I won [Dokončeno]

#1 Prolog

Mé jméno je Grace. Žiji v New Yorku se svým otcem, macechou a dvěma nevlastními sestrami - Pancy a Nancy. Moje matka mě opustila, když jsem se narodila. Přemýšlím nad tím, proč mě opustila, každé ráno, než se ozve ze spodního patra řev, že mám vylézt z postele. To si zase vyslechnu, že nemám být líná, a jestli neudělám zkoušky, tak mě vyhodí na ulici. Ano, tohle je moje macecha.

Sice tu už bydlí čtrnáct let, ale dělá, jako by tu žila déle než já. Je to starší paní okolo pětačtyřicítky. Nosívá dlouhou sukni až na zem a halenu. Má hnědé vlasy, ve kterých už se objevují šedivé pramínky. Její oči jsou hnědé.

Nancy a Pancy jsou jednovaječná dvojčata. Obě mají hnědé vlasy i hnědé oči po jejich matce. Jsou o dva roky mladší než já a obě pracují jako kadeřnice, protože je nebavilo učení. Když za den něco vydělají, tak mají velké štěstí a zákazník má velkou smůlu, že narazil právě na ty dvě. Neřekla bych, že jsou ošklivé, vzhledem k tomu, že si přivydělávají v jednom z nejlepších barů v naší čtvrti.

Co se týče mého otce, tak ten je blonďák s modrýma očima. Má vypracované tělo, no prostě pravý příklad árijce. Můj praděda pracoval pro Hitlera, ale to teď nechme stranou.

Já mám to štěstí, že jsem blond vlasy nezdědila. Mé vlasy jsou naštěstí černé jako úhel. Oči jsem po otci ale zdědila.

Musela jsem vstát, aby se mi kázání mojí macechy neprotáhlo na tak dlouho, že bych přišla pozdě do školy (i to už se stalo). Oblékla jsem si kraťasy a tílko a sešla jsem dolů.

,,Nějak ti to trvá," otočila se na mě.

,,Omlouvám se," pípla jsem a raději jsem byla ticho.

,,Dneska jdete do divadla se školou a ty plánuješ jít takhle?!" změřila si mě od hlavy k patě.

,,Ne, ještě se převléknu, nechtěla jsem si to umazat."

Macecha přikývla. Dnes to šlo nějak neobvykle lehce.

Otec už také vstal a pustil rádio. Snídala jsem a poslouchala rádio. Byly to nudné zprávy jako každé ráno, než se ozvalo:
,,Loki z Ásgardu porazil Avengers v bitvě o New York a všechny je zajal."

Věděla jsem, že se bojovalo, ale k nám se to naštěstí nedostalo. Avengers to drželi u Stark Toweru.

,,Co teď s námi bude nikdo neví," pokračoval rozhlas, ,,naštěstí se jeho armáda mimozemšťanů stáhla zpátky, takže největší hrozba je nový, samozvaný král Země Loki."

Vstala jsem od snídaně. Tohle se mi skutečně nelíbilo. Vyšla jsem po schodech do koupelny a vyčistila si zuby. Potom jsem se vrátila k sobě do pokoje a našla si nějaké společenské oblečení.

Moje šaty byly tmavě modré a vždy mi perfektně ladily s očima. Před zrcadlem jsem se upravila a popadla černé boty na vysokém, úzkém podpatku.

Kdybych jen tušila, co mě čeká nikdy bych si tyhle boty nevzala.

Tohle je první kapitola mého nového příběhu, doufám, že se bude alespoň trochu líbit. I kdybych měla málo přečtení budu pokračovat, protože psaní miluju❤.