Druhá hvězda

❄️13. prosince❄️

Jak Gabriel slíbil, tak našla Mari ráno již hotové a vyprané dresy u sebe v pokoji. Stále tomu nedokázala pořádně uvěřit, že jsou hotové. Musela dres pro Luku zabalit a darovat před štědrým dnem, aby v něm mohl vystupovat, ale to teď byla ta nejmenší starost. Dnes se jí na ledě nedařilo. Při každé zvedačce, kterou s Lukou udělali zavrávorala a upadla. Vůbec se jí to nelíbilo. Dnes byla tak natěšená, že se s Lukou opět uvidí, ale nic nevycházelo podle plánu. Pořád ji rozptyloval ten hlas a ona z toho jen mohla zešílet. Mistr Philippe jí řekl, aby se na chvíli posadila a odpočinula si. Protestovala, ale nakonec ho poslechla a usedla na lavičku, kde se napila z láhve. Na ledě stáli jak Luka, tak i mistr a o něčem se spolu bavili. Bylo jí jasné, že se baví o ní a mají starost. Jen sklopila pohled k zemi a zadržovala slzy.
,,Hele, co se děje?" Uslyšela melodický hlas a pak ucítila, jak si vedle ní sedl.
,,Trápí tě něco? Nebo jsi unavená?" Záporně zakroutila hlavou, stále dívajíc se na ledovou zem.
,,Tak co se děje?" Položil jí ruku na rameno. Narovnala se s falešným úsměvem a pokusila se mu naznačit, že je v pořádku. Luka po chvilce pochopil, ale nechtěl tomu věřit. Viděl na ní, jak jí něco trápí a přál si s tím něco udělat. Každou chvíli, kterou s ní strávil cítil čím dál víc, že ona pro něj znamená celý svět. Věděl přesně, co k ní cítí. Věděl to už tehdá před jedenácti lety. Nechtěl ale nic uspěchat a tak vyčkával na správnou chvíli. Ta teď ale bohužel nebyla. Promnul si zápěstí, na kterém se vyjímala rudá stuha. Nikdy ji nesundal. Ani potom, co se uviděl s Mari. Nadechl se k tomu, že něco řekne, ale vyrušil ho strýc.
,,Můžeme pokračovat?" Mari přikývla a vydala se na led. Luka si jenom povzdechl a přidal se k ní.

,,Uvidíme se za dva dny!" Rozloučil se mistr se svými žáky a zavřel hlavní vchod stadionu. Mari s Lukou stáli v zimě s taškami přes rameno a byli ticho. Dnes pro Mari měl přijet bodyguard, takže bude doma rychleji. Vytáhla mobil a napsala;
,,Nemusíš tady čekat se mnou. Bude ti zima." Luka si to přečetl a uchechtl se.
,,A tobě by snad zima nebyla? Počkám, než pro tebe přijede a pak půjdu domů. Včera jsme zakotvili kousek odtud, takže budu doma během pěti minut." Usmál se. Mari byla potichu, ani pohled mu nevěnovala.
,,Co by jsi řekla na to, že bychom se zašli podívat na večerní trhy? Už jsme tam sice několikrát byli, ale všiml jsem si, že jsem tě posledně vyrušil z nákupu." Podrbal se na zátylku a Mari se pousmála.
,,Ráda..." Ukázala telefon Lukovi a usmála se. Lukovi tlouklo srdce, jako splašené. Nevěděl proč, ale chtěl ji v tuhle chvíli tak silně sevřít v náruči a říct jí, že není na nic sama a může se na něj kdykoliv spolehnout, že tady pro ni je, že mu na ni záleží víc než něm samotném, že kdyby jí hrozilo nebezpečí, udělal by cokoliv pro to, aby byla v pořádku a klidně by se pro ni obětoval, ale raději mlčel. Takhle tam stáli další minutu, než přijelo stříbrné auto. Luka k němu přešel a otevřel Marinette dveře. S úsměvem kývla na poděkování a sedla si, dříve, než stihl Luka zavřít dveře ukázala mu displej.
,,Nechceš svézt?" Usmála se. Luka jen zakroutil hlavou.
,,To je dobrý. Jak jsem říkal, za pět minut jsem doma. Ale děkuji. Uvidíme se odpoledne? Vyzvednu tě." Mrkl na ni a zavřel dveře. Mari s rudými tvářemi a beze slov sledovala obrys vzdalujícího se chlapce z okna, dokud nezmizel úplně. Zase pocítila ten hřejivý pocit na hrudi. Její dlaně se přemístily na hrudník, kde ucítila splašené srdce. Co se to se mnou děje? Proč se tohle stává vždy jenom s Lukou?

Už hodinu se rozhodovala, co si vezme na sebe. Ani nevěděla proč, ale chtěla se dnes Lukovi zalíbit. Vždyť jdou jenom na trhy!
Z myšlenek jí vyrušilo zaklepání.
,,Ahoj zlato." Usmála se Emilie a vešla. ,,Neruším?" Optala se, když viděla, jak se Mari promenáduje před zrcadlem.
,,Ne ne ne! Jen... Jsem se chystala jít ven." Vysvětlila a poškrábala se za krkem. Emilie se usmála a přešla k ní.
,,Býváš často pryč. Doma tě skoro nevídáme. Adrien si taky užívá s přáteli venku, ale přece jenom on byl dva roky pryč. To jste se s Lukou tak moc sblížili?" Upravila jí vlasy a Mari zamrazilo. To jsem až tak čitelná?
,,No... Nevím, jestli jsme se sblížili... Popravdě sama nevím, proč se takhle strojím. Však jdeme jenom na trhy..." Odešla od Emilie a posadila se na postel. Hlavu vložila do dlaní, lokty byla opřená o svá kolena. Zelenooká žena přešla k ní a přisedla si.
,,Já si myslím, že znám odpověď na tuhle otázku. A ty taky." Mari se podívala do jejích nádherných očí. ,,Jen jsi té odpovědi zatím nedala volný průchod." Políbila ji na čelo a objala kolem ramen.
,,Promiň, ale... Netuším... Netuším, co máš na mysli..." Emilie položila dlaň na její srdce.
,,Srdce ti bije jako splašené, když ho vidíš, slyšíš, cítíš nebo když na něj jen pomyslíš. Mrzí tě, že s ním nemůžeš trávit více času, protože by jsi chtěla. Jsi zamilovaná beruško. Tomu se říká láska." Usmála se a v Mari se něco pohnulo. Já jsem... Zamilovaná...? Překvapeně zamrkala. Ještě nikdy v životě necítila to, co cítila k Lukovi. Předtím to vnímala méně, než teď. Teď když věděla, co to je za pocit, začala hořet.
,,Tak pojď. Pomůžu ti se nachystat." Usmála se Emilie a pomohla své dceři vstanout. Ta byla stále v šoku z toho, co se právě dozvěděla.
,,Marinette poslouchej mě." Zvedla ji tvář tak, aby se jí divala do očí. ,,Luka je rozumný, pohledný a fantastický chlapec. Věřím, že ti tvé pocity opětuje. Teď se ale musíš uklidnit a zhluboka dýchat. Buď sama sebou. Taková totiž jsi." Usmála se. Mari se po chvilince dala dohromady a pak spolu s mámou vybraly outfit.

Mari stála u brány jako opařená. To si dělá legraci?! Luka zrovna zastavil před jejich domem na naleštěné modročerné motorce. Doufám, že po mě nechce, abych si na to sedla... Ani si neuvědomila, že na ni Luka už dobrou minutu kouká s polootevřenou pusou. Začervenala se. On sám měl tváře v rudé barvě, ale naštěstí to nešlo tak vidět. V jeho hlavě se promítalo tolik myšlenek. Byl dívkou doslova okouzlen. Dokázala být i v tom hrubém zimním oblečení roztomilá, elegantní a nádherná zároveň.
Když přistoupila o kousek blíže k němu, zamrkal a usmál se.
,,Sluší ti to princezno." Znovu se začervenala a srdce jí vynechalo úder. Přikývla na náznak poděkování a usmála se. To byla další věc, ze které byl Luka unešen. Její nádherný a dokonalý úsměv, který v tuhle chvíli patřil jen jemu. Podal jí helmu, kterou si však nedůvěřivě prohlížela.
,,Věř mi." Jeho oči ji doslova učarovaly. Neměla tušení, jak se dokázala udržet na nohou, ale zvládla to a převzala si od Luky helmu. Věnovala mu nechápavý pohled. Vždyť bydlela od parku jen kousek, tak k čemu ta motorka? Luka zřejmě pochopil.
,,Nakonec jsem lehce změnil plány. Snad ti to nevadí. Rád bych ti něco ukázal." Nasadil si helmu a tak udělala i Mari. Nastavil jí ruku, kterou přijala a nasedla si.
,,Pevně se drž. Cesty prozatím zledovatělé nejsou, ale opatrnosti není nikdy dost." Řekl jí dříve, než vyjeli a tak se ho s třesoucíma se rukama chytila za ramena. Jakmile se ale Luka rozjel, musela se ho pevně chytit kolem pasu, což vykouzlilo chlapci úsměv, který však Mari vidět nemohla. Bylo okolo čtvrté hodiny odpoledne a obloha se pomalu začala zbarvovat do tmavé borůvkově modré barvy. Ani nevěděla proč, ale vzpomněla si na jedu ze svých oblíbených písniček, která jí po zbytek cesty hrála v hlavě a díky tomu dodávala téhle nádherné projížďce dokonalou atmosféru.
Domy a stromy kolem nich obíhaly tak rychle, že si je Mari sotva stihla pořádně prohlédnout. Neměla tušení, jak dlouho mohli jet, ale obloha byla téměř v nočním plášti. Museli být někde mimo město, protože se na obloze začaly rýsovat nádherná souhvězdí. Mari se nemohla vynadívat na tu krásu. Byla tím tak unesena, že si ani neuvědomila, že Luku pažemi objala více, než předtím a opřela si hlavu o jeho rameno. V tu chvíli měl chlapec vyhráno. Moc dobře věděl, jak si získat srdce dívky. V tuhle chvíli byl nejšťastnějším klukem v Paříži, jelikož i přes vrstvy teplého oblečení slyšel rychle bušící srdce tmavovlasé dívky, která byla myšlenkami v kouzelném ráji, plný hvězd, jí samotné a Luky.

Doufám, že se kapitola líbila a doporučuji si písničku pustit k části, kdy si Mari s Lukou vyrazili na projížďku 💙 V tu chvíli to i mě samotnou okouzlilo 😍💙

Všem přeji příjemný zbytek dne!💙

Vaše Calimë Mermaid 💙