I won [Dokončeno]

#16 O rok později

Ležela jsem v posteli vedle Lokiho. Měla jsem se skvěle Milovala jsem to tu. Naučila jsem se bojovat a patřila jsem mezi nejlepší. Mojí trenérkou byla Rose Weltová, se kterou jsem se spřátelila. Nakonec jsem se naučila i jak vést Hydru. Země patřila nám a...

Z myšlenek mě vytrhl Loki: ,,Je to víc jak rok."

,,Já vím," přikývla jsem a lehla jsem si na něj a políbila jsem ho.

,,Miluju tě," zašeptal mi do ucha.

,,Já tebe...," chtěla jsem mu odpovědět, ale najednou něco vybuchlo.

,,Co to bylo?"slezla jsem z něj s leknutím.

,,Nevím," zvedl se do sedu.

Vylezli jsme z postele a rychle jsme se převlékli. Po zuby jsem se ozbrojila a Loki si vzal žezlo.

Chtěla jsem přivolat výtah, ale Loki mě zadržel a vzal do ruky tesseract.

,,Přemístíme se," ukázal na tesseract.

Přikývla jsem.

Přemístili jsme se do haly. Už tam stáli Rumlow, Strucker a Rose.

,,Co se děje?" zeptala jsem se jich.

,,S.H.I.E.L.D. povstal," odpověděla Rose.

,,Jak?!" zasyčel Loki.

,,Furymu se nějak povedlo kontaktovat S.H.I.E.L.D. a výsledek je: Avengers, Fury i ostatní vězni utekli a snaží se nás zabít. Tentokrát to ale vypadá, že je neporazíme" promluvila Rose.

Ne, ne, ne... Tohle se stát nemohlo. Konečně jsem našla všechno. Pravý smysl mého života a teď to má zmizet zřejmě navždy?

,,Dole ve vězení jsou agenti Hydry, ale neudrží to dlouho," pokračoval Strucker.

,,Musíme odejít! Hned!" řekla Rose naléhavě.

,,Tím to neskončí," odvětila jsem jí. ,,Budou nás pronásledovat, dokud nepadneme úplně."

,,Co navrhuješ?" podíval se na mě Rumlow s obavou.

,,Vemte vrtulník a odleťte, já tu zůstanu..."

,,Ne!" přerušil mě Strucker, ale já si toho nevšímala.

,,Když mě dostanou poleví. Budou si myslet, že Hydra padla se mnou, stejně jako kdysi u mého praděda."

,,Grace, ty jsi zešílela!" vykřikl Rumlow.

,,Je to můj poslední rozkaz!"

,,Tohle neříkej," zarazila mě Rose.

,,Teď jste vůdci vy..."

Nedořekla jsem to, protože mě Rose vtáhla do objetí. Za ten rok jsme si s Rose vytvořily velké přátelské pouto, které jsem teď zpřetrhala. Nenáviděla jsem se za to.

Odtrhly jsme se od sebe.

,,Kdo všechno má letět?" zeptal se Strucker ještě.

,,Čtyřicet čtyři, čtyřicet pět," odvětila jsem rychle.

Podali jsme si ruce a Rose, Rumlow a Strucker zmizeli.

,,Obdivuji tě," zasmál se Loki.

,,Nepřežili by," odpověděla jsem.

Loki přikývnul. Většina Hydry tu s námi zůstala. Poslala jsem pryč jen ty nejlepší.

,,Pojď," pobídl mě Loki a oba jsme se přemístili na střechu.

Sledovala jsem vrtulník, jak mizí v dálce a doufala jsem, že to jsou Strucker s Rumlowem a Rose.

,,Co teď?" podívala jsem se bezradně na Lokiho.

,,Netušil jsem, že jsou Midgarďané tak nepoddajní," odvětil vážně.

Sledovala jsem ho a doufala, že má plán. Nemohla jsem odsud utéct. Jediné co jsem mohla dělat, bylo bojovat.

Loki mi podal tesseract.

,,Vem si ho. Když budeš v koncích, tak se přemísti, ale nepřeháněj to. Když ucítila, že nemáš sílu, tak to znovu nezkoušej!"

,,A co ty?"

,,Mám jiný kámen," kývnul k žezlu.

Neměla jsem tušení, o čem to mluví, ale to teď nebylo smrtelně důležité.

,,Rozdělíme se," řekl mi Loki.

Nebyl to úplně nejlepší nápad, ale Rumlow mi kdysi při výcviku řekl, že pokud se rozhodnu pro rozdělení, tak to má výhodu v tom, že já nevím, co se děje mým spojencům, tudíž nejednám zbrkle.

Políbila jsem Lokiho a on si mě přitáhl k sobě blíž. Obmotala jsem mu ruce kolem krku. On nakonec nás polibek přerušil slovy: ,,Musíme jít."

Přemístila jsem se do svého pokoje a vzala jsem si ještě pár zbraní.

Teď mi teprve došlo, jak strašně se bojím. Už dlouho jsem nebyla sama. Vždycky se mnou někdo byl. Ať Rumlow nebo Loki či Rose nebo Strucker. Nikdy jsem nebyla sama.

Vyšla jsem z pokoje a někdo do mě strčil a já se bouchla o rám dveří a tesseract mi vypadl z ruky.