I won [Dokončeno]

#14 Zrada

Otočila jsem se a za mnou stál James.

,,Ty sem nemáš povolený vstup," podívala jsem se na něj prozíravě.

,,Rumlow mě sem pustil, abys tu nebyla sama," vysvětlil.

,,Aha...," usmála jsem se.

,,Dostal jsem se do třicet devítky."

,,To je skvělé."

Přistoupil ke mně o krok blíž.

,,Doufám, že se brzy dostanu k vám na patro."

Opět o jeden dlouhý krok přistoupil, což mě znepokojilo.

,,To je fajn," přikývla jsem a znovu nabila pistoli.

,,Chceš po mně střílet?" zvedl obočí.

,,Jamesi, jestli je tohle nějaký tvůj vtip, tak přestaň! Děsíš mě," ustoupila jsem o krok zpátky.

,,Nikdy před tím jsem tě neděsil," řekl a udělal několik rychlých kroků. Vytrhl mi pistoli z ruky, abych se nemohla bránit.

Dala jsem mu facku a on se jen děsivě usmál.

,,Pokud je Hydra stejně silná jako ty, tak se divím, že ještě nepadla."

Tohle mě zarazilo.

,,Jsi člen Hydry," namítla jsem.

,,Ne, jsem agent James Leon že S.H.I.E.L.D.u," zasmál se.

Zamrazilo mě.

,,Grace, když mi pomůžeš, bude ti všechno odpuštěno, jen mi pomoz osvobodit Furyho a Avengers," řekl mi.

,,Já ti věřila, Jamesi," odvrátila jsem zrak od jeho tváře.

,,Díky mě o tobě S.H.I.E.L.D. věděl. Jsem agent už od svých šesti. Takhle mě vychovali rodiče."

,,Takže jsi to vše jen hrál?! Hrál jsi to, že jsi mým přítelem?! Nikdy ti na mně nezáleželo? Myslela jsem, že budeš mým spojencem v dobrém i zlem," nařkla jsem ho.

,,Grace,..."

,,Slečno Schmidt, už s tebou nechci mít nic společného," s těmi slovy jsem ho kopla mezi nohy. Zařval a já mu vytrhla pistoli z ruky.

,,Grace, ty nevíš o Hydře to, co já!" vykřikl.

,,Mně je to jedno. Jsou pro mě rodina."

,,Až dojde na konec, nebudou při tobě stát!"

Otočila jsem se od něj.

,,Proč stále stojíš jen při Lokiho boku, proč ho nezabiješ a nepřevezmeš vládu nad Zemí."

Mozek mi pracoval na plné obrátky. Mohla jsem to udělat, kdybych ho tak šíleně nemilovala. Po chvíli mi to došlo.

,,Ty si se mnou hraješ," usmála jsem se. ,,Uvidíme, co na to řekne Loki."

V Jamesových očích se v tu chvíli objevilo něco, co mi připomínalo strach.

Vyběhla jsem z místnosti. Slyšela jsem jeho kroky za mnou. Nevnímala jsem slzy, které mi tekly z očí. Nevnímala jsem bolest, která mě sžírala zevnitř. Lhal mi!

Vyběhla jsem z výcvikového centra a stále jsem slyšela kroky, které se ode mě postupně vzdalovaly. Nezpomalila jsem. Strach mi svíral žaludek a jediné, na co jsem se zmohla byl běh.

Narazila jsem na schody. Netušila jsem, že má Stark Tower schody. Seběhla jsem o čtyři patra níž, než jsem konečně zpomalila. Našla jsem si tmavé místo a schovala jsem se. Nemohla jsem dýchat. Moje kondička byla mizerná. Zhluboka jsem se nadechla a nasála kyslík.

,,Já věděl, že se někam schováš," ozval se vedle mě hlas. Namířila jsem na něj pistoli, ale než jsem stihla vystřelit, vytrhl mi ji z ruky a dupl na ni.

,,Niké Schmidt mi zabila prarodiče a ty teď za ně zaplatíš!" zašeptal a stiskl mi krk. Snažila jsem se zůstat v klidu, což moc nešlo, když mě můj bývalý nejlepší kamarád právě škrtil.

,,Snažil jsem se tě udržet na správné straně, ale to zřejmě u vaší rodiny nejde..."

Snažila jsem se zakřičet o pomoc, ale z mých úst se ozval pouhý vzdychání, který sotva slyšel James... James Leon, alespoň jsem začala jeho celé, skutečné jméno.

,,Teď padne jedná hlava a krk hnedka spálím, jako to udělal Hérakles, takže další dvě nenarostou..."

Před očima jsem viděla jen tmu. Postupně jsem přestala vnímat okolí a propadla jsem se do temnoty. Padala jsem dál a dál. Nikdy jsem neměla nikam dopadnout.

To poslední, co jsem z tohoto světa slyšela bylo: ,,Sbohem Grace Schmidt, pravnučko Red Skulla."