Ukradené Vánoce Louise Tomlinsona //vánoční kalendář// ✔

🎄5🎄

Byla sobota.

Louis se probudil a narozdíl od normální soboty, kdy byl nadšený, že nemusí vstávat, teď něco chybělo. Chyběla chuť se ještě zahrabat pod peřinu a spát dál.

Posadil se na posteli, před očima měl stále sen, který se mu dnes v noci zdál.
Cítil se zmatený. To si opravdu včera tolik přál, aby se jeho předpověď vyplnila, že se mu o tom i zdálo? Asi se na něm delší doba samoty podepsala víc než si připouštěl.

„Harry... Ah! Prosím, nepřestávej!" - pořád slyšel své vlastní vzdechy, které nejspíš nebyly pouze snové, podle toho s jak vyschlým hrdlem se probudil.

Podíval se z okna, venku už začínalo svítat a nově napadený sníh se ve vycházejícím slunci lesknul jako posetý diamanty.

Z přemýšlení o tom, co mu dnes brání v dalším spánku, jej probral zvonek u dveří. Se zmateným zamračením se zvedl z postele, upravil si větší spací triko, které mu spadalo z ramene a zamířil ke dveřím.

„Ahoj, připravený na dnešek?" Jen co modroočko otevřel dveře, objevila se v nich kudrnatá hlava.

„Odkud máš moji adresu?" Odpověděl Harrymu otázkou a s růží ve tvářích se víc schoval za dveře.

„Tak trochu jsem nakoukl do tvojí složky ve firmě. Doufám, že jsem tě nevzbudil, ale takhle ti to sluší," Harryho úsměv odhalil jen jeden jeho ďolíček a Louis se začervenal ještě víc.

„Ne, už jsem nespal, ale nečekal jsem, že se tady objevíš. Co máš v plánu?"

„Co bys řekl návštěvě Santovi vesničky? Otevřeli ji v obchodním centru."

„Děláš si srandu? Doufám, že to nemyslíš vážně," vzhlédl k Harrymu, který se jen usmíval. Myslel to smrtelně vážně.

„Ne, no tak! Bude tam plno dětí a sladkostí a...klidně tě vysadím Santovi na klín!" Mrknul na něj kudrnatý a menší ho praštil do ramene.

„Půjdu, ale jen pod podmínkou, že mě nebudeš nikomu dávat na klín. Stačí, že se budeme prodírat davem malých dětí, aspoň kousek hrdosti bych si rád ponechal."

🎄 🎄 🎄

Vánoční vesnička nakonec nebyla ani z poloviny tak hrozná, jak si Louis původně myslel. Bylo tu sice dost dětí, ale potkali i pár dospělých, většinou zamilovaných páru.

„Louisi, hele, támhle je ruské kolo! Pojď, půjdeme!" Dotáhl ho Harry k atrakci, která jako jediná už zahájila svou činnost.

„Není to jen pro děti?"

„Ne. Jsou tam i dospělí, no tak!" Škemral kudrnatý dál, až si Louis povzdechl.

„Fajn." Protočil očima, ale šel s Harrym dál, zaplatili a posadili se do houpající se kolébky se sedátky. Atrakce se dala do pohybu a Louis pevně stisknul zábradlí.

„Louisi? Ty máš- um, strach?"

„Nemám moc v lásce kolotoče..." vydechl těžce.

„Ale proč jsi sem teda chodil?" Harry byl zmatený.

„Protože jsi chtěl," zamumlal tiše modrooký a tím přiznáním překvapil i sám sebe.

Ale ještě větším překvapením pro něj bylo, když jeho dlaň svírající zábradlí překryla ta Harryho. Držel ho celou dobu, dokud jízda neskončila a ani potom se neměl k tomu ho pustit.

„Díky," poděkoval mu Louis poté, co už zase stáli na pevné zemi.

„Kdykoliv budeš potřebovat, kdykoliv," usmál se Harry.