Ukradené Vánoce Louise Tomlinsona //vánoční kalendář// ✔

🎄14🎄

Harry se ráno probudil a první, co uviděl byl Louis, který ležel obličejem k němu a usmíval se na něj.

„Dobré ráno," zašeptal, jako by se bál, že mluvením tenhle moment zkazí.

„Dobré," odpověděl mu Louis taky šeptem. Takhle by se chtěl probouzet každý den. Probudit se a vedle sebe najít záplavu kudrnatých vlasů rozhozených po polštáři a Harryho klidnou spící tvář. Že by se opravdu znovu zamiloval? Po takové době? Byl už skoro smířený s tím, že bude prostě sám a pak se objeví kudrnatý, Vánocemi posedlý blázen a ukradne mu srdce.

„Nechceš... Já nevím, třeba vykopnout Cliffa a vynahradit si ten včerejšek?" Ušklíbl se jako pokaždé, když myslel na něco mládeži nepřístupného. Cliff, jako by rozuměl, co Harry říkal se zvedl a odešel ke své misce.

„Vypadá to, že tě slyšel..." zachichotal se Louis, ale Harry na nic nečekal a už se nad něj nahýbal.

„Očividně pochopil."

„Uvědomuješ si, že jestli jednou budeme mít děti, tak nebudeš moci jen tak říct - "Zlatíčko, prosím tě, teď sem nechoď, chci si zašukat s tatínkem,", že jo?" V tu chvíli se Harry zarazil, vykulil překvapeně oči a podíval se mu do očí.

„Ty bys se mnou chtěl mít děti?"

„Předpokládám, že jestli nám to spolu vydrží, tak ano. Vždy jsem děti chtěl."

Pak už se modrooký nestačil ani nadechnout a Harry doslova strhal pyžamové kalhoty.

🎄 🎄 🎄

„Nemůžete sem aspoň jeden den přijít úplně normálně? Jako už si na to popravdě začínám zvykat, ale jeden klidnej den by nezaškodil."

Promluvil na ně Niall, když už byli zhruba hodinu v práci a oba k němu nechápavě zvedli pohled.

„Co tím myslíš? Vždyť jsme přišli včas a úplně normálně, nebo snad ne?" Zeptal se zmateně Harry, neuvědomoval si nic divného.

„To vážně ne. Prohlídl sis vůbec pořádně Louise?" Harry se na svého přítele podíval, ale neshledal na něm žádnou změnu.

„Co je se mnou?" Zeptal se Louis a zamračil se.

„Od rána jsi úplně mimo a když jste přišli tvářil ses, jako kdybys právě prodělal lobotomii," vysvětlil Niall a Louis neregulérně zrudnul.

„Chceš mu to vysvětlit?" Zeptal se Harryho.

„Uhm, no..." byla jeho reakce a tak to byl nucen vysvětlit.

„Když jsme ráno leželi v posteli, řekl jsem něco ve smyslu, že jestli budeme mít jednou děti, tak je Harry nebude moci vykopnout z pokoje jako to ráno udělal mému psovi. Jenže tenhle ten na mě kvůli tomu skočil jako smyslů zbavený, kdybych si nevzal rolák, budeš si myslet, že mě napadl upír!"

„Tohle trochu přeháníš."

„Já že přeháním? Nialle, teď si dobře rozmysli svou odpověď. Opravdu to  přeháním já?"

Odhalil Louis kousek svého krku, kde bylo vidět jen modrou, fialovou a sem tam růžovou, kde ještě kůže nestačila zmodrat. Niall nejdřív zblednul, pak se podíval na Harryho, který se snažil splynout s židlí a zpět na Louisův krk.

„Teda páni za tuhle prácičku by se nemusel stydět ani Elektro Lux, Harry! A jsem si zcela jistý, že něco takového jsem ještě v životě neviděl a že jsem toho viděl opravdu hodně."