Druhá hvězda

❄️11. prosince❄️

Byla skoro dvanáctá hodina, když se Mari probudila a udělala si hygienu, jako každé jiné ráno. S rodiči a Adrienem se uviděla až u oběda. Dělali si o ni starosti, ale když viděli, že se Mari dorůžova vyspala, tak se s ní usmáli taky. Doufala, že si dnešek užije s bratrem, ale Adriena si na celý zbytek dne zabrali Gabriel s Emilií. Chtěli si s ním promluvit o Londýně a celkově o Anglii a o jeho pokrocích.
Mari je nechtěla rušit a tak se teple oblékla, do kabelky si dala mobil s peněženkou a klíči a vydala se ven. Přes noc napadla hromada sněhu, avšak teď na obloze nebyl ani mráček. Paříží se nesl radostný smích dětí, hrajících si v čerstvém sněhu, který Mari nádherně křupal pod podrážkami. V dálce uviděla skupinu starších dětí, jak se kolují a schovávají za vybudované sněhové hradby. Posmutněla. Takhle si jako malá hrávala s Adrienem. Teď na to ale nebyl pořádně čas. Zahnala smutné myšlenky a s jemným úsměvem se vydala na trhy.
Zrovna byla u stánku s teplými punčochami, když jí někdo najednou zakryl oči. Leknutím lehce nadskočila. Nečekala moc dlouho a melodický hlas jí zašeptal do ucha;
,,Zdravím Vás princezno." Mari se usmála a sundala si Lukovy ruce z očí. Otočila se na něj a s úsměvem ho objala.
,,Taky tě rád vidím. Omluvám se, že jsem se včera neozval, ale měl jsem hodně práce." Omluvil se, když se odtáhla. Mari popadla mobil a napsala do poznámek;
,,Na svůj věk jsi celkem zaneprázdněn." Smutně se pousmála. Luku zahřálo už srdce, jak se o něj Mari strachovala, ale popravdě tady byl on, kdo se strachoval o ni.
,,To víš... Máma vydělává, hlídá sestru a já se jí snažím pomoct co to jen jde. Někdy mě ale vyžene ven z domu, ať si jdu i užívat. Že mě nechce vidět prožívat má nejúžasnější léta pořád jen v práci. A otce jsem nikdy nepoznal a ani přítele máma nemá, takže to je krapet komplikované." Řekl v naprostém klidu, jako by se nechumelilo. Mari mu věnovala tak omluvný pohled, až by uronila slzu. To ale Luka nechtěl a tak vzal Mari za ruku a kamsi bokem ji odtáhl.
,,Tohle ne. Nechci tě vidět s takovým výrazem na tváři. Někam si spolu vyrazíme. Co ty na to?" Podíval se na ni s úsměvem, ale nezastavoval. ,,Navíc... Ti to dlužím..." Mrkl na ni, až se začervenala. Divila se, že Luka prozatím neslyšel její silně bušící srdce. Co se to se mnou sakra děje?! Nadávala v duchu.
Zatímco se spolu procházeli po rušných ulicích Paříže, bavili se o všem možném. Luka Mari řekl něco o své rodině a o tom, proč bydlí na lodi. Když se ho tmavovláska zeptala, jak se dostal k hudbě, tak jenom podotkl, že jejich rodina byla vždy hudebně založená, takže to měl dá se říci v genech. Když se začal vyptávat Luka, tak mu Mari řekla všechno, co mohla. Že je dcera slavného módního návrháře a slavné herečky a zpěvačky. Má bratra, který studoval dva roky v Anglii a chce začít svoji kariéru, coby spisovatel. Svěřila se mu, jakou lásku chová k bruslení a ráda by se tím i někdy v budoucnu živila. No a nakonec se dostala až ke své hvězdě. To bylo snad poprvé, co Mari bolely palce ze psaní na klávesnici jejího mobilu.
,,A ty tomu věříš?" Optal se se zvědavým pohledem. Přikývla.
,,A... Jak dlouho už v tohle věříš?" Optal se.
,,Máma mi o té hvězdě řekla večer před tím, než jsem poznala tebe, takže už jedenáct let." Usmála se a Luka se na ni fascinovaně podíval.
,,A... Mohu se zeptat, co sis za tu dobu všechno přála?" Optal se opatrně. Nevěděl, jak moc Mari věřila v její kouzlo, ve které on sám pochyboval, protože byl spíše realista. Ale nic na to neřekl.
,,Já si celých jedenáct let přála jednu a tu samou věc. Každý večer před spaním. A to přání jsem ti před pár dny již řekla." Usmála se. Luka musel zapátrat v mysli, aby si vzpomněl na ono přání. Pak se mu rozsvítilo a podíval se do těch jejich nádherných modrých očí, až se v nich na chvíli ztratil.
,,Přání si s mámou alespoň jednou zazpívat?" Mari smutně přikývla.
,,A... Teď si to už nepřeješ?"
,,Teď mám jiné přání, které bych chtěla splnit." Luka přikývl.
,,A které?" Mari se musela usmát nad jeho zvědavostí. Připomínal jí Adriena.
,,To je tajemství. Kdybych ti to řekla, tak se to nevyplní." Vyplázla jazyk a mrkla na něj. Luka si s úsměvem povzdechl.
,,Dobře, nebudu dále vyzvídat. Ale jak tak vidím, tak ta hvězda pro tebe znamená hodně..." Přikývla.