I won [Dokončeno]

#13 Můj první trénink

Hned jak jsme opustili prostor nejstřeženějších cel mě Loki pustil. Já věděla moc dobře proč. Mělo to stejný důvod jako to tetování. Chtěl mě chránit.

Loki měl něco na práci v mínus pětce, takže já se vrátila do pětačtyřicítky.

V obýváku seděli jen Strucker a Rumlow, což bylo celkem dobrý.

,,Co noc?" zeptal se mě Rumlow místo pozdravu.

,,Co trocha soukromí?" odvětila jsem mu.

,,Neodpovídej na otázku otázkou," upozornil mě Strucker, ,,a soukromí tu neexistuje."

,,No super," ušklíbla jsem se.

,,Takže?" zvedl Rumlow obočí.

,,Co chceš vědět?"

,,Třeba, co se včera v noci dělo, jestli si víc váží Hydry a tak," odvětil Rumlow.

,,Možná jejich vůdkyně," ušklíbla jsem se.

,,No tak...,"

Strucker to s úsměvem na rtech sledoval.

,,Grace," škemral Rumlow.

,,Ne, je to moje věc!" odsekla jsem.

Rumlow se podíval na Struckera a vypadal, že škemrá o pomoc. Strucker zakýval hlavou ze strany na stranu na znamení, že mu nepomůže.

,,Chtěla jsem jít trénovat," oznámila jsem jim.

Rumlow se usmál a vstal.

,,Vem si na sebe něco trochu víc sportovního," poradil mi a šel do svého pokoje se zřejmě převléknout.

Poslechla jsem ho. Netušila jsem totiž co chystá.

Oblékla jsem si dlouhé, černé legíny značky Adidas a černo bílou podprsenku značky Nike a přes to oranžové tílko- Just do it. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a zářivé se usmála. Nikdy jsem na sobě nic značkového neměla a teď...

Ještě jsem si vybrala boty. Byly černé s oranžovým pruhem značky Nike.

Usoudila jsem, že jsem připravena a vrátila jsem se do obýváku.

,,Už vím, co na ní Loki vidí," zasmál se Strucker.

,,Tak pojď, Výsosti, půjdeme trénovat," ušklíbl se Rumlow a hodil mi ručník a dvě potítka.

Místo děkuji jsem ho bouchla do ramene, za tu Výsost.

Nastoupili jsme do výtahu a ve třicet pětce k nám přistoupili James a ještě jeden kluk, kterému mohlo být tak dvacet.

,,Jsem Frost, Jakob Frost," představil se.

,,Grace Schmidt," odvětila jsme s úsměvem na rtech. Usoudila jsme totiž, že je načase přestat své příjmení skrývat. Neměla bych se stydět za svou rodinu, měla bych být hrdá na to, co vybudovala.

Jakob poklekl: ,,Slečno, je mi ctí, že vás konečně poznávám."

Musela jsem v sobě dusit smích. Nikdy přede mnou nikdo nepoklekl. Netušila jsem co dělat. Naštěstí mě zachránil Rumlow.

,,Úplně se znemožňuješ," oznámil mu.

Chlapec vstal a oklepal si kolena. Připadalo mi, že se začal červenat. Vysvobodilo ho to, že jsme zastavili ve čtrnáctém patře a já s Rumlowem jsme odešli z výtahu. James s Jakob jeli až dolů do nuly.

,,Proč jsi na ně tak krutý," snažila jsem se zakrýt úsměv.

,,Hydra je divoká, mýtická nestvůra a většina našich lidí jsou stejní. Musíš mít tvrdou ruku, i když víš, že je můžeš ranit," vysvětlil mi.