s dlouhým rukávem, bílé punčošky, krémový svetřík a hnědé vyšší zimní boty. Vlásky měla rozpuštěné, jen do vlasů dostala červenou stuhu. Jako vždy byla se svým outfitem spokojená, což pokaždé zahřálo Emilie u srdce. Ruku v ruce se svojí dcerou sešla schody a skrze obrovské dveře vešly do jídelny, kde už na ně čekali Gabriel, manžel Emilie a Adrien, bratr Marinette.
,,Dobré ráno." usmála se Emilie.
,,Mami!" seskočil desetiletý Adrien ze židle a rychle objal Emilie. Naopak Mari se rozeběhla ke Gabrielovi, který si ji posadil s úsměvem na tváři na klín a nechal se od drobné tmavovlásky obejmout.
,,Tobě taky dobré ráno holčičko." zasmál se a v obětí jí pohladil po vláscích.
,,Ale no tak Adriene, vždyť jsme se před půl hodinou viděli, když jsem tě budila." zasmála se Emilie. Adrien jí objal.
,,To je moc dlouho!" zatrucoval a pak se usmál.
,,Adriene, pojď pomoct svojí sestře." usmál se na něj Gabriel.
,,Dobře!" přiběhl usměvavý Adrian a nastavil ke své sestře záda. ,,Naskoč! Odnesu tě." Mari se usmála. Ráda se nechávala nosit na Adrienových zádech. S Gabrielovou pomocí nasedla na jeho záda a chytila se ho kolem krku.
,,Drž se! Uíííí!" Adrien se rozeběhl po jídelně a na zádech měl svoji tichou vysmátou sestru.
,,Dobré ráno drahý." políbila Emilie svého muže a sedla si vedle něj.
,,Tobě také drahá." chytil ji za ruku, když se posadila a spolu chvíli pozorovali dvě skotačící děti a usmáli se.
,,Už se pojďte nasnídat!" zavolala Emilie a Adrien se usmál. Přiběhl s Mari na zádech k jejímu místu, kde jí následně pomohl vylézt na židli a pak se sám posadil na své místo a pustili se do jídla. Na snídani byla vánočka s máslem a kakaem. Marinette postupně ukusovala vánočku a opatrně ji zapíjela, aby si neopařila jazyk. Naopak Adrien se nemohl dočkat a vánočku do sebe rychle naházel a vrhl se na zapití horkým kakaem.
,,Auuu!" zakřičel chlapec a odložil hrnek.
,,Co se stalo Adriene?!" Emilie byla hned v pozoru a ustaraně se podívala na svého syna, kterému stekla slza po tváři.
,,Fpálil jfem fi jafik..." snažil se ho zchladit, ale moc se mu to nedařilo . To už se situace chopila Mari, chytila Adriena za tváře, otočila si ho k sobě a začala mu na jazyk foukat. Emilie mezitím donesla Adrienovi kostku cukru.
,,Dej si ji na jazyk a nechej ji rozpustit. Musíš být opatrný zlato." pohladila ho po hlavě a do pusy mu na jazyk vložila kostku cukru. Mari vzala ubrousek a utřela Adrienovi slzy. Emilie se usmála.
,,Jsi šikovná sestřička. Jsem na tebe pyšná." políbila Mari do vlasů a tím si vysloužila velký úsměv. ,,A na tebe taky Adriene. Jsi šikovný starší bráška, který se stará o svoji sestru. Jste moji andílci." oba dva je objala.
,,Jste všichni najedení?" Postavil se Gabriel. Adrien zapil cukr vodu a usmál se.
,,Já ano!" Z výrazu Mari šlo poznat, že ona je taky nachystaná.
,,Tak to abychom se vydali na trhy!"